Článek
Nejdřív fakta „natvrdo“: Stáří Příroda neplánovala. Lidstvo popřelo evoluci, protože starých lidí stále přibývá. Vědci dokonce pracují na prodloužení dosahovaného věku a dělají neuvěřitelné pokroky v procesech prevence stárnutí a nemocí. Už dnes jsou některé omlazující metody a prostředky k dispozici. Širšímu použití brání jejich cena. Už nás seniory nežerou predátoři, ale trápí nemoci, „bezcennost“, příbuzní a mladší spoluobčané.
Tak dost! Konec skepse, pesimismu a strachu. Hurá do života! Moudří lidé tvrdí „nedělej si starosti s tím, co nezměníš“. Pokusme se zbytek život prožít ve stavu přijatelného zdraví díky aktivitě, využití nových procedur a prostředků a ve společnosti ÁJI (umělá inteligence, AI). I když…i když moderní formy sebeobrany fakt lezou do peněz.
První doporučení jako předkrm? Lépe přežívají ti z nás, kteří si dokáží udržet si osobnost bez přehnané snahy vypadat a chovat se mladě, aniž by se pokoušeli se „lacině“ zavděčit a zapadnout mezi mladé. Věřte mi, už jsem toho opravdu hodně vyzkoušel, tak vím, co zabírá a čeho se vyvarovat.
Paradoxy provázející „třetí věk“?
Nejprve připomínka: Co je tu nově k řešení? Nevraživost! Ta se týká jak vztahu mladší generace k seniorům, tak vztahů mezi seniory. Podrobněji dále v textu.
Realita stárnutí? Častý nedostatek peněz. Růst zdravotních potíží, sociální (a vztahové) izolace (osamění), v případě pobytu v domovech pro seniory vliv prostředí, v němž je „cítit staroba“ a vzniká ponorková nemoc. Nechuť komunikovat je typická pro muže. Komplikace a pocit nesvobody je důsledkem povinnosti dodržovat „domácí řád“. Výjimkou není šikana ze strany personálu. Možná příčina? Pokročilí senioři se často chovají jako malé děti. Pro personál je to mimořádně psychicky náročné, v podvědomí vzniká pocit „je to marná práce“, protože je jasné, jak to skončí.
Co a jak se nám děje a „kdo a co“ za to může? Chcete dlouho žít? Jak si přejete, ozvalo se ze sluchátka. Někdo na sobě musí stále makat. Někomu Osud přál. Přesněji – genetika. Genetika je Osud? Většina odborníků stále tvrdí (a média to šíří jako fakt), že ne, protože genetika prý rozhoduje o dlouhověkosti jen z cca 20 %. Není to pravda! Věda zjistila, že je to 50 %. Kdo dlouho žije má štěstí v genech. Tu druhou polovinu tvoří epigenetika, tedy životní okolnosti. Ostatně o longevity a anti-aging jsem tady už několikrát psal. Možná jste si nevšimli. Vaše chyba, přišli jste o konkrétní doporučení použití reálných prostředků, postupů a doplňků. (zdroj: Petr Fořt, články na Medium.cz č. 291 097, 271 667, 264 492 a několik předcházejících).
Nejprve o kvalitě života seniorů ve světle statistik.
7. 7. 2026 jsem přečetl na Medium.cz článek mladého autora o životní úrovni důchodců, statistická data, srovnávající život seniorů ve světě. Skončilo to ódou na kvalitu života českých seniorů, prý patří do světové špičky v úrovni blahobytu! Pochopil jsem, že podle „pocitu“ autora toho článku my, čeští senioři, se máme jako čuňátka ve chlívku. Něco na tom bude, protože když se nám v tom chlívku udělá špatně, protože nejsme zdraví a přejídáme se, rychle přijede veterinář a zadarmo nás vyléčí. Kdybychom si měli jeho péči platit jako na Západě a v USA, v čekárnách by bylo prázdno a také by nás bylo mnohem méně. V čem je problém? Ten článek ignoruje tvrdou realitu života českých seniorů.
Důchod znamená nicnedělání? Už nic nemusím a můžu dělat to, na co jsem dříve neměl(-a) čas. Tak opatrně! To je teorie. Faktem je, že stárnutí je proces plíživého vybíjení baterky. Je třeba včas se naučit používat dostupné energetické zdroje.
Co je důležité při dobíjení baterek? Říká se tomu životní styl. Níže desatero.
1. Pravidelný denní program. 2. Jíst střídmě, ale ne „polotovary“, pomáhat si trávicími enzymy a probiotiky. Omezit konzumaci cukru a umělých sladidel. 3. Nespat přes den nebo si jen 20 minut „zdřímnout“. 4. Spát v noci ve tmě minimálně 7 hodin (hodinu před spaním ne TV ani počítač). 5. V případě nespavosti použít předem naučené relaxační dechové techniky 6. Nebrat dlouhodobě pravidelně prášky na spaní. 7. Nesedět a nepolehávat celé dny a pravidelně (alespoň „trochu“) cvičit každý den. 8. Naučit se vyhýbat aktuálnímu stresu. 9. Naučit se odolávat komplikacím, protože to zabrání vzniku depresi a úzkosti. 10. Nestydět se požádat o pomoc.
Je opravdu třeba cvičit? Když jsme to nedělali ani „za mlada“? Nestačí obyčejné denní činnosti, třeba chůze do obchodů, vaření, zahradničení, úklid? No, je to lepší než nic, ale nezabrání to svalové devastaci. Uchovat si pohyblivost a základní obratnost je podmínkou prevence úrazů!
Sarkopenie je věkem podmíněná ztráta svalové hmoty, začíná ve středním věku a zrychluje. Důsledkem je snížení pohyblivosti, pády a zlomeniny. Se stárnutím svaly méně reagují na trénink a efekt je pomalejší i když cvičíte stále stejně. Studie potvrzují, že starší svaly po cvičení nedokážou efektivně aktivovat růstové faktory a to znamená horší a delší regeneraci. Navzdory tomu zůstává cvičení nezbytné pro fyzickou sílu, funkci mozku, zdraví srdce, regulaci imunity a metabolickou odolnost. Pozitivní efekt může mít už celkem 60 minut silového tréninku týdně, to znamená 4× 15 minut denně. Vyšší zátěž už není efektivní, naopak.
Ve stáří už nic nemusíme? Nemusíme pracovat, přesto pořád něco musíme! Výše je důkaz! Kromě toho je nutné naučit se digitálně komunikovat s úřady a institucemi. Hodí se i počítač pro kontakt se světem a s AI. Vyzkoušet „doplňkovou osobní terapii“ v prevenci předčasného stárnutí a omezení nepříznivých projevů stáří. Tu vám neposkytne váš lékař!
Pravidelná mentální aktivita udržuje mozek v kondici. Nejdříve „nastudujte jak na to“ a vyberte co vám vyhovuje a na co stačíte. Víte, co neuznávám? Soutěže seniorů. V čemkoliv! Proč? Je to zdroj mimořádného rizika úrazu. Je to stres pro ty, kteří zůstali soutěživí. Pro ty, kterým to nejde (pro poražené), tak si myslí, že „jsou k ničemu“ a to je cesta k depresi. Předvádět skvělou kondici před mladými je krajně rizikové, protože je to neuchvátí. Že existují osmdesátiletí maratonští běžci? Výjimky potvrzují pravidlo. Je to popření Přírody a důkaz schopnosti ji překonat?
Ale také leccos můžeme! Chodit mezi lidi. Studovat univerzitu třetího věku. Doplnit si vzdělání (nebo jen zajímavé informace) nebo začít studovat to, na co jsme v produktivním věku neměli čas. V tom jsou seniorky aktivnější a je to jejich výhoda. I když návštěvy kaváren a cukráren mohou být problém. Samozřejmě nejlepší jsou přátelské styky s blízkými. Tedy, jsou-li opravdu přátelské. Všiml jsem si, že mezi seniorkami je řevnivost a mezi seniory nevraživost. Inu, jako zamlada! Problém nastane, když se z aktivit stane protivná rutina. Hrozí syndrom vyhoření. Ve stáří je to jeho specifická forma. Prostě už není motiv, není smysl, proto není cíl ani radost. Život už jsou jenom problémy.
Tělo je možné do jisté míry vypnout. Mozek nikoli. Přesto tělo i mozek lze naučit si odpočinout ,aby mohlo být činorodé i nadále. Za pomoci aktivit v rámci „desatera“.
Priorita? Starat se o mozek. Bez ohledu na to, že ve stáří dělá neplechu a bude fungovat jinak než dřív. Možná bude ve stavu „bez-vědomí“. Otázka: existuje plně funkční „seniorní mozek“? Odpověď: no ovšem! Může fungovat téměř stejně dobře jako dřív. A k dobru má celoživotní zkušenosti. Podmínka: senior nesmí být vystaven trvalému stresu z izolace a šikany. Komu mozek „odchází dřív“? Odborníci tvrdí, že klíčová příčina problému s hlavou je osamělost. Ano. Nicméně lze se tomu bránit. Nazval bych to „osobní samoobsluhou“. Robinson samotu také přežil.
Další text je bonus pro pozorné čtenáře. Nejjednodušším způsobem sebeobrany je použití volně prodejných léků a doplňků stravy. Prevence „banálních“ obtíží a důsledků nedostatečné výživy: 1. Špatné trávení a vyměšování: jednorázově použitelná projímadla, probiotika s prebiotiky, trávicí enzymy, dostatek neslazených nápojů. 2. Doplnění deficitu vitaminů, minerálů a esenciálních mikroživin: krill oil, koenzym Q10, kyselina lipoová, vitaminy D3+K2, některé ze skupiny B, hořčík v organické formě, zinek, selen, chrom. 3. Speciální produkty: kreatin, acetyl-l-karnitin, hydrolyzáty kolagenu a delaktozovaná mléčná syrovátka (proteiny).
Problémy? Nedostatek znalostí, šíření „neobjektivních“ reklam a podvodných videí a podcastů. Neexistence stručné monografie „Jak dobře stárnout“. Řešení? Oslovit umělou inteligenci. Funguje to! Vydat příručku pro „začínající a pokročilé“ seniory. Takovou, která by se nestala pouze inzertním médiem producentů a prodejců a doplňků. (to je výzva pro akční start-upy, privátní investory a vydavatele naučné literatury).
A teď k šikaně. Nerad o tom píšu, protože šikana a týrání seniorů (syndrom EAN – Elder Abuse and Neglect) se v Česku týká téměř 30 % starších lidí. Nejčastěji k ní dochází ve společné domácnosti s mladými, v nemocnicích a léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech pro seniory, někdy na veřejnosti (v MHD, supermarketech, kulturních zařízeních, lidových zábavách a pod). Dokonce se mluví o násilí! Zjevné násilí na seniorech může mít podobu fyzického napadení nebo verbální agrese. Ekonomické zneužívání. Legendární jsou šmejdi, vynucování podpisu smluv, přepisu majetku, odebrání důchodu, odpírání přístupu k vlastním penězům, krádeže. Náchylnější k tomu jsou méně intelektem méně vybavení senioři nebo ti s demencí. Skrytá šikana je nebezpečná, protože je nenápadná. Oběť ji často nepozná nebo si to nechce připustit třeba proto, že okolí to vnímá jako běžnou rodinnou neshodu. Setkávám se také s její bagatelizací a komentáři typu „nefňukej“! Také se může skrývat v následujících situacích:
A/ Sociální izolace, citové vydírání a manipulace, vyhrožování umístěním do ústavu nebo odepřením kontaktu s vnoučaty. Zanedbávání a přehlížení potřeb seniora, ignorování žádostí o pomoc při běžných denních činnostech nebo při zajištění lékařské péči nebo nákupů.
B/ Infantilizace je z pohledu autora článku nejvíc traumatizující a ponižující, protože je to jednání jako s dítětem, zesměšňování názorů životem otřískaného seniora, upírání práva spolurozhodovat o vlastním životě.
