Článek
Všichni se ptají, komu to hrají. Dovolím si vám zahrát otřepanou melodii o tom, jak „já nic, já muzikant“. Prostě – já za to nemůžu!
Máte mindrák z nadváhy? Víte, proč nadváhu máte a proč z toho máte mindrák? To jsou klíčové otázky. Nevíte, co na to odpovědět? Přitom na obsahu odpovědí závisí váš „osud“.
Hledáte viníka všude jinde (okolnosti), jen ne ve vlastním způsobu života? No jistě, viníky mohou být ti, jimž jste se narodili, je to stylem „jablko nepadá daleko od stromu“ a je to důsledek pravdivosti rčení „rovný rovného si hledá“ v modifikaci „tlustá tlustého si hledá“. No prosím to není impertinence! To je totiž realita. Nevšímejme si v tuto chvíli diskuzí vědců o podílu vrozených dispozic (genetiky), ovlivněné epigenetikou (vliv prostředí, působícího na genovou výbavu), působení psychiky (odolnost vůči stresu) a rozhodující roli způsobu života. I když to je důležité.
Nevíte, co dělat, čtete „moudré zprávy“, v nichž se doporučuje přijmout realitu bez mindráků, stresu a sebenenávisti, což je bezesporu dobrá rada, nebo jste ještě nerezignovali, tak přemýšlíte o intervenci lékařů, především plastických chirurgů nebo o kosmetických zákrocích, ale brzdí vás obavy z vedlejších účinků nebo nedostatek peněz, nebo dokonce obojího? A co třeba návštěva lékaře-obezitologa? Asi zjistíte, že je obtížné ho sehnat, a ještě obtížnější se k němu objednat. A také jde o to, zda vám ho uhradí zdravotní pojišťovna. Už teď si představujete, co vám řekne a že vám nebude lichotit. Uslyšíte hodnocení, které vám nebude příjemné. Potom uslyšíte strašení důsledky a nakonec doporučení, které i vám, laikovi, přijdou naprosto obecná, v reálném životě k ničemu. Pak si na internetu přečtete reference, z nichž se vám neudělá dobře. Tak pomyslíte na služby známého specialisty na výživu. Je jich víc, ti nejznámější jsou ovšem také finančně nároční. Z další nabídky si nedokážete vybrat, protože nevíte, jaká výběrová kritéria použít. Většinou hned pomyslíte na rychlost úspěšného procesu a přijatelnou cenu. No jistě, nějaké stránky hýří optimismem, fotografiemi „před a po“, pochvalnými komentáři od klientů (samozřejmě smyšlenými nebo jen těmi pozitivními), čtete popis „bezbolestného“ rychlého procesu redukce, vědecky řízeném procesu, snadných pohybových aktivitách, podpoře psychologa, výuce potravinářství a vaření, přechodu na veganství, použití nerealizovatelných, leč moudrých doporučení tradiční čínské medicíny nebo ajurvédy.
Možná nakonec skončíte u prodejce komerční keto-diety a jindy zase u nasazení „spalovačů tuku“, v nejhorším si tyto prostředky objednáte na anonymní poštovní schránce, protože jsou v obrovské slevě „jen dnes“? Co třeba reklama v podobě doporučení produktů z úst skvělého, veřejnosti známého lékaře nebo specialisty, která je na první, někdy však až na druhý pohled a poslech podvrhem? Možná se rozhodnete, že počkáte na pohodlné řešení díky vědě, která objeví zázračný a legální stimulant, možná to bude dokonce oficiálně schválený lék (za hříšné peníze, teď mne napadla Wegova) s jakýmisi možnými nežádoucími účinky. Prostě stylem „něco za něco“?
Mezi námi – není elegantním, přitom zdravým, a hlavně levným řešením, jíst rozumně? Víte, co to znamená? Proč platit za stravu, která vás stojí peníze, a přitom vám ublíží?
Všechno důležité se, doufám, postupně ode mne dozvíte.
A co kdyby… co kdybyste nejprve začali přemýšlet o samoléčbě? Ta začíná ve vaší hlavě v podobě sebeanalýzy. Položte si otázky! Proč jsem ve stavu, v jakém jsem? Jaké okolnosti k němu vedly? Myslete a zapisujte, co jste vymysleli, pište všechno, co vás napadne. Začnete se sledovat. Zapisujte si pocity, náladu, denní události a režim. Uvědomte si, že nesmíte skončit jako všichni, kdo se „od Nového Roku“ rozhodnou změnit život? Pochopte, že jídlo je stejný fetiš, stejná droga jako všechny ostatní, o nichž se stále mluví. Prostě je to zdroj potěšení, díky za něj, protože těch ostatních druhů potěšení moc nemáte, navíc vás život z mnoha důvodů štve a stresuje. Pište „MŮJ DENÍČEK“. Napište všechno, co a kdo vás… štve. Nemyslete na pomstu, ale na realizovatelná opatření. Napište si program, tedy, plán, ale nebuďte nereálně přísní nebo nedočkaví. Pište si „poučení z krizového vývoje“. Když vydržíte, možná se váš deníček dočká knižního vydání. To si nedělám srandu, tímto způsobem se v zemi netušených možností (no ano, USA) proslavilo a zbohatlo mnoho baculek. Takže rovnou varování. Dejte si pozor na „pohádkářky“!
Začněte tím, že si minimálně 14 dní detailně zapíšete všechno, co jste jedli. Pokud možno i množství, stačí odhadem. Napište si, kde jste to jedli, jak vám to chutnalo, co se dělo okolo, jak dlouho jste to jedli a co se dělo několik hodin poté. Brzy hlad? Nebo snad návštěva toalety? Potíže jiného druhu? Prostě všechno, včetně okolností.
Napište si denní režim, protože musíte mít jasný harmonogram, do kterého budete vkládat svoje aktivity! Kdy můžete něco jíst, kdy a kde si můžete nakoupit a co to bude, co naopak nejíte za žádnou cenu, co byste chtěli jíst, kdybyste mohli, na rovinu si přiznejte, zda umíte vařit a když, tak zda se vám vařit chce. A možná vaříte nejenom pro sebe. Možná nic nestíháte, protože jste činorodí nebo máte náročnou rodinu? Ne, opravdu není nutné se absolutně obětovat. Počítejte s tím, že začnete plánovat. Nebudete ztrácet čas blouděním po supermarketu, aby výsledkem bylo, že nakoupíte něco úplně jiného, než jste chtěli a něco, co jste ani nechtěli.
Možná jste zkušení „absolventi“ knižně prezentovaných redukčních diet, jste šťastnými majiteli knižně vydávaných receptů (krásné obrázky, chutná slovní omáčka, ale vy jste snad ani žádný recept nevyzkoušeli?).
Diety?
Nevíte, kterou? V dnešní době, narvané informacemi, kdy stačí jen kliknout? I když…podmínkou je přemýšlet a použít „srovnávací analýzu“. Zamyslet se nad popisem konkrétní diety a „živě si představit“, že ji nasadíte. Ano, myslím to vážně. Cesta do pekel vede skrz zaslepenost víry v autora (autorku). Na druhou stranu, možná vás rozhodí zjištění, že všichni se prezentují jako úspěšní a současně si s konkurencí „jdou po krku“. Nebo už jste otevřeli stránky jakési profesní organizace, která vám prezentuje postup, který je zcela obecný a připojí doporučení, která nejsou realizovatelná v podmínkách života běžného jedince?
Příklad: spěte dostatečně dlouho (7-8 hodin) – nekoukejte až do odchodu na lůžko na TV nebo monitor počítače – vyhýbejte se nadměrnému stresu – pravidelně jezte, ideálně 5× denně (to je naprostá pitomost) a malé porce – jezte dostatek zeleniny a ovoce – každý den 15 minut cvičte – jezte hlavně průmyslově nezpracované potraviny (mezi námi, víte, co to je?) – věnujte pozornost složení potravin – vařte bez použití tuku nebo jen na rostlinném, ideálně řepkovém oleji (další manipulace) – vyhýbejte se živočišným tukům – nepoužívejte hladovku, nebo jen v trvání do 2 dnů, blablabla.
Možná vás zmátne zjištění, že na internetu se dozvíte vzájemně si odporující informace. Tak víte co? V dalším pokračování vás „nasměruji“.
Váš PF
