Článek
Vždy jsem chtěl vědět, co vede lidi, aby vinu za konflikt na Ukrajině dávali napadenému a ne útočníkovi. V poslední době jsem přečetl čtyři velmi zajímavé knihy od dvou autorů, které odlišuje rozdílný pohled na dnešní svět. Jedním z nich je izraelský historik Yuval Noah Harari, který napsal knihy Sapiens a Nexus. Ten se dívá na svět spíš z pohledu liberální demokracie (té pravé). Druhým je americký antropolog David Graeber s knihami Úsvit všeho a Když se řekne anarchie, ten se zamýšlí i nad pojmem „anarchie“, o které má běžný člověk zkreslené představy. Přestože jsou postoje obou odlišné, shodují se na kritice současné společnosti, mají jen odlišný pohled na to, co s tím. A zase trochu jiný pohled jsem našel v knize Timothy Snydera: Tyranie: Dvacet lekcí z 20. století. Je velmi zajímavé a užitečné takové i další podobné knihy číst.
V jedné z těchto knih jsem našel i možnou odpověď na výše položenou otázku.
„Přihlížející agresi cítí odpor vůči tyranovi i vůči oběti. Jsme-li svědky střetů, instinktivně klademe mezi tyrana a oběť rovnítko a pokoušíme se je izolovat v bublině jejich vzájemného konfliktu. Na sociálních sítích to vidíme dnes a denně, říkám tomu fenomén „hele vy dva, nechte toho“.
Někdo se do vás začne navážet, vy ho ignorujete. Zaútočí znovu, zase to ignorujete. Tak se to stane víckrát a nikdo neřekne na útoky ani slovo. A nakonec, když zareagujete, vynoří se půl tuctu přihlížejících s komentáři: „Ti dva pitomci už jsou zase v sobě!“. „Proč se zase neuklidníte a nesnažíte se pochopit jeden druhého?“ Anebo dokonce tvrdí, že vaše rozčilení představuje mnohem větší prohřešek než předchozích šestatřicet nevyprovokovaných útoků. Vynutit si podobnou reakci je pochopitelně smyslem trollingu.
Tento mechanismus je velmi dobře vidět na válečných zvěrstvech. Když nějaká skupina začne masakrovat jinou, najde se spousta lidí, kteří se budou snažit najít důkazy, které by podporovaly, že svůj díl odpovědnosti nesou rovněž oběti.“ David Graeber - Když se řekne anarchie (zkráceno)
Důkazů o správnosti této úvahy najdeme všude dost. Jsou toho plné zdejší diskuze, potvrzuje to i film Velký vlastenecký výlet. Jestli tomu podlehneme, záleží jen na nás. Někdo čerpá dlouhodobě informace z knih, ze znalosti historie a pokud má schopnost kritického myšlení, udělá si pomocí dalších zdrojů obrázek sám. Někdo si relevantní informace najít neumí, hledá to nejjednodušší na sítích a snadno podlehne sofistikovaným dezinformačním kanálům. To je častý případ ve zdejších diskuzích, kde je dobře vidět, jak lidé podléhají tzv. „stádnímu chování“ a navzájem se ubezpečují o správnosti jejich jediného správného názoru.
Nejsmutnější na tom je, že pokud tomuto fenoménu podlehne dostatečný počet voličů, po volbách to změní život i těm, kteří tomu nepodlehli. A to i na velmi dlouhou dobu. Cesta od demokracie k totalitě je krátká a jednoduchá, cesta zpátky je dlouhá a obtížná.
