Článek
Není jednoduché se diskuzí účastnit. Jaký smysl má odpovídat na výkřiky typu „Zapomněl sis vzít léky“, „Seš na drogách?“, „Za chvíli ti končí vycházka“, „Už jsi v zákopech na Ukrajině?“, „Moc chlastáš“ nebo speciálně pro ženy „Mazej k plotně!“ Jsou zde diskutující, kteří nic jiného neumí. K tomu patří také nevyžádané tykání. Ti, co to používají, chtějí možná vyjádřit svoji převahu, ve skutečnosti se tím pravděpodobně pouze snaží potlačit svůj pocit méněcennosti.
Další skupinou jsou ti, kteří tady zcela účelově rozšiřují nenávist. Píší v různých obměnách pořád to samé, hlavně o současném establishmentu a zejména o Ukrajině. Zkušeně se pohybují na hraně „Hanobení a nenávisti“ a většinou jim to prochází. Pokud jim to náhodou neprojde, bryskně přejdou na jiný účet, třeba manžela. Opět, jaký smysl má diskuze s takovými negativisty?
Domnívám se, že většinu diskutujících na Seznamu a Novinkách tvoří důchodci. Vyplývá to jak ze stylu psaní a vzpomínek na zlatou minulost, tak i z poukazování na vlastní vnoučata. Co většinu z nich nutí psát pouze negativně? Je to opravdu jen nostalgie po dřívějším životě a chtěli by se do té doby vrátit včetně sovětské (ruské) okupace, která k tomu patřila? Nebo je to tím, že život v demokracii a svobodě je příliš náročný na vlastní aktivitu a diktatura jim vyhovuje víc, protože se o ně lépe postará? To je možná důvodem jejich příchylnosti k Rusku a zloby na Ukrajinu, že se nechce vzdát.
Možná by bylo dobré vrátit se do historie a připomenout si princip „výměnku“. Hospodář předal synovi statek a syn mu zaručil doživotní bydlení, slušné zaopatření a další práva. S tím, že mu už nebude do hospodaření mluvit. Tady by to bylo podobné. Odejdu do důchodu, vzdám se volebního práva a nebudu mladším kecat do toho, jak mají řídit stát. Za to mě stát bude živit z mého důchodu a zaručí, že mně nikdy nepoklesne životní úroveň víc než ostatním. Já se budu věnovat svým zájmům a koníčkům, na které jsem v pracovním životě a kvůli starostí o rodinu neměl čas. A nebudu si kazit poslední roky života neustálými stížnostmi a nadáváním na poměry.
To samé platí i pro ty, kteří chtějí vládnout, neměli bychom volit ty, kteří mají podle zákona už důchodový věk. Někteří z nás poukazují na naše životní zkušenosti. Ale spíš než zkušenosti to jsou předsudky, které jsme do sebe během života nabrali. A ty nám brání přistoupit ke změnám, které společnost potřebuje. Gerontokracie žádný svět nezlepší. Ti mladší se budou muset vypořádat s Putinem, Trumpem, migrací, nástupem extremismu a dalšími hrozbami, oni budou v tomhle světě žít.
Jsem už delší dobu důchodce, ale nostalgií netrpím. Jsem šťastný , že po 33 letech pod „Vedoucí úlohou Komunistické strany“, včetně 22 let pod sovětskou okupací, žiju už 35 let v demokracii a svobodě a za žádnou cenu už nechci žít ani v nacistické, komunistické, ruské ani v žádné jiné diktatuře. A hlavně nechci, aby v diktatuře žily moje děti a vnoučata.
