Článek
Ostatně, cestou v tato místa můžete míjet, dle směru jízdy od výchozího bodu, městečko Braunau an Inn, kde se roku 1889 Adolf Hitler narodil.
Po zkušenosti s arogancí provozovatele kempu vyvstává přirozeně otázka, zda se nejedná o neznámého vzdáleného utajeného potomka samotného velkého Vůdce.
Řeč je o jedinému kempu v blízkosti centra, nesoucím název Klausener-Höll. Začal bych ale raději tím lepším. Samozřejmě mnohým je znám pojem hallstattská kultura. Jedná se o období keltské doby železné, která například na našem území se uzavřela kolem roku 370 př. n. l. Její stopy najdeme v jí v městečku věnovaném muzeu, stejně jako v okolí solných dolů. K těm návštěvníky dopraví lanovka, mající výchozí stanici právě nedaleko kempu. Tam je volně přístupné minimuzeum, připomínající objev dobré tisícovky prastarých hrobů v 19. století v této lokalitě.
Samotná prohlídka solných dolů je překvapivě atraktivní zážitek, a to nejen díky moderním projekčním technologiím. Jsou zde i mírně adrenalinové sjezy po dřevěných skluzavkách - ta delší měří 64 metrů, nebo jízda důlním vláčkem úzkým tunelem. Na své si přijdou jak děti, tak dospělí. Unikátem jsou 3 000 let staré dřevěné schody, objevené až roku 2003, které do dnešní doby přežily díky „naložení v soli“. Kdo má problém s cizojazyčným výkladem, doporučuji stažení online audioprůvodce v češtině - link ZDE.
Vzhůru nahoru do dolů: https://www.youtube.com/watch?v=FUzj9nY2bKU
Co se lanovky týče, ta pendluje ve frekvenci 15 minut a strmý vrch zdolá za 3 minuty. Kdo má fyzičku, může nahoru vyšlápnout po svých. Kousek od vrchní stanice se nachází jednak bývalá strážní věž Rudolfthurn a především krásná vyhlídka na městečko a Halsttattské jezero Skywalk.
Pohled z vyhlídky https://www.youtube.com/watch?v=2MemukMwbxs
A co se majitele kempu týče, snad to trochu objasní krátký záznam (sorry my bad English, dost nás rozhodil již při příjezdu), doprovázený recenzemi návštěvníků z cestovatelských webů.
„Přijetí“ bylo málem v duchu pozvání do sprch (tedy stran vybavení byl kemp OK), kde ve finále pustí trochu plynu podřadné rase, za kterou nejen nás, potomky Praotce Čecha, dotyčný má. Nepomohla ani stížnost na několik příslušných míst, jméno majitele figuruje v městské radě.
Nicméně Rakousko a jeho krásy milujeme, obyvatele až na dotyčného sprosťáka máme rádi, a i když si ceníme osobnosti TGM, možná to osamostatnění nebyl s dnešním náhledem ten nejlepší krok. Mohli jsme tam být doma, stejně, jako tady u nás.
