Článek
Úvod
Toto je zamyšlení nad stavem společnosti. Jak může absence odpovědné, protože poučené (!), vstřícné a chápající péče ze strany rodičů znamenat začátek velkého problému. Myslím tím riziko fyzického i mentálního poškození. A naopak, jak sofistikovaná výchova (nikoliv drezúra) může změnit celou společnost.
CHCE MNE NĚKDO DOPLNIT, OPRAVIT NEBO UMRAVNIT? CHCE NĚKDO POKRAČOVAT NEBO NAVRHNOUT OPTIMÁLNÍ ŘEŠENÍ? DO TOHO!
Děti? Dnes. A zítra? Sociální skupina, která rozhodne o to, co bude se světem. Jaké jsou a jaké budou ty, co teprve přijdou? Budou mít kde si hrát? Určitě! Bude jich totiž málo. Nebudou muset (ani nebudou chtít) vycházet mimo domov. I když ho budou mít. Budou si totiž (samy) raději hrát na počítači a mobilu, později s nimi budou hrát jejich AI robotičtí mazlíčkové. Děti dost možná budou prohrávat. To bude frustrující.
Dětí bude málo. Důvody netřeba připomínat. Seniorů bude hodně, hlavně seniorek štěbetalek nad 80-85 let. Staříci jsou a budou v menšině a téměř neviditelní. Dlouhověcí budou jen miliardáři. To jsou výsledky demografických studií a výzkumu.
Mladá generace je už teď jiná. Jako všechny předchozí! To je evoluce. Ta současná neplánuje rozmnožování, protože prý má rozum. Až na mladé ženy, které pochopily, že hrozí, že zůstanou na ocet. Doba je turbulentní a budoucnost nejistá. A také je třeba užít si život bez závazků (nemyslím ty svazácké). Kdo z vás se diví?
Příroda „ostrouhala“?
Že je nerozmnožování popíráním přírodních zákonů a cestou k vyhynutí? Určitě. Současně je to v dnešní době pro mnohé jediné řešení a důkaz zdravého rozumu. Příroda by si měla uvědomit, že ona dovedla lidskou společnost až do aktuálního stavu. Umožnila rozvoj inteligence (teď nemyslím sociální vrstvu) a cílevědomého jednání. Z uvedeného vyplývá, že Příroda nemá plán! Prostě „osela“ zemské políčko (možná i políčko Vesmírné) a starejte se o sebe sami, uvidím, co z vás bude.
Jak jsou na tom „stvořitelé“, teď myslím rodiče…
Ze strany těch, kteří jsou za péči o dítě odpovědní by osobní péče a obrana dítěte měly být automaticky a povinně zaručeny. To předpokládá uplatnění nejen instinktů, ale především pochopení osobní odpovědnosti a starostlivosti.
Nyní to nejdůležitější o sebereflexi a odpovědnosti k sobě i druhým
Co vás možná překvapí? Na uvedených vlastnostech je nutné pracovat už „od kolébky“. Specifická a velmi důležitá etapa osobního rozvoje začíná ve školce, pokračuje v základní škole. Co rozhoduje o chování dětí? „Dospěláci“ ve všech jejich rolích (vychovatel, psycholog, učitel, pečovatel, rodič, policista atd.). Chybí-li těmto dospělákům sebereflexe a odpovědnost nebo i jen jedna z uvedených schopností, nadělá to mnoho škod, které jsou velmi obtížně odstranitelné.
Dospělí lidé se liší povahovými vlastnostmi - charakterem, intelektem, společenským chováním, to vše se projevuje při výchově jejich (i cizích) dětí. Proto je nutné naučit se vnímat důsledky svého chování, mít sebereflexí a osobní odpovědnost. Chápat důsledky svého jednání k sobě, partnerovi a dítěti.
Kdy problém nastane vždy?
Když každý z rodičů má obě vlastnosti nastavené jinak. Představte si modelovou situaci, kdy konkrétní situaci, kterou dítě popíše doma rodičům, každý z rodičů chápe a interpretuje jinak! Výsledkem je několik možností, jak budou reagovat. Jisté je, že nastane nesoulad a zmatek v hlavě dítěte.
Kam tím směřuji?
Dítě kopíruje! Zprvu rodiče, tím se učí. Když jsou jeho rodiče charakterní, jsou spolu (většinou) v souladu, je to ideální stav. Jsou-li bezcharakterní, je to katastrofa. Ve hře je samozřejmě také genetika. Nejhorší je fakt, že lidstvo se nezbavilo (skrytého a skrývaného) sklonu k násilí a unfair jednání (daného instinktem přežití v konkurenci – vzpomeňte si na tzv. sobecké geny). Někdy je nepochopitelné, v jak nízkém věku se děti naučí lhát.
Dlouhá předehra nebo vlastně celé dílo?
Předehra, nutná s ohledem na význam obsahu, jímž je rodičovská a vychovatelská (učitelská) odpovědnost a dodržování pravidel „společenské koexistence“. Dokonce víc než té rodičovské záleží na těch, kteří vychovávají (cizí) děti po delší dobu a v důležitých modelových životních situacích častěji a déle než rodiče.
Co z toho vyplývá?
Uhádli jste! Vychovateli dětí by měli být ti nejschopnější, nejzodpovědnější a nejodolnější mocenským tlakům státu a zřizovatele a dokonce i tlakům rodičů.
Mimochodem, atraktivní plat neudělá z neschopného jedince toho, který disponuje potřebnými schopnostmi.
Nehodnotím, nesoudím, jen mne to napadá v kontextu s tím, co se teď děje mezi dětmi, mezi dětmi a rodiči, a mezi dětmi a jejich vychovateli.
Jak se žije předškolákům? Může kolektivní péče (jesle a MŠ) nahradit výchovu v rodině? Ve většině případ MUSÍ! Může ji úspěšně suplovat v případě zanedbávání dítěte rodiči? Ano, ale jen do různé míry, dané kvalitou zařízení a povahou, danou genetikou a rodinným prostředím) dítěte.
V případě, kdy je dítě zanedbáváno rodiči, znamená to vysoké riziko poruch vývoje fyzického i psychického a poruchy sociálního chování. Zde je vysvětlení násilí ve školách.
Jak se žije školákům? Násilí roste (jak tvrdí média) ve školách i mimo ně se. Souvisí to se změnami životních okolností, které dítě (školák) samozřejmě vnímá. Nebo to je přímý vliv způsobu mimoškolního života školáků, zahleděných do videí her a sociálních sítí? Je asociální chování důsledek uvedeného, nebo se na něm (někdy) podílí i nedostatek rodičovské péče a výchovy, případně špatný příklad?
Aktuální situace v ZŠ co do výskytu násilí a šikany se mimořádně rozmohla a dostala jiné „rozměry“. Děsivé. Jak tohle dopadne?
Nicméně třeba před 50-70 lety to ve školách bylo někdy také divoké. Už tehdy to zdokumentoval pan Foglar ve svých komiksech. A to byly doby, kdy na děti byla přísnost a ani rodiče si na učitele nic nedovolili.
Chovejte se slušně, bando nezvedená.
Co tím myslíte, pančelko? Tohle laskavé doporučení těm sígrům určitě nezabrání v šikaně a násilí. Šikanu někdy dokonce okoukali od učitelů. Co s tím? Prý k normalizaci situace přispějí školní psychologové. Je jich málo. Úspěšný školní psycholog? Poklad! Proč nejsou? Kdo by se divil, že? Stačí domyslet! Za pár let vyhoří. A až budou, stanou se obětí agresivity rodičů? Mimochodem, každá ZŠ má vlastního právníka. Inu, nelze vyloučit, že v blízké budoucnosti budou potřeba právníci, nikoli psychologové.
Příčiny? Jasná zpráva.
Život se změnil. Zásadně. Přitom malé děti se moc nezměnily. To, co se změnilo moc jsou rodiče, kulisy i realita života a pravomoci učitelů. Život je prý lehký a pohodlný, porovnáno se životem před pár desítkami let. Takové porovnání je zcela neobjektivní! Všichni chodí v černém a vypadají jako zombie! Hledí do mobilů stylem vždy a všude a mají z toho zmatené mozky.
Budoucnost je nejistá a bude se permanentně měnit. Nezletilé děti jsou beztrestné z pohledu státního práva. Dokud jim dospělí nedokáží názorně vysvětlit, čeho se dopustily a jaké to má a bude mít následky, nemohou pochopit, co provedly.
Uvědomujete si, že už malé děti dokáží intrikovat, lhát jako když tiskne a prát se do krve, protože netuší, co násilí může způsobit? Pochopili odborníci i veřejnost, že je tady opravdu něco hodně špatně? Pochopili rodiče nejmladší generace, co je ve hře?
Pochopili jste, že násilí je projevem přirozené lidské mentality, ale v případě dětí je to jasný vliv internetu a sociálních sítí?
Uvědomili jste si, že existuje souvislost mezi chováním dítěte a charaktery rodičů a důsledky životního stylu rodiny? Došlo vám, že maminky malých dětí víc hledí do mobilu nebo řeší „státnické záležitosti“ s ostatními maminkami než aby věnovaly pozornost dítěti? Je rodičům jasné, že poté, co dítě uloží do úschovny v MŚ a ZŠ nebo na internát, ztrácejí vliv na jeho vývoj? No jasně, ale to je přece normál, to je ta nutná socializace, že?
Je rodičům jasné, že do vývoje vašeho dítě fušuje celá řada lidí, o jejichž charakteru a odborné erudici nevíte vůbec nic? Možná byste se zhrozili? A že tohle pokračuje minimálně až do konce ZŠ? Není kvalita školy daná v první řadě jejími učiteli a vedením, lokalitou, velikostí a prostředím? Není lokalita jednou z okolností, souvisejících s tím, jaké děti z ní nakonec vycházejí?
Všimli jste si, že se - konečně - chystá revoluce koncepce vzdělávání zdola? Co uděláme pro to, aby vzniklo něco, co bude (konečně) mít smysl?
