Článek
Se současnou houbovou explozí se nabízí vzpomínku na rok 1970 a písničku kapely Saze Žalm šťavnatky panenské (i když správně je to voskovka panenská). Pamětníkům jistě utkvěly v hlavě nejen tyto části textu: Směrem do lesů a strání trousí se národa část, dětičky, dámy a páni jdou se pást. A kochat se a radovat, vždyť les jim může darovat houby, houby, houby.
Pro některé tou houbou jsou pouze vysněné hřiby, křemenáče, lišky a podobné a najdete po nich klidně zbytky rozkopaných hub. Jednou z nich je třeba hřib kovář.
Kovář je fešák, ne?
Chápu, že časů určování hub podle obrázku ve Smotlachově atlasu byla sázka na jistotu pouze známého vcelku logická, ovšem hřib satan vypadá opravdu jinak a vzhledem k tomu, že existují jak on-line aplikace, tak dnes má pomalu každý internet v mobilu - tedy až na mne, takže není problém ihned „podezřelou houbu“ identifikovat. Co se kováře týče, slovy Járy Cimrmana platí totéž, co u něj padlo stran lišky - je to druh jedlý, ale tuhý. Tuhosti i možných nežádoucích zdravotních účinků je snadné se zbavit delší tepelnou úpravou. Rozhodně ho nedávám do omáčky z „praváků“, ne kvůli příjemně křupavé chuti, ale kvůli tmavé barvě s ní neladící.
I z kovářů je omáčka výborná, a ty brusinky k tomu! - jen nahrazování brusinek rybízem je častý nešvar
O mnohem víc se připravují ti, kteří nesbírají královny hub, tedy muchomůrky růžovky, lidově zvané masáky. Ty nepoznat je poněkud zarážející a co se úpravy týče tak osolené, okmínované a osmažené nejprve z vrchní strany a pak na té s výtrusnicemi a naskládané na krajíc chleba poskytují jedinečný chuťový zážitek - zde jsem ochoten použít i chléb kupovaný, který jinak nahrazuji vlastním. A když někdo tvrdí, jak si podobně pochutnává na bedle - aniž by okusil masáky, je to podobné jako vlastnit Trabanta nebo Rolls Royce, natož se v něm hrdě projet.
Masák - límec pod kloboučkem, narůžovělý a mimořádně chutný
Smažené masáky
Masák jako řízek v těstíčku
Další chuťovkou jsou stročky, liškovité houby černé barvy a tudíž více zraku skryté než vyzývavě oranžové příbuzné lišky. Jsou ideální do orientálních jídel jako náhrada „čínských hub“. Je třeba je po prvním povaření prolít vodou a pak již na oleji podusit.
To je ten černoušek z titulního snímku, zde již v krmi
Samozřejmě se snese s masem
Večerníčkového hajného Kotrče asi mnozí vzpomenou, horší je mořské houbě podobného a ne až tak běžného kotrče najít a ještě horší je ho očistit. Jednou se mi podařilo najít ho růst přímo kousek od břehu v proudu Malše pod Louzkem, tam čištění odpadlo. Dršťková je z něj jedinečná nejen dost totožným vzhledem, ale pochutná si na ní i vegetarián, odpůrce konzumace kravských předžaludků.
Tenhle, sebraný včera, naštěstí byl čistý, další dva ne
Tak jako nic extra není bedla, totéž se dá říct o pýchavce - pokud jsou ve hře houbové řízky, kde chuť dělá i co je uvnitř, naopak širší plátky z hlav větších hříbků jsou jedinečné, klasika jsou hlavičky žampionů nebo i ty masáky tento způsob přivítají - jak už bylo zmíněno. Jsou to ovšem houby, které je třeba sbírat ledva vyrostou - vbrzku ono pojmenování masák namísto maso připomínající chuť nahradí červíci, které při jejich rozlézání nevyžene ani bič Boží.
Klasika - hříbkové řízky
Tuhle lebku mimozemšťana jsem sebral pro zajímavost
Pokud někdo zatouží vžít se do vizí sibiřských šamanů, potřebuje k tomu nejméně jednoho soba a známou muchomůrku červenou. Po jejím pozření se v těle totiž přetváří v muchomůrkách obsažená kyselina na halucinogenní látku, která tělo opouští s močí, zatímco složky způsobující nevolnost jsou separovány a účinek drogy je naopak silnější a bezpečnější. Ono tu funguje prý i s lidskou močí, ale to jsem opravdu nezkoušel.
„A nikde žádnej sob!“ :-)
A na tuhle mrchu opravdu třeba dávat bacha. Jak si ji někdo může splést se žampionem je mi opravdu záhada, pokud tedy předtím neholdoval tomu říjnou močí páchnoucímu extraktu z její červené příbuzné. Ale neznalý může za žampion zaměnit její variantu muchomůrku bílou - je trochu záhadou, proč Mejla Hlavsa zpíval o jejich lesním sběru https://www.youtube.com/watch?v=gKy-_CL6jxo
Je spousta dalších opomíjených, stejně jako jedovatých hub, bylo by to na dlouhé psaní (a tím i čtení).
Ani není občas třeba hrabat v zemi a je jasné z čeho ta potvora smrtonosná vyrůstá
Díky současné úrodě mnozí řeší, jak houby uskladnit a obvykle se uchylují k poněkud nepraktickému sušení - často zdůvodněné tím, že to tak dělaly babičky. Babičky ale neměly mrazáky a i za mého mládí se za mrazák považovala málem ta výparníková komůrka minimálního objemu. A ty babičky třeba používaly i látkové vložky - nemyslím do bot, a ty pak praly k novému použití.
Houby se proto relativně donedávna sušily, nakládaly do octa, sádla a podobně. Vážení obhájci sušení jako nejlepší metody - zkuste ze sušené houby udělat omáčku, upéct na ní třeba kuře a podobně. Použít se dá leda do polévky, a to ještě dlouho máčená, nebo nadrcená jako koření. Mražená houba je i po roce jako právě přinesená z lesa. Houby, osolené a podlité olejem, je ovšem předtím třeba podusit, ne, jak si někdo myslí, tak je nakrájet na kousky a ty zamrazit.
Tohle ze sušených neuděláte ani náhodou či kouzelnou hůlkou
Jako by před chvílí ještě byly v lese
Jedna ze tří čerstvých dávek na konzumaci během roku
