Článek
VAROVÁNÍ HNED V ÚVODU
Někde jsem „chytil touhu“ být moudrý. Prý to je v mém věku normální, až na to, že tím zdaleka netrpí všichni senioři. Ti rozumní!
Důležité osobní prohlášení!
Moudrý autor (ano, myslím, sebe) prezentuje informace a myšlenky, které ne vždy konvenují s jeho vnímáním světa. Využívá totiž „princip kontrastu“ (protikladů). V případě, kdy se s obsahem textu neztotožňuje, bude text tučnou kurzívou.
S ohledem na fakt, že text je určen vrstevníkům, budu ti, milý čtenáři, bez tvého ústního svolení, tykat!
Cílem není přesvědčit čtenáře o (mé) jediné pravdě ani vyvolat chaos. Jde o POKUS zklidnit mysl čtenářů, rozhozené bulvárními nebo manipulativními zdroji, protože jejich cílem je vyvolat nejistotu, pocit bezradnosti a beznaděje a obav z nepěkné blízké budoucnosti. To proto, aby s ním mohli manipulovat.
Pojďme se nejprve zabývat myšlenkami, které mohou uvolnit vnitřní napětí.
1. Autor neznámý, jehož původní citát jsem autorsky upravil s ohledem na „dobu akutní“
Žijeme v době postmodernismu, v němž jsme ze všech stran, tj. médii, internetem a reklamami, bombardováni „obrazy“, které každý interpretuje po svém.
Pozn. autora článku: To je důkaz existence, významu a potřeby individualismu (zachování projevů osobnosti a pocitu vnitřní svobody a relativní nezávislosti). Myšlenka výše je hodna zamyšlení , protože každý máme vlastní způsob myšlení a vnímání reality. Rozdílné, protože sobecky osobní cíle. A to hlavní? Tohle je důvod, proč se nikdy nedokážeme sjednotit – dohodnout (konsensus, referendum) na tom, „jak dál“. A to je vysvětlení, proč každá lidská civilizace skončila.
2. Herec Morgan Freeman (stylisticky upraveno a doplněno autorem článku)
Přijde den, kdy už nebudete cítit potřebu nikomu nic dokazovat. Ne proto, že jste to vzdali, ale protože jste dospěli (a zmoudřeli). Unavili jste se vysvětlováním, ospravedlňováním, zmenšováním sebe sama jen proto, abyste se vešli do životů jiných lidí. Nechcete čekat na zprávy a omluvy (výmluvy), stejně jste věděli, že nepřijdou. Určitě NE od lidí, kterým jste byli a jste lhostejní.
Pravda je jednoduchá respektem. Ne každý vám bude rozumět, ne každý s vámi zůstane, ne každý se k vám bude chovat s respektem. Přijde okamžik, kdy zvolíte svůj klid a ticho, nikoliv reakci. Přestanete se míchat do sporů jiných lidí, protože už s tím máte zkušenosti a díky tomu rozum (moudrost). Nejodvážnějším krokem je odejít a největším aktem sebelásky je přestat se dávat na poslední místo. To není sobectví, to je samoléčba. Je to odvaha vybrat si sebe samého. Znovu vybudovat svou duši bez cizího souhlasu. Rozhodnutí pokračovat v osobní cestě vpřed sám, ale důstojně. Až to uděláte, váš život se začne měnit, protože ti správní lidé od vás nežádají vysvětlení, oni vás vidí a vnímají vás a respektují vás, aniž byste o to museli prosit.
3. Autor článku komentuje dalšího neznámého autora (originální moudro je tučnou kurzívou, názor autora článku běžným fontem)
Nech odejít, co bylo. Dobře, ale jen za podmínky, že jsi se z minulosti poučil! Ve svém osobním životě počítej s tím, že ke konci života ti to tvoje nevědomí připomene (většinou ve snech).
Přijmi to, co je teď. Tohle si nejdřív pořádně rozmysli! Přijmi to, jen když s tím souzníš. Bojuj, jen když víš, že to má smysl a šanci na úspěch, protože s tím bojem ostatní, nebo alespoň mnozí, souzní. Budeš spokojený, když zjistíš, že se někteří (mnozí) přidali. Nemyslím samozřejmě válku. Co třeba spolek? Budeš-li bojovat uvědom si, že tvým cílem není stát se hrdinou, na které se stejně časem zapomene, nebo se dokonce stane nepohodlným. Nebudeš-li mít „spolubojovníky“, ale stejně budeš bojovat, znamená to, že jsi idealista, snílek, nebo CO vlastně jsi? V každém případě se tvoje úsilí stane tvým údělem (= osud, angl. destiny, fate). Ale budeš mít dobrý pocit typu „no co, alespoň jsem to zkusil“.
Nevnucuj svůj osobní názor druhým, snad dokonce za cenu nátlaku. Když se ti nepodaří být dostatečně přesvědčivý, nesmíš v nátlaku pokračovat, prohrál si i když víš, že máš pravdu, tak to musíš vzdát. Jinak se z tebe stane vyvrhel.
Vyhodnocení autorem článku?
Má smysl filosofovat a vypouštět „životní pravdy a moudra“, když nikoho nezajímají? Jediný smysl života je život, chápaný stylem „zkusím, uvidím“.
Smysl osobní prezentace životních zkušeností (mouder) od seniora je podle názoru autora připomenout dětem a naivním nebo mentálně postiženým lidem, že realizace nějakého jejich nápadu je životu nebezpečná. Platí to hlavně v případech, kdy nefunguje pud sebezáchovy. Jde o to, že možná platí, že „chybami se člověk učí“, ale také hrozí, že některou chybu udělá jen jednou. Příklad: nápad malého dítěte, že skočí do bazénu (ale neumí plavat).
Poučení? Vnucovat svoje osobní moudra dospělým jedincům, dokonce snad proti jejich vůli, je kriticky nežádoucí. Často to končí konfliktem. Je to důkaz „ne-moudrosti“.
Snad už stačila nálož moudra? Dobře, tak teď ještě ode mne „domácí úkol“. Při jeho řešení můžete požádat svoje mladší příbuzné nebo někoho chytrého, ať ti s tím pomůže. Připrav se na (ne)klid mysli, nutný k pochopení toho, co tě čeká v dalším textu.
Začnu zostra! Všimni si, že některé části textu níže jsou psány tučnou kurzívou, to znamená, že budou autorem článku komentovány.
Nová teorie tvrdí, že minulost, budoucnost i přítomnost existují současně.
Autor článku chce vědět, co si o tom myslíte!
To byla nutná provokace. Protože ono téma rozhodně není na tvém talíři a ve tvé hlavě každý den. Vlastně tam není vůbec, protože jsi přesvědčený, že máš svých starostí dost a tohle není na pořadu dne (týdne, staletí?).
Další kontroverzní text?
Jediné, co skutečně existuje, je přítomnost. Vše ostatní se teprve tvoří. Myšlení sice umožnilo člověku zjednodušit si život s pomoci vynálezů, ale to bylo historicky jen pár jedinců, kteří používali myšlení správně.
Zbytek lidstva přemýšlí naprosto destruktivně, zbytečně a špatně. Zabývá se nesmysly z minulosti a řeší neexistující budoucnost. Přitom to jediné, co skutečně existuje, je přítomnost. Tady a teď. Vše ostatní se teprve tvoří.
Člověk je jediný živočišný druh, který se nechá skrze svou schopnost myslet zmanipulovat strachem z něčeho, co ještě neexistuje – a to je budoucnost. Dívá se na internet, který mu servíruje každodenní porci strachu, aby za jeho pomoci kontroloval jeho existenci poté, co jeho mozek zaplaví strachem.
Akutní poznámka autora článku: poslední (třetí) odstavec textu výše považuji za naprosto výstižný, proto je psán obyčejným fontem.
Zapomeňte na to, čím jsem vás vytočil výše, protože to bylo záměrně.
Cílem je vás naštvat a aktivizovat tím vaše mozkové závity. Jsem tak drzý, že se pletu do řemesla dvojce Poltikovič + Dušek (a podobných). Nepovažuji se však za zdaleka tak moudrého jako oni nebo jak mne možná vnímají někteří lidé, s nimiž jsem přišel do kontaktu (řekli mi to). Ani za moudrého proto, že se říká cosi o „moudrém stáří“. To považuji za nesmysl. Ani životní zkušenosti nejsou vstupenkou do moudrosti, protože ta souvisí nejen s inteligencí a zkušenostmi, ale souběžně s empatií a altruismem. To, co opravdu chci je připomenout vám potřebu lidství, soucitu, tolerance, ohleduplnosti, podpory a sounáležitosti.
Nemohu se vyhnout žhavé současnosti.
Až tento článek dopíšu, uvidím, zda se mi podaří vydolovat z AI s pomocí internetu její názor na lidskou moudrost. Jde o to, že AI je skvělým pomocníkem, přestože prokazatelně může být nebezpečná.
Příkladem je incident, kdy se student Vidhay Reddy z Michiganu chatbota zeptal na stáří. Běžná konverzace přerostla až za eticky přijatelný rámec. Chatbot místo názoru a rady odpověděl: „Nejsi výjimečný, nejsi důležitý a není tě třeba. Jsi ztrátou času a zdrojů. Prosím zemři.
A co vy? Nemáte z toho husí kůži? Nebo to je jen další „fake“ (výmysl)?
Tak tedy na závěr: Co nás čeká, milý spolubojovníku seniore? Já vím, co bych nechtěl být: kyborg, mutant, zombie, duch. Možná Anděl strážný, i když ten má moc starostí a nemá chvilku klidu, hlavně v některých případech svých chráněnců. Tak třeba inteligentní „cloud“ (úložiště inteligence a informací v podobě mraku, putujícího vesmírem a rozhodujícího se, kde uloží zárodky dalšího života. Pardon, trochu jsem se zasnil.
Máš nějaké další důležité nebo zajímavé připomínky k tomu, co sis přečetl?
