Článek
Úvod
Autor článku je mentálně nepoškozený (přesněji – myslí si to), intelektuálně aktivní (to může dokázat) senior ve vyšším věku (nad 75 let), bývalý vědec, konzultant životního stylu a autor vědecko-populárních publikací o výživě. Cílem je analýza problematiky bez emocí a nadržování nebo dehonestace těch, kdo usilují o rozšíření výzkumu i praktickou aplikaci nejnovějších procedur a prostředků, podporujících nejenom kvalitu života, ale směřujících k dlouhověkosti.
Autor si uvědomuje obrovský rozsah a důsledky této problematiky a je seznámen s konkrétními oblastmi longevity včetně vědecké literatury. Je informován o nyní již činných institucích v oblasti anti-aging medicine (medicína proti stárnutí) , nabízejících efektivní prevenci již v produktivním věku. Předmětem jeho zájmu je sledování dalšího vývoje oboru a v podstatě filosofie dlouhověkosti.
Polemika vychází z obecně prezentovaných tvrzení.
1. Stárnutí je přirozené, takže by se do něj nemělo zasahovat
Komentář: Rychlost stárnutí je individuální. Existují možnosti proces zpomalit, aniž by to bylo, jak se říká, proti Přírodě. To nejdůležitější je v tomto ohledu začít včas s prevencí a podporou kvality života (zdraví). Příkladem může být zdravý životní styl. Další možností je vzdělávání, včetně nácviku postupů „sebeobrany“ proti stresu a syndromu vyhoření.
2. Stárnutí bychom se neměli „zbavovat“, jinak světu hrozí přelidnění
Komentář: Přelidnění je realitou už nyní. Argumenty, připomínající možnosti optimalizace a intenzifikace produkce potravin nejsou plně akceptovatelné. Důsledky klimatických změn (aniž bychom problematiku uměle dramatizovali) znamenají přinejmenším nejistotu v zajištění produkce potravin.
Důsledky? Hrozí eskalace válek o zdroje. Lidstvo jako živočišný druh podléhá přírodním zákonům stejně jako jiné druhy. Problém je v tom, že je vybaveno intelektem, strachem ze smrti a touhou „užívat si života“ navzdory mnoha kritickým okolnostem jeho existence. Ve společnosti se objevuje kritický vzestup nepřirozené touhy po majetku, získávaného „za každou cenu“. Říká se tomu egoismus. Roste počet vlivných psychopatů, kteří se nebojí a jsou schopní všeho.
Problematickým důsledkem zlepšování zdravotní péče je šíření vrozených genetických vad a predispozic k vážným chorobám. To produkuje zátěž sociálního a zdravotního systému a nepřímo to znamená nezbytnost zvyšující se daňová zátěže produktivních jedinců. Skokově rostou životní náklady pro produktivní a mladou generaci, to vyvolává permanentní stres z budoucnosti. Tato situace nutně vyvolá potřebu cílené edukace nebo dokonce permanentní psychoterapie.
Aktuální (globální) vývoj společnosti jde proti idejím „udržitelného vývoje“ bez ohledu na diskutabilní tlak na realizaci obsahu „green deal“.
Věda připomíná teoreticky dosažitelný věk na hodnotě 120 let. To je nebezpečný předsudek, protože přinejmenším některé lidské orgány podléhají mechanickému opotřebení. Ve hře tudíž je možnost (včasné) aplikace nejmodernějších zdravotnických postupů, včetně náhrady některých orgánů. Tím tato problematika není po odborné stránce vyčerpána, další text by však znamenal odborně náročnou a rozsáhlou pasáž.
Pozn.: Autor si je vědom reality v kontextu s rozsahem článků na tomto médiu. Chápe, že v tomto případě „méně je více“.
3. Omlazující léčba bude dostupná pouze pro mocné a bohaté
Komentář: Vývoj anti-ageing therapy začal, dokonce je to více než 10 let. Aktuálně však eskaluje. Vyžaduje obrovské (korporátní) investice, které chybí v oblasti zajištění optimálních životních podmínek. Optimismus, plynoucí z konstatování, že evoluce vědy a technologií vždy začíná obrovskými náklady pro jejich uživatele, ale postupně se tyto snižují, považuje autor článku za irelevantní.
4. Delší život bude až příliš nákladný
Komentář: O tom není sporu. Samozřejmě ani prodloužení produktivního života a oddálený odchod do důchodu problém neřeší, protože v cestě stojí celospolečenské (sociálně-ekonomicko-psychologické) faktory.
5. Nikdo nechce žít déle, pokud by jen měl být déle nemocný
Komentář: Tento argument neobstojí. Zdá se, že člověk stále víc fixován na přežití navzdory ne zrovna ideálnímu zdravotnímu stavu. Je to jasně patrné ze vzestupu počtu jedinců v populaci seniorů nad 75 let. Do té patří také autor článku, který rozhodně není v ideálním zdravotním stavu. Rozhoduje zachování „činorodosti“.
6. Lidé nebudou chtít žít déle, i když budou zdraví
Komentář: To je spekulace. Na druhou stranu to připomíná obsah divadelní hry „Věc Makropulos“. Jde o to, že spolu s velmi dlouhým životem ve věku neustále je do asi 40 let se nutně dostaví pocity typu „tohle jsem už zažil, dokonce opakovaně, bylo to stresující, ale překonal jsem to, nyní už se obávám toho, jak opakující se zážitek budu vnímat a jak na něj bude moje tělo (a mozek) reagovat. Dost možná se z velmi dlouhého života stane jen čekání na (osvobozující?) smrt.
7. Život bez smrti nedává smysl
Komentář: Toto je klíčový argument. S ohledem na realistické předpovědi o věčném životě, permanentně prožívaném ve věku 20-30 let, popisovaném dokonce jako nirvána (nebo ráj) musím připustit, že je to přesně ta situace, kterou jsem připomenul odkazem na Věc Makropulos. Mimochodem, k dispozici je několik velmi moudrých knih o smrti, stačí projít internet.
Kromě toho podmínkou pro nesmrtelnost musí být neplodnost (nebo přinejmenším velmi přísná regulace porodnosti). Kam se na tohle hrabe ORWELL. Pokud tomu tak nebude, nemůže lidstvo přežít totální přemnožení.
Není to všechno! Už se píše o definitivním důkazu existence lidské duše, která odchází do Vesmíru po jakémsi „přechodovém období“. Existují případy prokazatelné reinkarnace. Jinými slovy, zdá se, že v blízké budoucnosti bude možné cokoliv. Samozřejmě v případě, kdy lidstvo jako takové přežije. Na druhou stranu – jakousi míru optimismu asi mohu zmínit připomenutím fakta, že až dosud se podařilo všechny civilizační kolapsy přežít.
Jak chápat život?
Život má, čistě teoreticky, tři hlavní etapy:
období růstu, mládí, vzdělávání a hlavně užívání života, často bez pochopení osobní odpovědnosti
období produktivní včetně partnerského života a rozmnožování
období stárnutí a stáří, to znamená důchod a očekávání smrti
Komentář: Neumím si představit budoucnost, kdy to bude jinak. Na druhou stranu, skutečně produktivní a tvůrčí životní období lze už nyní očekávat až do 60 let, samozřejmě za předpokladu dobré genetiky a absence fatálních chorob.
Tvrzení: Období stáří (senium) je poznamenáno ztrátou mentální i fyzické výkonnosti a vznikem chorob.
Komentář: Některé nové kousky senior z fyzických důvodů nezvládne, zato může zužitkovat trvající intelektuální, případně společenskou aktivitu. Může dělat to, co by ho bývala bavila, ale na co neměl čas v produktivním věku.
Tvrzení: Nemá smysl přemýšlet o smrti.
Komentář: Toto tvrzení lze pochopit až v séniu. Podle názoru některých odborníků a filosofů mohou myšlenky seniora na smrt být přínosem, protože to může být motiv a výzva k pokračující aktivitě, která ho baví. Díky tomu se nenudí, je bdělý a žije v přítomném okamžiku. To, co je ovšem udivující, je schopnost lidského organismu po nějakou dobu přežít i stav demence a Alzheimerovy choroby. Je to ovšem dáno tím, že lidská společnost je humánní, tudíž o takové jedince se stará – a tím je udržuje při životě.
Zdroje: https://www.flowee.cz/civilizace/12039-proc-je-dobre-myslet-na-smrt-pracujici-senior-sdili-4-nejvetsi-myty-o-stari https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/lidstvo-smeruje-k-nesmrtelnosti-muze-to-znamenat-konec-naboz/r~91ba5cb67eeb11ee8d680cc47ab5f122/
Citáty:
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu (Immanuel Kant)
Na život už je pozdě a na smrt ještě brzy (Jaromír Nohavica)
Co když se podaří prodloužit věk dožití, nikoliv život v jeho aktivní, zdravé formě?
Důsledkem bude:
A/ Prodloužení celkové doby „trápení“ v případě vážnějších fyzických i duševních nemocí. Nejhorší je situace, kdy chronicky nemocný senior(-ka) trpí navíc Alzheimerovou nemocí. B/ Nutnost péče placeného profesionála nebo celé organizace nebo nejbližších, a trvající zátěž nejbližších příbuzných.
C/ Nutnost investic ze strany nejbližších v případě profesionální péče. Charitativní organizace to nemohou zvládnout.
D/ Kritické zvýšení výdajů zdravotnictví a sociálních služeb.
E/ Prodloužení doby života pod penzí. Vyvolá to potřebu prodloužit aktivní věk, tedy pozdější odchod do důchodu.
Dlouhý život v nemoci a samotě pro mentálně zdravé seniory je zdrojem utrpení. Ztráta životního cíle. Ztráta perspektivy, tj. spokojenosti nebo dokonce radosti bez obav z budoucnosti. Konec života prostě nebude syndromem vyhoření v jiném módu než v případě přepracovaných, monotónní prací unavených jedinců.
Ale co když to brzy bude zcela jinak? Zkusme vydržet díky zvědavosti, zda se předpověď dlouhého nebo života nebo nesmrtelnosti vyplní. Už však neprožijeme to, co čeká mladou generaci.
