Jan Kačer by se dnes dožil 90 let, jako rytíř Armin von der Heide bude žít navěky

Kdy víra přeroste v zaslepený fanatismus

O tom je právě ono včelami, zkraje i krátce netopýry, hučící filmové dílo z roku 1967, natočené Františkem Vláčilem podle mistra historických románů Vladimíra Körnera, dobově a atmosférou blízkého jeho Písečné kose. Prostě trochu jinak pojatá a zpracovaná historie, než jakou dříve servíroval Jirásek. Kačer zde vystupuje jako víře a řádu oddaný rytíř, který neváhá o svatební noci podříznout hrdlo nevěstě svého druha Ondřeje, kterého se vydal po jeho útěku navrátit do chladné kamenné náruče řádu. I když i jeho to nakonec stojí život, právě tato role pro mnohé zaručila Kačerovi nesmrtelnost.

Místo vraždy nevěsty (Ondřejovy macechy) i skonu Armina

Torzo kláštera Kuklov, představující tvrz Vlkov, je nám s manželkou dobře známé. Leží cestou z Českého Krumlova na Lhenice, odkud ona pochází, a tak není divu, že jsme tam měli i zásnuby. To již bez obav, že tam na nás Ondřej vypustí psy, pro film poskytnuté pohraničníky, vycvičené k zákrokům proti těm z nás, kdo by chtěli, respektive i měli odvahu vydat se na druhou stranu hranice. Plánovali jsme tam i svatbu, ale to by vyžadovalo vysvěcení objektu, tak jsme „se spokojili“ s poutním místem Lomec.

Přes silnici je to kousek ke skromným pozůstatkům hradu Kuglvajt, známého i pod původním německým názvem Kugelweit. Rozhodně stojí za to odskočit si těch pár desítek metrů od kláštera do lesa.

Kam se hrabe James Bond

Téhož roku, kdy byl filmovým rytířem německého řádu, si Jan Kačer zahrál roli nepřemožitelného agenta Cyrila Juana Borguetta ve filmu Václava Vorlíčka Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, tedy v naprosto odlišném žánru. Žádný temný středověk, osudový rozpor pojetí víry dvou křižáků a Vláčilovsky rozvláčná kamera, ale svižná parodie na agenta 007, stavící i na Kačerově charismatu.

Další, i jinak zajímavé trezorové role

Mňačkův román Smrt si říká Engelchen, zfilmovaný roku 1963, budoucími držiteli Oskara, tedy dvojicí Kadár-Klos si užil spolu s hlavní postavou, Kačerem ztvárněným partyzánem Pavlem, bezpečí pomyslné trezorové schránky, jejíž klíč držela vládnoucí komunistická strana, dobrých dvacet let.

Dlouhého uvádění se nedočkalo ani filmového zpracování Škvoreckého románu Lvíče, nazvané Flirt se slečnou Stříbrnou, natočené v roce 1969. Do trezoru šel film a tím i Kačer coby Karel Leden k ledu kupodivu až v roce 1973, tedy čtyři roky po Škvoreckého emigraci.

Herecké přátelství s tragickou sametovou vložkou

S Janem Potměšilem se Kačer přátelil po seznámení v Divadle Na Vinohradech od roku 1987, kdy ho Kačer coby režisér obsazoval do jím vytipovaných rolí. Když se i u nás začaly lámat kremelské ledy, oba vyjížděli na setkání s občany. Osudový byl návrat z Ostravy 8. prosince 1989, kdy auto havarovalo a Potměšila upoutalo na invalidní vozík. Od herecké práce ho to neodradilo, Potměšila jsem měl možnost vidět ve hře Růže pro Algernon (tu povídku jsem znal dávno) v jiném středověkém prostoru - na nádvoří hradu Kašperk. Oba herci zůstali nadále přátelé.

Láska na celý život

Žít spolu 59 let, tomu se bez nadsázky říká láska až do smrti. A ta právě ukončila hercovo manželství s Ninou Divíškovou, která zemřela 21. června roku 2021. V závěru života ji poznamenala nemoc a Kačer se tak stal živoucí postavou fiktivního příběhu kolujícího internetem, kde se ptají pána, který chodí do LDN za svojí manželkou: „Proč sem ještě stále chodíte? Vždyť ona ani neví, kdo vlastně jste.“ A na to on odpoví: „Ale já vím, kdo je ona.“

Svoji Ninu Kačer přežil o tři roky, zemřel 24. května roku 2024.

Bylo nám ctí a radostí se s tímto úžasným hercem, citivým a skromným člověkem osobně setkat. Kuklov často navštěvujeme a vždy nám ho to místo připomíná.

S jakým pořadem přijel v roce 2016 do Písku jsem před pár dny psal v tomto článku https://medium.seznam.cz/clanek/petr-hejna-varhany-znameho-cestovatele-stale-zni-hrbitovem-nad-otavou-a-to-i-diky-komunistum-325754