I když u Sudoměře husité bojovali už v roce 1420, zopakovali si to i letos

Letošní rekonstrukce slavné husitské bitvy se odehrála v sobotu 28. března na obvyklém místě, tedy na břehu mezi rybníky Markovec a Škaredý a díky slunnému dni byla účast diváků velice početná. Program začínal již v deset hodin dopoledne a nabídl spoustu dalších dobových zážitků pro dospělé i děti. Ty si mohly například zastřílet nikterak nebezpečnou kuší nebo se na pokusit na deset hodů mrštit krysou tak, aby se stala obětí jedné z pastí, zavěšených na kolmé stěně, svézt se na kolotoči či shlédnout dětskou bitvu. Chovatelé psů pak se mohli od psáře dozvědět, že jejich čtyřnohý mazlíček do váhy půl metráku, tedy padesát kilogramů, je pro něj, coby znalce na psy veverka (zde si dovolím soukromou, fakty podloženo poznámku - moje manželka je některými nazývána veverkou a před pár lety se tedy jakýmsi kouzlem tedy proměnila v pokojového psíka). Zněla živá hudba, vidět bylo možno tanečnice, zblízka si prohlédnout koně a dravé ptáky.

Od 11:30 probíhala husitská bohoslužba, a to pod vedením patriarchy Církve československé husitské Tomáše Butty, biskupa plzeňské diecéze Lukáše Bujny a píseckého jáhna Samuela Vašina. Zkraje bylo nutné upozornit kapelu, nazvučující se vedle na její vystoupení, že tak trochu ruší. Nicméně finále duchovního obřadu se evidentně krylo s plánovaným začátkem jejich produkce, takže v tuto chvíli nebyli husité u Sudoměře vítězi.

Ve 13 hodin začala u rybníka varianta bitvy nazvaná dětská, stejně jako u Žižkovy kamenné mohyly odstartovalo slavnostní zahájení. Pozvaných hostů byla plná řada, byli mezi nimi starostové blízkých Čejetic - tou je žena Ivana Zelenková, díle JUDr. Ing. Michal Čapek a Mgr. Břetislav Hrdlička z Písku a Strakonic, mezi kterými prakticky Sudoměř leží. Husity prosté zbraní krom Bible slova opět reprezentovali biskup Bujna a patriarcha Butta, nechyběli politikové z jihočeského kraje - senátor MUDr. Tomáš Fiala a jménem zaujala mladá poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková, která objasnila, že její příjmení, vonící květinami, není přezdívka. (Tak mne napadlo, že s odkazem na YoYo Band, pějící „Pičín, Kozomín, Řitka, skvěle složená kytka“, pak trojice jmen Fiala, Pivoňka, Hrdlička, je nejen poetičtější, ale i dýchající pučícím jarem, které právě ten den ukázalo svoji vlídně hřejivou tvář).

Vydařené byly řemeslné trhy, prosté cukrové vaty, perníkových srdcí, nevkusných triček nebo reprodukce profláknutých hitů. Opičky na gumě už asi na poutích vzaly za své před léty. Tady se bylo možno pokochat a zakoupit si z pestré nabídky výtvorů zručných tvůrců dobového zboží, plně korespondujícího s historickým vyzněním akce, i když se nejednalo o jakési archeologické vykopávky, zcizené z muzea. Tudíž šlo třeba o košíkářské a hrnčířské výrobky, pečetidla, mince, ručně vyrobené nože a meče, opasky a pouzdra, různé součásti brnění - rukavice, helmy, drátěné košile a jiné, zbraně a štíty zdobené draky i pro děti. Krásně zpracované šperky ukrývaly polodrahokamy, jiné byly kovové - goticky prosté a chladné, chutně vypadalo pečivo z malé pekárny. Zda se někde nacházel i stánek s medovinou jsem neodchytl a coby řidič po něm ani nepátral.

Ležení na břehu rybníka Markovec, ve kterém se nacházely tábory obou soupeřů, bylo plné bojovníků, ale i prostých žen a dětí v dobových úborech. Ostatně tito návštěvníci ze středověku se pohybovali celým areálem, než dorazili na místo slavné bitvy. Stánky sázkařů by zde své místo neměly, i školou povinným bylo jasné, kdo bude vítěz a kdo dostane takzvaně na frak, i i když ve fraku tam opravdu vidět nikoho nebylo.

Rekonstrukce bitvy proběhla dvakrát, a to hodinu po zahájení a noví bojovníci z mrtvých vstali k dalšímu klání v 16 hodin. Bohužel spousta diváků byla zklamaná, pozorovat zblízka průběh se podařilo jen těm, kteří zaujali strategicky vhodná místa dlouho před začátkem a něco jako prostor pro novináře-fotografy jsem tam nezaznamenal a i mi to potvrdil kolega novinář z jihočeského tisku. Tudíž jako spousta ostatních mohu konstatovat, že z hráze výhled kryly větve, nad bojištěm bylo narváno, od rybníka jsem byl stejně jako pár dalších vykázán a od strany směrem k ležení to působilo silně utahaně a když k něčemu došlo, ve výhledu zdárně bránili jezdci na koních. Chyběl i zvukový podklad vřavy bitvy, místo něj zněla z reproduktorů hudba a to ploužení vojska bylo přihlížejícími komentována třeba, že to vypadá jak návrat Bulharů do vlasti.

Díky atmosféře, kterou nabídly trhy, areál ležení a pohyb aktérů bitvy po ploše, kde se akce konala, si mohl návštěvník připadat, že se zde natáčí nějaký historický velkofilm a i přes zklamání z bitvy odcházet s dobrým pocitem doteku s historií.

Video z akce 28.3.2026 https://www.youtube.com/watch?v=EdGpV2jiVVs

A k zmíněnému počtu účastníků bitvy, která proběhla 25. března 1420 - husitů, včetně žen a dětí, mělo být kolem čtyř stovek, u jejich protivníků erudovaný historik Petr Čornej uvádí odhad 700 kusů, zatímco František Palacký se jakožto dějepiec obrozenecký nebál sáhnout po cifře 5 000 vojáků. Ale, že je někdo „ukecanej jak Palackej“ s tím nesouvisí.

A zde dojde na jeden hřích mládí - takto jsem v desti letech já, kluk ze Žižkova, namaloval husitskou bitvu.