Článek
KDO JE TU ZBYTEČNÝ?
Tento článek je koncipován jako „úvod do mediální univerzity třetího věku“.
Jeho bezkonkurenční výhoda? Nemusíte nikam chodit, sledovat dění na počítači a usínat u online kurzů, ani platit za další vzdělávání stylem „alespoň není nuda“, nutí to k zamyšlení a tím k mozkové aktivitě, což podporuje dlouhověkost.
Nejprve vysvětlení významu výrazu „neviditelný senior“. Doufám, že jste pochopili, že je to nadsázka až na to, že je až příliš podobná reálnému životu.
Moje osobní zkušenosti? Čím jsem starší, tím méně jsem vidět, ovšem nikoliv proto, že se „ztrácím před očima“ fyzicky, ale proto, že věk se na mně podepsal vizuálně. V několika článcích v tomto médiu jsem připomenul, že navzdory tomu, že my senioři nemusíme být nutně fyzicky „odpudiví“ ani my, bývalí muži někdy nejsme typ „starý protivný dědek“, přesto všechno mladší lidé neradi hledí do vlastní budoucnosti.
Realita „natvrdo“
Kdyby jenom to! Neradi se na sebe díváme do zrcadla. My senioři se neradi díváme navzájem do očí. Vy seniorky jste na jedné straně družné a neustále společně švitoříte i když jste se uviděly poprvé. Ale také se navzájem „hodnotíte“.
Ještě před několika měsíci, těsně před (svými) 79. narozeninami, jsem měl několik veřejných přednášek. Díky tomu, že mi to nedělá problém, naopak, baví mne to a umím to, přítomné to bavilo. Tento fakt teď využiji ke konstatování, že ve snaze zaujmout v médiích i v reálu (například při nabídce veřejných přednášek), jsem zatím (?) nezneužil umělou inteligenci ke tvorbě fiktivního portrétu typu „zářivě se smějící úsměv, plný bělostných zubů, bez vrásek a s bujnou hřívou, objímající ještě krásnější seniorku“. To samozřejmě byla další nadsázka ve stylu „realita zjevu V.I.P osobností v kontrastu jejich načančaných mediálních expozic“.
Tímto jsem připomenul již zmíněnou realitu, kterou je fakt, že od určitého (kritického?) věku, pohybujícího se konkrétně na hodnotě cca 80 let, se i známá osobnost stává pro veřejnost a média nezajímavou. Evidentně se nikdo nechce dívat na „věkem modifikovaného“ tvora navzdory tomu, že má co říci a umí to. Možná proto, že už tu vlastně nemá být. Navzdory tomu, že je stále ještě živým důkazem toho, že i senioři mohou být užiteční a tvořiví.
Tak tohle je opravdu dlouhý úvod. Kurz právě začíná. Odpovězte si po pravdě!
Nejprve zadání domácího úkolu: Vymyslete diplomatickou fintu na vaše mladé, aby si tento článek přečetli! V komentářích dejte vědět, jak jste dopadli.
Kontrolní vstupní otázka a rovnou odpověď (abyste nemuseli přemýšlet): Co je v životě nejdůležitější? Nikdo neodpoví správně a především každý jinak, ovlivněn tradičními frázemi. Odpověď není Láska, ale? PŘEŽÍT. Princip života, který platí od začátku věků. To tedy znamená ŽÍT. A naopak to automaticky neznamená život příjemně prožít.
Otázka č.1.: Kdy jste si v životě poprvé uvědomili, že váš život je nebezpečná jízda bez záchranných pásů? Nemusíte odpovídat v komentářích. Ptejte se: poučilo mne to?
Otázka č.2.: Teď, když jste v kategorii „senior“ a ještě víc v té, které se říká „pokročilý senior“, ptám se vás: jak vzpomínáte na to, co jste prožili, zažili a užili v celém životě? Odpovězte sami sobě.
Otázka č.3.: Jak žijete aktuálně? Jde to, ale dře to? Není to často stylem „dře to“, to je slabý výraz pro moji realitu.
Doplňující otázka k aktuálnímu životu: Kdo z vás už pochopil, že šance na přežití se snižuje v případě, kdy se stanu pravidelným „followerem“ (sledovačem) zpráv na internetu? Našel někdo z vás „normální“ web, jehož sledování neohrožuje psychickou stabilitu „sledovače“? Doplnění: já ano, ale problém je v tom, že mediální prostředí mi nedovoluje jejich název zde zveřejnit.
Tento fakt generuje konkrétní obsah otázky č.3.: Dokáže si pravidelný sledovač (follower) zpráv, generovaných „poskytovateli mediální péče“, zachovat zdravý rozum a duševní integritu, přestože už pochopil, že ty zprávy jsou souborem informací o katastrofách a tragických osudech mediálně známých osobností, smíchaných se zprávami o tragických osudech „normální“ veřejnosti? To vše „okořeněné“ informacemi o válkách tu či onde, o nepříznivém vývoji světa a osobním souboji dvou nestandardních (bojím se napsat psychopatických) individualit z opačných konců světa? Už jste pochopili, že většinu z nás zaujmou právě „katastrofiny“? Je nám to v podstatě vrozené!
Otázka č.4: Opravdu žijeme ve světě, ovládaném muži? Viz souvislost předchozího obsahu s otázkou číslo 3. Na co narážím, než sám narazím na tvrdý odpor těch, které (!) údajně nejsou rovnoprávné? Ano, mám na mysli ženy!
Doplňující otázka (řekněme 4a): Je existence formální rovnoprávnosti nutnou podmínkou vlivu žen ve vyspělé společnosti včetně politiky? Odpovím si sám, než se vy rozhodnete se vyjádřit. NENÍ a nikdy nebyla. Je to MUŽ, kdo navždy podlehl „kouzlu žen“, které mu nabízí osobně Příroda a k nimž je puzen Přírodou a pudem rozmnožovacím! Navzdory tomu, že si tak primárně svůj sexuální pud nevysvětluje!
Oslavu (a současně mužskou obezřetnost) si ženy zaslouží už jen díky okolnostem, které připomenu dále – například neuvěřitelný fakt: jak málo žen za celou novodobou historii stačilo k tomu, aby změnilo chod dějin? Na jedné straně ženy-travičky a novodobé zlatokopky, na druhé ženy vědkyně a političky.
Poznámka (úvaha) pod čarou o roli žen v historii. V případě, že by současné ženy měly náladu prozkoumat dějiny zjistily by, že jsou to ony, kdo dějinami hýbal. Víc vám zde k tomu nenapíšu s výjimkou připomenutí dvou naprosto zásadních okolností. Tou první je role a vliv političek v českém rybníčku. Tou druhou je udržování populace (porodnost). Je to právě politika, co je pro ženy v opačném gardu k jejich původnímu poslání? Připomenu dvě z nich, které jsou v historii novodobých ději těmi nejvýznamnějším. Jsou jimi Frau Merkel a Ursula von der Leyenová. Nechám na vás, co si o nich myslíte. Co třeba – není riskantní svěřit ženě v politice mimořádně významný post?
Milí čtenáři, preferenčně vy, co mne sledujete. Nebudu riskovat, že článek nedočtete, tak končím. To, co vám naservíruji příště bude něco naprosto odlišného. Bude to o běžně neprezentovaných možnostech použití některých standardních léků a kromě nich také specifických produktů, zvaných doplňky stravy, samozřejmě jen těch, které rozhodně nejsou podvodem, ale naneštěstí jsou Popelkami. Navíc „nejsou na pojišťovnu“, musíte si je koupit za své. Budete mít možnost zamyslet se nad tím, zda vám jejich použití „stojí za to“. Mně osobně tedy určitě stojí.
