Článek
Motto: Ve věku mezi 70 a 75 lety jsem nedal dopustit na výlety na motorce. Byly super. Po pětasedmdesátce už jsem ale nechtěl riskovat. Paradox? Já tvrdím Osud. Vážný úraz mě totiž potkal i bez motorky. Kolo je zdravé a jezdit po jižních Čechách je zkrátka čistá radost.
Rodinná dovolená na bicyklech? Je to náročné, ale na elektrokole o poznání méně. Každopádně je to vždy zážitek. Celé je to o pohybu a vyžaduje to plánování, protože s dětmi mohou nastat komplikace. Začnou stávkovat nebo si odřou koleno. Tak jedeme!
Cyklistické Holandsko na jihu Čech
Začnu krajským městem. Centrum Českých Budějovic rozhodně stojí za prohlídku. Lodní doprava zaujme děti, dospělé zase okouzlí staré město. Cyklistika je zde natolik rozšířená, že Budějovice v mnohém připomínají Holandsko. Zdejší cyklostezky jsou v permanenci téměř celý rok, v létě bývají dokonce přetížené.
Někdy je to na nich o zdraví víc než na klasických silnicích. Pravidla jako by neexistovala a bezohlednost se stala normou. Plně se zde projevují lidské povahy: ambiciózní „soutěžáci“, nevypočitatelní amatéři s bříškem i senioři (téměř bez výjimky muži), včetně autora tohoto článku.
V létě se k nim přidají rodinky s kličkujícími prcky, mezi nimiž se motají pejskaři. To pak bývá opravdové drama. Nevím, jak je to jinde, ale tady ve městě potkáte víc psů než dětí. Navíc tu na kole není zvykem dát o sobě vědět zvonkem. Závodníci se vedle vás zjeví jako duchové. Hazardují, protože my amatéři stezku často šněrujeme ze strany na stranu. Člověk si pak připadá jako na Tour de France při průjezdu šíleným davem fanoušků.
Magnet jménem Hluboká
Rizika tu jsou, ale to, co je zde opravdu skvělé, je (nejenom) cyklostezka podél Vltavy. Z Budějovic vede na sever do Hluboké, kde je stále co dělat, a na jih podél vody do Boršova. Dál na jih to ale podél řeky nezkoušejte – do Českého Krumlova se odtud touto cestou nedostanete.
Hluboká nad Vltavou je opravdovým fenoménem a v posledních letech neuvěřitelně rozkvétá. Nenabízí jen zámek a zoologickou zahradu, ale také rozlehlou oboru. Z Budějovic sem navíc můžete dorazit i lodí. Součástí zámeckého areálu je rozsáhlá Alšova jihočeská galerie. To je pro mě absolutní magnet, musím vidět každou výstavu.
Koho umění neláká, ten může zamířit do místního sportovně-relaxačního areálu. To se musí zažít, hlavně s dětmi! Najdete tu dětská hřiště, netradiční pozemní terénní cvičiště, ale i atrakce pro dospělé v podobě minigolfu zasazeného do prostředí připomínajícího botanickou zahradu. Venkovní bary a kavárny tu žijí od rána do noci. K tomu přičtěte krásný klasický golf a největší místní tahák – špičkový baseball, včetně skvělé mládežnické základny.
Jste na kole? Z centra Budějovic je to na Hlubokou zhruba 10 kilometrů po příjemné stezce podél vody. Pojedete i kolem areálu s umělou divokou vodou. Tam se ale raději koupat nesnažte. Mimochodem, na téhle trase s sebou nikde nemusíte tahat svačinu a pití, možností k občerstvení je dost. Na Hluboké navíc funguje skvělé venkovní koupaliště a u zámku se pořádají atraktivní hudební programy. A když pak zase sednete na kolo a nevadí vám menší stoupání, můžete pokračovat členitou lesní stezkou podél Vltavy asi 10 kilometrů až do Purkarce, který leží přímo u vody. Zdatnější borci dojedou až do Týna nad Vltavou.
Neměl bych zapomenout ani na svou oblíbenou Třeboň. Z Budějovic tam na kole sice dojedete, ale je to náročných 25 kilometrů, které nejsou trasou nijak atraktivní. O to krásnější jsou ale stezky směrem na severovýchod od Třeboně, kolem řeky Lužnice. Třeboň je o letních prázdninách doslova městem cyklistů. Láká na zámek a velkou zámeckou zahradu (místní galerie sice málokoho zajímají, ale budiž). Cyklostezky jsou tu sice povrchově o něco méně elegantní než ty kolem Vltavy, o to víc ale v krajině potkáte pasoucích se koní.
Jihočeský příběh: Když je vám (slovy) osmdesát
Mnoho let žiju na různých místech jižních Čech. Bydlel jsem dokonce i přímo na Hluboké, teď jsem opět v Budějovicích. Měnil jsem adresy, ale jižní Čechy bych neměnil za nic na světě.
A teď přichází něco velmi osobního. Vysvětlení, proč vlastně píšu tuhle ódu na jihočeskou cyklistiku. Pomalu abych se totiž na těch stezkách začal cítit jako místní jedoucí atrakce. A nepřeháním. Ten důvod je prostý: zrovna je mi 80 let.
Mezi mým 70. a 75. rokem jsem od března do října jezdil po celých jižních Čechách skoro každý den na motorce. Celkem jsem najezdil pětkrát pět tisíc kilometrů. Prozkoumal jsem všechna zákoutí od Nových Hradů přes Lipno, Kašperské Hory a Modravu až po Železnou Rudu. Byla to nádhera a životní zážitky.
Jenže pak, téměř přesně v den mých 75. narozenin, přišel těžký úraz. Paradoxně vůbec ne na motorce. Výsledkem byla tříštivá zlomenina stehenní kosti. Lékaři mi ji museli zadrátovat a současně mi vyměnili kyčel na stejné noze. Konec samostatného aktivního života? Ani náhodou. Teď to teprve přijde.
Prvních šest měsíců jsem strávil bez kvalitního rehabilitačního cvičení a lázní, což přineslo různé vedlejší komplikace. Zachoval jsem si ale plnou soběstačnost, což je pro mě klíčové, protože žiji sám. Začal jsem cvičit doma. Rozumně a systematicky. Ostatně, vím přesně, co dělám – jsem totiž bývalý sportovní fyziolog z vrcholového sportu.
Zhruba po deseti měsících od úrazu jsem začal chodit do fitcentra, na wellness a plavat. V sezóně jsem opět osedlal kolo. To všechno třikrát až čtyřikrát týdně. Letos na jaře jsem sice musel fitness a wellness kvůli drastickému vývoji cen a rozpočtu zrušit, ale cvičím poctivě doma. Jde to, i když to není úplně ono. Hlavní je se nevzdat.
Velký skládací přežvýkavec v kufru auta
A jak je to s mojí cyklistikou dnes? Když jsem prodal motorku, koupil jsem si elektrickou skládačku. Souběžně s motorkou jsem totiž prodal i velké auto a do mého současného malého vozu se klasické kolo nevejde. A já odmítám jezdit celou sezónu dokola ty samé trasy kolem Budějovic. Takhle kolo složím a strčím do kufru. Je to sice pořádný silový výkon, protože elektrokolo je těžké jako „velký přežvýkavec“, ale stojí to za to. Popojedu autem tam, kde to mám rád, a pak vyrazím do terénu.
Bez elektromotoru už by to v mém věku opravdu nešlo. Za poslední tři roky najedu každou sezónu kolem 800 kilometrů. Zrovna včera jsem si dal parádních 40 kilometrů po vltavské stezce a okolí.
S mými malými dopravními prostředky je občas potíž. Na silnici mě mají všichni tendenci předjíždět, na cyklostezce jakbysmet. Musel jsem si na to zvyknout. Občas ale neodolám. Moje malé auto je docela živé a má skvělé zrychlení, takže těm „závoďákům“ na chvíli ujedu. A budete se divit, totéž dělám na té skládačce! Kombinace motoru a kondice starého sportovce dělá divy. No jo, znáte to – ješitný dědek.
BONUS PRO VĚKOVĚ POKROČILÉ: Profesionální recept na dlouhověkost
Hýbejte se. Cvičte. Nikdy to nevzdávejte! Dávejte na sebe pozor a vyhýbejte se úrazům. Když vyrazíte na kolo, tak vždy s maximální obezřetností.
Podpořte svou kondici vědeckými poznatky o stárnutí. Zapomeňte na báchorky o tom, že doplňky stravy nefungují nebo jsou riskantní. Věřte mi, v tomhle oboru jsem profesionál. Vyzkoušejte moji osvědčenou podpůrnou sestavu, které osobně říkám „Čtyři Králové“:
- Kreatin
- Karnitin (ideálně acetyl-L-karnitin)
- Kafe
- Kolagen (výhradně hydrolyzovaný)
Občas do party přizvěte ještě jednoho krále: Krill olej (bohatý na omega-3). Jako prevenci doporučuji denně 100 mg šumivého aspirinu na ředění krve, a když udeří letní vedra, klidně dávku zdvojnásobte. To proto, že to zajistí dostatečnou a nutnou intenzitu pocení! V případě, že správně pijete.
Naopak se obloukem vyhněte věcem, které tělu nic nedají: průmyslově zpracovaným potravinám, koblihám, popcornu, levným mraženým krevetám nebo fastfoodovým karbanátkům.
Držte se v sedle a užívejte si život, dokud to jde. A něco pro to dělejte!
