Článek
ÚVOD: Zamyšlení ke dni 28.října.
Přestaňme dělat, že nic, hrát si na slepou bábu, dělat mrtvé brouky a praktikovat pštrosí politiku. Nic z toho ani to všechno dohromady nevede ke spokojené společnosti, ale k modelu „všichni proti všem“. Každý má vlastní názor i když neví, která bije. Také stresu je víc než dost. Přitom si myslíme, že máme právo na zábavu dle svého gusta. No jo, ale jen v mezích zákona. A teď musím přidat: a hlavně v mezích vkusu, slušnosti a ohleduplnosti.
1. část: Zvládnete trochu fakt?
Rozpad soudržnosti společnosti
Sociologické výzkumy (např. dlouhodobé projekty Rozděleni svobodou od Českého rozhlasu a sociologické studie Masarykovy Univerzity v Brně) ukazují, že česká společnost fragmentovaná do několika nesourodých světů. Jak to formulují odborníci?
- Uzavírání do mikrosvětů: nikoliv společnost, už jsou to separované jednotky (jedinci či rodiny, malé zájmové skupiny). Lidé pod tlakem ekonomické nejistoty, strachu z budoucnosti a permanentní nutnosti výkonu koncentrují pozornost a energii k zajištění sebe a své rodiny. Mladí lidé se separují, ztrácejí zájem o založení rodiny.
- Závist a frustrace: Stále větší rozdíly mezi příjmovými skupinami a mezi regiony vede k frustraci příjmově slabších skupin a obyvatel vyloučených lokalit a menších sídel (vesnic). Ti začnou vnímat, že poctivá práce nevede k důstojnému životu, že se ocitají „na okraji společnosti“, v níž se separuje vrstva bohatých. Individuální úspěch „těch lepších“ v nich vyvolává závist a pocit nespravedlnosti.
Digitální kastování, hejty a útoky na jedince a zájmové skupiny
- Algoritmy hněvu: Sociální sítě a diskusní platformy jsou programovány, aby maximalizovaly čas na nich strávený. Nejsilnějším emociálním hybatelem pozornosti je pobouření, vztek a strach. Algoritmy nabízí kontroverzní obsah, osobní útoky a vyhraněné názory, protože generují kliknutí.
- Ztráta zábran: Anonymita a jistota fyzické vzdálenosti od oponenta odbourává sociální zábrany. Diskuse se nemění v dialog, ale v arénu pro uvolnění osobních frustrací.
Úpadek pozornosti, krize v přijímání seriózního obsahu
- Lidská pozornost se pro média stala nejcennější komoditou. V obrovském přetlaku informací vítězí ten, kdo křičí nejvíc a tím zaútočí na první signální soustavu. Proto mají navrch úchylky a bizár, nahota a umělé bulvární senzace.
- Zkracování mentální kapacity: Neustálá konzumace krátkých formátů (sociální sítě, reels, rychlé tweety a clickbaity) mění způsob, jakým mozek zpracovává informace. Schopnost udržet pozornost u delšího textu, navíc vyžadujícího kritické myšlení, intelekt a čas, rapidně klesá. Seriózní autoři, nabízející zajímavosti ze světa odborníků, svádějí nerovný boj s bulvárem.
Závěr této části? Česká společnost prochází krizí důvěry v instituce, média a člověka v člověka. Místo propojování je tu opevňování se ve vlastních názorových bublinách a sociálních jistotách. To není proto, že lidé jsou zlí, je to důsledek tlaku doby, technologií a socioekonomických nejistot.
2. část: Česká veřejnost je frustrovaná! Které skupiny nejvíce?
Klíčový sociologický výzkum „Rozděleni svobodou“ (STEM a PAQ Research pro Český rozhlas) konstatuje, že: česká společnost se nedělí jen podle peněz, ale podle čtyř typů kapitálu: ekonomického, sociálního (síť kontaktů), kulturního (přehled, zájmy) a digitálního (schopnost ovládat technologie). Nejvyšší míru frustrace, hněvu a odcizení od společnosti vykazují dvě specifické třídy:
- Třída strádající (cca 15 % populace): Lidé, kteří nemají ekonomický ani sociální a digitální kapitál. Často žijí v chudších regionech. Zažívají trvalý materiální stres. Jejich frustrace pramení z pocitu, že jsou pro stát neviditelnými, proto na ně zapomněl. Vzniká hluboký hněv, nedůvěra v instituce a náchylnost k radikálním názorům.
- Ohrožená třída (cca 22 % populace): Tato skupina je sociologicky velmi zajímavá, přitom pro stabilitu společnosti klíčová. Má sice slušný sociální nebo kulturní kapitál (často jde o lidi s maturitou či středním vzděláním v menších městech), ale velmi nízký ekonomický kapitál a nulové úspory. Žije neustále „jeden neočekávaný výdaj od propasti“. Jejich frustrace je poháněna úzkostí, zda dělá všechno správně (pracuje, platí daně), přesto se jejich životní úroveň propadá. Zde se rodí silná závist vůči těm, kteří „nezaslouženě“ profitují.
Situace ohrožené třídy, tj. generace 60–65 let (tzv. těsně před penzí)
Jsou to tzv. „mladší senioři“. Zažívají psychologicky a sociálně náročný koktejl tlaků. Výzkumy (např. Sociologického ústavu AV ČR) ukazují, že tato skupina situaci vnímá a prožívá následovně:
A) Syndrom „mezi mlýnskými kameny“ (ekonomický a sociální tlak)
Lidé této generace jsou často vyčerpaní. Stále se posouvá věková hranice odchodu do důchodu, takže musí zůstávat na trhu práce. Na druhé straně se stává tzv. sendvičovou generací, která ukončuje kariéru, přitom se mnohdy musí starat o velmi staré rodiče (80+ let) a zároveň se snaží finančně a hlídáním pomáhat svým dospělým dětem, které drtí drahé bydlení a inflace.
B) Pracovní nejistota a strukturální ageismus
Tato skupina cítí frustraci z trhu práce. Podle dat o ageismu (věkové diskriminaci) narážejí lidé mezi 50 až 65 lety na obrovské předsudky. Pokud v tomto věku ztratí zaměstnání (např. kvůli reorganizaci firmy), najít nové místo je velmi obtížné. Zaměstnavatelé je vnímají jako „příliš drahé, neflexibilní a technologicky zaostalé“. To v nich vyvolává pocit ponížení.
C) Technologické odcizení a ztráta starého světa
Lidé ve věku 60–65 let zažili produktivní věk v době transformace. Většina z nich internet a chytré telefony používá bez problému. Frustrace však přichází z rychlosti digitálního tlaku. Stát a služby se překotně digitalizují (bankovní identity, aplikace, rušení kamenných poboček). Tato generace to nevnímá jako zjednodušení, ale jako záměrné komplikování života a ztrátu lidského kontaktu. Má pocit že svět, kterému rozuměli a v němž platila jasná pravidla osobního jednání byl nahrazen neosobním kódem.
K čemu to vede? Psychologické studie o zvládání stresu u této věkové skupiny ukazují:
- Útěk do soukromí (Mikrosvěty): Lidé 60–65 let masivně omezují sledování politických zpráv a veřejného dění, protože jim to způsobuje úzkost. Stahují se na chaty, zahrádky, k rodině nebo úzkému kruhu přátel. Chtějí si vytvořit bezpečný prostor, kde je svět ještě v pořádku.
- Pocit mezigenerační nespravedlnosti: V online prostoru i v běžném životě narážejí na narativy typu „senioři projídají budoucnost mladých“ nebo „důchodová reforma je kvůli nim“. To v nich vyvolává hořkost. Ta se transformuje do pasivní agresivity nebo naprosté rezignace na celospolečenský dialog.
Shrnuto: Generace 60–65 let prožívá realitu s hlubokou únavou, hořkostí a pocitem nedocenění a zbytečnosti. Stát jim slibuje uplatnění, ale v reálu jim digitální a hodnotový svět dává najevo, že současnému tempu světa už nestačí.
Zdroje: Research Gate: Život seniorů v regionech; ČSÚ: Obyvatelé – senioři; www.geriatrie-gerontologie.cz; Portál Čs.Rozhlasu: Průzkum „Rozděleni svobodou“.
