Článek
Kromě rozšířeného nešvaru, který snad trochu funguje v Chorvatsku, ale jinde určitě ne - totiž mluvit s místními česky a nahlas, je hlavní překážkou spokojeného pobytu neochota přečíst si pořádně podmínky v nabídce nadcházející cesty.
U pobytových zájezdů je si třeba všímat především následujících věcí:
- Jak vzdálené je moře od hotelu ( v nabídkách cestovních kanceláří jsou v levnějších kategoriích i nabídky vzdálené od moře desítky minut chůze, často přes rušné komunikace). Nesnázím a zklamání předejdete nejlépe tím, že se podíváte na mapu destinace, které je téměř vždy v nabídce k dispozici.
- Pokud nemáte all inclusive, ale polopenzi, je (pokud to není výslovně uvedeno jinak) vždy pravidlem, že veškeré nápoje k večeři si hradíte sami. Často je to potom důvodem dohadů a rozladění.
- Pokud v nabídce výslovně není, že lehátka a slunečníky jsou pro hotelové hosty na pláži zdarma, počítejte s tím, že zaplatíte někde i několik set korun za pronájem, a to každý den! V některých případech je dokonce pobyt na pláži podmíněn pronájmem lehátek a slunečníků.
U poznávacích zájezdů je především nezbytné si velmi dobře přečíst program, a to nejlépe s mapou při ruce. Pokud se nejedná o zájezd specializované cestovní kanceláře pro seniory, bývá většinou program dost náročný jak časově, tak fyzicky, protože snaha řady společností, je do nabídky (většinou do 7-10 dní) dostat co nejvíce atraktivních míst navštívené oblasti. Je nezbytné počítat s brzkým odjezdem na denní program, přečíst si délku trasy pěších přesunů a především se podívat do mapy, jak jsou jsou jednotlivé body denního programu od sebe! To vypovídá o nutné délce přejezdů. A potom realisticky zvážit své možnosti. I zde totiž platí pravidlo, vše se odvíjí od nejslabšího článku!
Výsledkem bývá pak zoufalá snaha průvodce sjednotit skupiny kdy musí brzdit ty silnější (a většinou mladší), kteří jsou logicky naštvaní z času prostojů a několik seniorů, kteří neodhadli své možnosti a se značným úsilím a s potem v tváři dohánějí čekající hlouček turistů. A to nemluvím o zlatém českém zvyku: „Dorazil poslední, tak jsme všichni a můžeme jít.“
