Článek
Článek vyžaduje pozornost a čas. Nejde o povrchní názor nebo „zisk čárky za článek“. Jeho význam roste v kontextu s děním ve světě.
GERONTOKRACIE a vláda PSYCHOPATŮ? Týká se to Česka?
Jsou vrcholové vládní instituce českého státu v rukách starců?
Rovnou prohlásím: Ani náhodou! (Moudří) starci ani senioři Česku nevládnou. Věkové průměry členů vládních institucí se pohybují od 50 do 55 let (viz níže v textu). Sem tam jedinec nad 60, výjimečně nad 70 let, raritou je Bohuslav Svoboda (80, Praha).
Článek se nepokouší o profesionální analýzu, jde výhradně o osobní názory autora.
Úvod
Autor není politolog, ani nedisponuje výrobní linkou, produkující instantní, jedině správné informace a koncentrovaná řešení. Jeho názory možná nejsou vždy akceptovatelné. To je zdroj slušné diskuze, nikoliv šance posílat urážky.
Níže sebeironie jako prevence aneb kdo může vést chytré řeči?
Životem otřískaný mentor vyššího věku. To neznamená, že je vyhořelý, zapšklý a světem otrávený. Ani to není laskavý dědeček ba dokonce Děd Vševěd.
Klíčová otázka? Proč má jedinec tohoto typu zapotřebí „dělat vlny“? Protože ho to baví, je to koníček. Cílem není vlastní názory prosazovat v politice.
Cílem článku tedy je? Zamyšlení nad následujícími otázkami:
1. Existují senioři (nad 75 let), schopní vykonávat politické funkce?
ANO, ALE! Vyžaduje to specifické vlastnosti. Citlivá osobnost by riskovala infarkt.
Také tu jsou rizika! Politici se ve vysokém věku stávají arogantními a agresivními, přesvědčenými o vlastní pravdě. Jejich touhou je realizovat, co nestihli v životě nebo v minulé funkci. Proto se snaží zůstat aktivní a vlivní a také zahlušit obavy z konce života.
To je opak toho, co by měl senior prožít před koncem života. Nicméně, nemyslí Trump pozitivně s cílem zlepšit stav světa? To ukáže až blízká budoucnost. Snad nebude fatální.
2. Existuje věková hranice, znemožňující seniorovi vstoupit do politiky?
ANO. Konkrétní čísla se v různých zemích liší. Kdo limity vymyslel a jaké měl důvody?
3. Stárnoucí a staří politici lpí na trvání kariéry i ve věku nad 80 let. Proč?
Protože vědí, že až skončí kariéru, budou zbyteční a pro veřejnost bezvýznamní (až na výjimky). Zajímavé je, že mnozí se dožijí vysokého věku. Určitě v případě prezidentů.
Detaily jsou důležité!
V nedávném diskuzním příspěvku jsem zmínil princip předběžné opatrnosti. Důvodem je fakt, že ve věku nad 80 let neexistuje záruka kvality výkonu mozku, odpovídající extrémní náročnosti funkce. Nelze vyloučit skokové zhoršení mentální výkonnosti.
Přesto ne všichni geronti jsou automaticky dementy. Jak to poznat?
Existují sofistikované lékařské vyšetřovací techniky. Lze je dohledat na stránkách gerontologie. Zásadní otázka je, zda prezident (nebo politik ve významné řídící funkci) je povinen je absolvovat. Jak je uvedeno níže, „nepotřebujeme znát diagnózu prezidenta a jaké bere léky, ale máme nárok vědět, zda vnímá dění kolem sebe a zda je schopen svou funkci vykonávat“ říká David Černý z Ústavu státu a práva Akademie věd. Jeho kolega však Tomáš Doležal kritizuje způsob komunikace Hradu a tvrdí, že „informace jsou naprosto nedostatečné a spíše je to pohrdání veřejností“. Co si o tom myslíte vy?
Jak je to v případě členů vlády, poslanců, senátorů a hejtmanů netuším. Předpokládám (neověřeno), že nejsou vyžadovány lékařské posudky. Viz případ ministra zdravotnictví.
Existují důvody pro případné setrvání v politice do vysokého věku?
Proč byli ve funkci do velmi vysokého věku například Masaryk nebo Adenauer, v moderní době Klaus a Zeman? Proč jsou právě ti dva zmínění stále společensky aktivní, nemluvě o těch, kteří jsou „ve službě“ v jiných státech (viz níže)?
Prezidenti ve světě od nejstaršího:
Kamerun – 90 (vládne 40 let!) – pozn.: to je prezidentská demokracie nebo co?
Palestinská autonomie – 87 let Irsko – 82 let Itálie – 81 let Malta – 81 let
Namibie – 81 let Pobřeží slonoviny – 81 USA – 80 let (momentálně)
Pozn.: Víc jsem nedohledal ani na to už nemám náladu.
Věk prezidentů většiny států je (až na nevýznamné výjimky) výrazně vyšší než věkový průměr politiků všeho druhu.
Důležité?
V případě, kdy role prezidenta je v nějakém státě nadstandardní, může to být problém a riziko pro společnost, tak pro ostatní státy.
Když se nůžky mezi věkem politiků a voličů rozevřou příliš, dojde mezi jejich světy k roztržce, upozorňuje věda. To platí pro výkonnou moc, nikoliv pro prezidenty.
Ve hře o moc jsou senát a parlament. Je zajímavé porovnat věk senátorů USA a Česka.
Senát USA: 60-69 let: 34 % 70-79 let: 30 % 80+ : 4 %
USA jsou nerovnovážným rozložením věku jedinečné. Pouze 2 % zákonodárců je mladších 35 let. Světový průměr je na tři zákonodárce starší než třicet let jeden pod třicet let!
Takže v tomto případě je tvrzení o gerontokracii namístě!
Otcové zakladatelé a gerontokracie USA
Pověstný je nejdéle sloužící americký senátor Bernie Sanders. Tomu je aktuálně osmdesát jedna let. Předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové je osmdesát dva let. Předseda senátní menšiny Mitch McConnell je osmdesátník. Šéf senátní většiny Chuck Schumer má sedmdesát dva let.
Průměrný věk amerických senátorů je 64,3 let. Přitom paradoxně mají Američané jeden z nejmladších elektorátů (voličů) v porovnání se světem. Malér? Americký senátor - senior, nemá představu o životě voličů, kterým je běžně až 3× méně.
Podobné je to s věkovým průměrem prezidentů. Když v OSN zasedají politické špičky, průměrný věk řečníků je 59 let. Můj názor? Nevidím to dramaticky. Zajímavá výjimka? Nejmladšímu prezidentovi na světě Gabrielu Boricovi (Chile) je šestatřicet. Tak tohle by (nejenom) v Česku neprošlo. Možná je to mimozemšťan?
A co Česko?
Co se týče věku aktuálního presidenta, významně jsme si polepšili. A jak jsme na tom s dalšími výkonnými složkami politické moci?
Senát: 81 senátorů plus 4 další ve vedení. Aktuálně 17 senátorek. Ještě že tak. Nejstaršímu senátorovi je 76 (prof. Pirk). Věkové kategorie jsem nedohledal, aktuálně je průměrný věk senátu 54 let, což je historicky nejnižší hodnota. Nikde žádní geronti.
Co si myslím? Za mne dobrý! V porovnání s USA máme opravdu mladé senátory.
Hejtmani: Průměrný věk 51 let. V tom není Bohuslav Svoboda, kterému je aktuálně 80 let.
Co si myslím? Paráda! Krajům nevelí senioři! Je to dobré, jejich funkce je mimořádně důležitá, protože je akční!
Parlament: 200 poslanců. (Údaje o věku jsou z roku 2021!). Níže uvedený zdroj tvrdí, že od věku poslanců se odvíjí, jaká témata budou řešit. Nejčastější věk poslance je aktuálně 52 let. Těch je patnáct. V minulé Sněmovně roku 2013 byl průměr zase už 54. Nejmladší byla Sněmovna v roce 2002 ( mluví se o „čtyřicátnících“). Odhaduji, že průměrný věk se v podstatě významně nezměnil a pohybuje se okolo 54 let.
Co si myslím? Určitě by bylo vhodné, aby průměrný věk klesl pod 50! Nemyslím, že průměrný věk hraje roli ve výběru témat. Aktuálně to není katastrofa ani hitparáda. Už proto, že mnoho poslanců se snaží (a daří se) být poslancem „doživotně“ (viz další text). Jsem přesvědčen, že veřejnost by měla být mnohem aktivnější v kontaktech s poslanci!
Europoslanci 2024: Počet 22. Z toho 7 žen. Průměrný věk mužů i žen je 48 let.
Co si myslím? Troufám si tvrdit, že to je dobré znamení. Reprezentují nás jedinci „životaschopní“, v aktivním věku a schopní odborného a politického vývoje.
Vláda Česka: Průměrný věk 51 let. Jediná žena (51). Ve věku 60 a 60+ je 5 ministrů, to je 29 %, nejstaršímu je 64.
Co si myslím po celkovém shrnutí? Gerontokracie v Česku? Ani náhodou. Mohlo by to sice být „mladší“, ale je to přinejmenším přijatelné.
Bonus pro vás!
Kdo je to profesionální politik? Obecný popis „vzniku moderních forem“.
Už od studií měl o své budoucnosti jasno. Vstoupil do mládežnické sekce nějaké strany a po škole se stal placeným funkcionářem (pozn. autora: tento postup se v průběhu poválečné historie nemění). Program vlastní strany nečte, zviditelňuje se na schůzích a sjezdech. Je oblíbený mezi spolustraníky, vnucuje se do výborů a komisí. Asi se stane se poslancem a bude-li šikovný, bude v politice doživotně. Předvádí, že mu záleží na lidech, pro které se angažuje. Spoluobčané jezdí do „all-inclusive“, on do chudých regionů podporovat znevýhodněné občany.
Typy budoucích politiků
Aktivista
Možná byl u ekologických aktivistů nebo v občanských sdruženích, ale bylo to moc náročné na čas a málo placené. V politice to bude vynášet. Dělá, že ho baví politologie. Účastní se občanských setkání, rád zveřejňuje prohlášení a ankety. Spoluobčany má za ovce.
Podnikatel
Politika ho nezajímá. Je jedním z těch, kteří jsou ve straně jen pro podporu vlastních zájmů. Pro stranu je přijatelný, když se neplete do vnitrostranických sporů. Nemá problém s ostatními členy, někdy jim pomáhá. Tím si je zavazuje a stává se „kmotrem“. Poslouží také, je-li mediálně známý a dobře vypadá na plakátech, kde tvrdí, podporuje spoluobčany.
Vizionář
Není to milionář. Žije občanský život, na politice nezávislý, dokonce ji kritizuje. Neplánoval politickou kariéru. Motivace vstupu do politiky se ozve, až když mu změna politiky udělá problém v povolání nebo v životě. Pro některou stranu bude přínosem přestože s ní nesouzní a politiku považuje za kariérismus, potřebný jen pro flákače a vyžírky. To ho štve, ale je motiv, protože věří, že přispěje ke změně, než v politice skončí.
Kdo jsou kritici politiků?
Veřejnost středního a vyššího (!) věku, reagující stylem „za nás bylo líp“. Šťouralové, kteří mají jedině správný názor. Všeználci, prezentující osobní názor, který je opačný od toho, který hýbe médii. Jejich vnímání reality je to jedině správné.
Ujišťuji čtenáře, že autor tohoto článku není výše popsaný typ!
Zamyšlení? Co vidím v občanské společnosti?
Popírání složité reality. Říká se tomu „pštrosí politika aneb strkání hlavy do písku“. Neřeš, co vyřešit nemůžeš. Nehas, co tě nepálí! Snad nebude tak zle!
Co znamená popírání reality?
Říká se tomu existencialismus. Jde o to, že přijetí reálného rizika znamená ohrožení individuální existence. To může ohrozit duševní zdraví. Proto většina lidí účelově popírá realitu a uplatňuje víru a naději tvrzením „ono to nebude tak horké“. Když zjistí opak, mají poslední možnost to nevzdat konstatováním, že „naděje umírá poslední“.
Prémie pro čtenáře? Nejde jen o věk! Jak politika souvisí s osobností, povahou a charakterem?
Existuje možnost zjistit typ osobnosti nejenom osobně, ale také nepřímo (bez osobního kontaktu). Metodě se říká psycho typologie). Problém je, že (příznivé) hodnocení není podmínkou zvolení jedince do politické funkce. Možná, že vadí fakt, že objektivita testů není absolutní a tuším, že v tom je i něco dalšího.
Dovolím si připomenout doktora Honzáka s jeho sarkasmem, modifikovaným do otázky:
Kdo může vést světovou velmoc? Odpovědí je: jen psychopat
Doplňující otázka? Jsou všichni ostatní politici také psychopati? Odpověď? Ne nutně, ale určitě jich je významně víc než v populaci.
Doplním vlastní názor tvrzením, že současná globální politická krize mi připomenula, že psychopatie má různé modifikace, intenzitu a reálné projevy.
Je funkce prezidenta a šéfů vrcholových vládních institucí (jakýchkoliv) států
za A/ většinou v rukách moudrých starců
za B/ ve většině případů psychopatů
Odpověď pro volbu za A/: Výskyt je minimální, když k němu dojde, je to zázrak.
Odpověď pro volbu za B/: Je - není, to cesta do pekel? Myslím, že se svět vydá na cestu. Nemyslím stěhování národů, ale peklo.
Žádám tímto čtenáře, aby akceptovali právo na můj názor a neprskali na mne.
Něco k odlehčení?
Princ jménem Optimák praví: otevři oči Šípková Růženko! Svět je krásný! Růženka odpoví: nechci princi, tuším, že až uvidím realitu, spatřím něco, co nechci. Počkám pár století.
Kterými vlastnostmi by měli disponovat „vládci“ (bez pohledu na věk?)
A/ Moudrost, daná životními zkušenostmi
B/ Empatie k „poddaným“
C/ Objektivní spravedlnost
D/ Soucit s poškozenými, týranými, nespravedlivě odsouzenými, chudými, zbankrotovanými, zdravotně postiženými
E/ Rozvážnost
Má-li konkrétní politik všechny uvedené vlastnosti, je to další zázrak. Probuďte se, níže je hodnocení bez milosti.
A/ Zkušenosti mohou být zdrojem vypočítavosti, ale také skvělé diplomacie
(rozhodující jsou objektivní informace zpravodajských služeb. Žádní dvojití agenti a dvojí hra. Podpora a objektivita státních diplomatů. Bezmezná oddanost svému lidu)
B/ I kdyby, o životních osudech poddaných rozhodují jiní, včetně jich samých.
C/ Chvályhodný prvek charakteru, který se v praxi nemůže uplatnit. Důvody vám jsou, doufám, jasné.
D/ Viz komentář k bodu C, nicméně v případě, že by prezident nebo vládce jiného typu tento bod nereflektoval, u lidu by propadl. Pochopitelně nelze poznat, zda jde o klišé nebo opravdový cit.
E/ Jeden konkrétní příklad chování jistého stále „vládnoucího“ zahraničního prezidenta?
Rozvážnost v jeho případě formulovaná jako „pomalost“ je spíše projevem „mozkové mlhy a senilního zpomalení“
Závěr?
Buďte v pohodě, jak jen to bude možné, buďte opatrní při čtení a poslouchání zpráv v oficiálních i všech ostatních druzích zpravodajství, neztrácejte ostražitost, nenechejte se opít koblihou (od politika ani od cukráře), používejte kritické analytické myšlení (dříve než začnete prskat na druhé) a pochopte, že cílem není jenom luxus.
