Článek
ÚVOD
Povodně. Už zase. Šance k diskuzi pro české politické Švejky. Paradox? Současně plný internet hubnutí a diet! Tak to na světě chodí, že? Inu, dietování je „neverending story“ stejně jako obezita. Kolik je ve světě webů pro ženy a bulvárů, tolik je návodů na diety, (z)hubnutí a krásu.
U stránek na levnou krásu postávaj a smějou se času s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.
Je to marný, je to marný! Sleduji to. Rezignuji!Přísahám, že tohle je můj poslední článek o všech možných okolnostech kolem výživy a způsobech stravování. Už vás s tím nebudu otravovat. Nehodlám si kazit zbytek života zbytečnou prací.
Co nového v hubnutí?
Konečně účinná dieta? Nikoliv. Nevadí! Konečně účinný lék! To je to instantní řešení! Ozempic, Wegovy? Co to je? Hlavně byznys jako, jako hrom. Zkuste dohledat sami. Nemohu sloužit instant informacemi.
Tak jinak. Co třeba „keto dieta“?
Konkrétně reklamy na „keto dietu“, ty jsou doslova věčné. Ta je aktuálně „in“. Protože? Protože Cukr je jed! Pozor, to není slogan, ale titul knihy od vědce dr. Roberta Lustiga, nakl. CPress už roku 2015 (kterou jsem měl potěšení odborně recenzovat). Co říkáte? Zastaralé? Dobře, tak jiná: Pravda o cukru vědkyně Jessie Inchauspé, nakl. Jota 2023! Citovat knihy o nízkosachacharidové (anglicky low-carb) dietě by myslím už bylo zbytečné. Tím víc o přerušovaném hladovění (anglicky intermittent fasting) nebo časově restriktivním stravování (anglicky time restricted feeding – TRF).
Poznámka: Když tady píšu o „dietách“, tak je to v překladu v podstatě o způsobu stravování, nikoliv o léčebné („nemocniční“) výživě.
Třeba vědecko-populárních knih o keto-dietě a o low-carb je jak máku. Teď to frčí. Kuchařek s recepturami na všechny dosud existující redukční a léčebné diety pro veřejnost je (v češtině) ke stovce. Tak třeba ty bezlepkové. Mnoho lékařů tvrdí, že je to blbost a komerční móda. Chcete citace od dalších vědců? Tak co třeba KETO pro život od Mark Sisson a Brad Kearns, nakl. Blue Vision? Ta je odborně dobrá i praktická, a tak trochu „instantní“. Nicméně knih, nabízejících recepty pro keto-diet je v češtině tuším DESET!
A co třeba pro vegetariány a vegany? Bezpočtu. Neuvedu je, zkuste hledat sami! Samozřejmě nejsou recenzované specialisty na terapeutické a redukční diety.
Vsadím se, že tomu nebudete věřit, ale dietovali už naši předci od počátku nových dějin (tedy „od Krista“).
Vzpomínám se slzou v oku na Lenku Kořínkovou, která kdysi opsala zahraniční kuchařku, věnovanou hitu století, jímž byla „dělená strava“, a udělala s ní terno na českém trhu. Nebo (také už dávno) makrobiotika, tedy stravování pro lidské křečky. Nebo co třeba recepty na smoothies?
Mám vyjmenovat všechny aktuálně existující způsoby stravování a redukčních diet a uvést seznam producentů těch komerčních? Ty frčí! Tedy, údajně – podle zpráv od jejich producentů. No, znáte to, že? Pravda je, že dnes je vše instantní a alternativní.
Ale to není konec!
Do boje o zdravou výživu nastupují ortorektici. To jsou ti, co se za každou cenu snaží jíst zdravě. Až na to, že to nemají odborně srovnané v hlavě a nastudované v praxi, tak z toho nakonec úplně zblbnou. Někteří psychiatři tvrdí, že jsou na hlavu. Chcete je vidět? Není problém! Běžte na exkurzi do prodejen zdravé výživy nebo do prodejen „bez obalu“. Bloudí tam zmateně mezi regály desítky vyhublých vybledlých výživových zombíků. Inu, vegani prý žijí déle. Jo? Leda kulový!
Tak ještě k těm výživovým pomatencům.
Snaží se je dirigovat ti, co vymysleli tzv. CLEAN EATING. Čisté jídlo v překladu je pokus konzumovat pouze původní, základní, přirozené zdroje potravin, které nejsou zpracované potravinářským průmyslem. Ideálně když jsou BIO.
Ještě nemáte dost? Tak dobře. Máte novou, dost možná poslední šanci výživově prozřít, než podlehnete svodům ultra průmyslově zpracovaných potravin (UPZP). Než pochopíte hru potravinářského průmyslu, proti které není sebeobrana! Kupte si knihu Ultrazpracovaní lidé od Chrise Van Tullekena, nakl. Jan Melvil 2024. Ještě nikdy jsem něco tak neuvěřitelného, tak otevřeně analytického a kritického, nečetl. Potom si kupte antidepresiva. Prostě marný boj. My, ubozí spotřebitelé, prohrajeme, podlehneme, rezignujeme. Budeme PLASTIČTÍ.
A TEĎ, BABO, RAĎ!
Kolik je dnes u nás vyškolených poradců pro výživu a specialistů na fitness a wellness? Nepočítaně. Kolik poradenských „institutů“? Určitě víc než deset. A co? Nic. Proč? Nemáte o ně zájem. Musíte jim platit. Pravda, někteří z nich nejsou zrovna odbornými supermany. Ale také ti opravdu dobří to se svými klienty mají fakt složité. To proto, že snažit se musí klienti! To se jim nechce. Chtějí hubnutí instant! A co vy?
A co děti? Mají si kde sportovat a něco zdravého do zobáčku?
Kolik času už různí experti a neziskovky strávili času s přípravou „nového školního stravování“ (nové vyhlášky), poplatné (konečně?) svět zachraňující, téměř bezmasé stravě? Inu, nová vyhláška snad už brzy bude. Zato školní kuchařky prý nebudou.
Dětičky jsou vybíravé, zkažené fast foody a sladkostmi, které papají místo „nechutně české“ tradiční školní stravě. Jako i jejich rodiče by rády jen pizzu, místo školního oběda hot dog nebo nějakou bomba tyčinku. A co jejich rodiče, mají si kde s nimi hrát a vědí, jak je učit zdravě se stravovat (třeba díky dobré domácí stravě), protože je to jejich zodpovědnost? A co? NIC. Ve většině případů nezájem.
Školáci z prvního stupně ZŠ ze školy rovnou do obchodu nebo supermarketu nebo obchodního centra – hledíc nepřetržitě do mobilu, jdou pro energetické nápoje a sladkosti všeho druhu.
Děti z prvního stupně ZŠ překvapivě nemají nadváhu, jsou somaticky „přijatelné“. Fajn. Dokud se nezjistí, že to není díky jejich (zdravé?) stravě, ale skryté podvýživě ze stravy nezdravé. Včetně fyzické „zaostalosti“, z níž vyplývá nedostatek svalové hmoty. S výjimkou těch, které jsou ještě nadšené do sportů nebo k němu donucené rodiči. Dokud je nepřepadne puberta. Jen co přejdou na 2.stupeň, tak to začne. Protestanti. Stále častěji trpící úzkostmi. Ale to už je jiná písnička.
