Koruna do ptačího pítka nepatří. Ta, která by fungovala, má historii spojenou s politickými procesy

K té historii mince dojde ke konci, zprvu si dovolím věnovat se tomu hezkému a užitečnému. Vzhledem k jarnímu zpěvnému životu na našich zahradách namísto zimních krmítek přichází čas zpestřit a zjednodušit život našim opeřencům instalováním pítek, ve kterých se mnohou i vykoupat. Ideální stanoviště pro pozorování musí být umístěno na klidném místě a pokud možno na vyvýšeném místě, aby se uživatelé cítili v bezpečí a i v něm opravdu byli. Jednou z variant je i závěsné pítko. V okolí musí mít ptáci jak úkryt, tak místo kam usednout a sledovat okolí, než se začnou napájet a krátce koupat. Naopak nízká křoviska, kde se mohou ukrývat kočky, musí být vzdálená alespoň tři metry.

Vodu samozřejmě znečistí jak sami ptáci, tak spadlý hmyz, listí apod., navíc je třeba dávat do nich vodu bez chloru, tedy odstátou, dešťovou nebo studniční. V teplých dnech se mohou objevit řasy, zejména, když nebylo možné provést pravidelnou výměnu vody. Ta je nutná minimálně jednou týdně, nejlépe denně. A tady se můžete dostat k podivným (dez)informacím.

Dovoluji si citovat z článku z 12. května 2026 (obrázek u něj vypadá poněkud jako dílo AI): V zahradnických komunitách koluje jednoduchá rada: po důkladném umytí pítka vlož do čerstvé vody jednu měděnou minci. V anglosaských zemích, odkud nápad pochází, používají k tomuto účelu penny. V českých podmínkách poslouží stejně dobře koruna nebo jiný drobný peníz s měděným povrchem.

Měď je odpradávna známa jako materiál, který potlačuje růst řas a části mikroorganismů. Princip je přitom velmi nenápadný - z povrchu mince se do vody pomalu uvolňují nepatrná množství měděných iontů, která řasám komplikují usazování se na stěnách misky. https://moravaparkfest.cz/2026/05/12/mas-v-zahrade-pitko-pro-ptaky-zkus-hodit-dovnitr-jednu-minci/

Stačilo by, aby autor malinko zapátral a zjistil by, že tato praxe má původ ve Velké Británii a USA a navíc z let před rokem 1982, kdy k tomu sloužily jednopencové nebo jednocentové mince, obsahující 95 % mědi. Že by některá z uvedených zemí zavedla českou korunu, známo jaksi není. U nás byla korunová mince z mědi stažena v roce 1992, těžko ji tedy někdo dnes nosí v peněžence. Krom mědi obsahuje ještě hliník a mangan. Zato dnešní koruna má sice neskonale menší hodnotu (u té staré navíc sběratelsky výrazně navýšené), ale je vyrobena z oceli a pokryta niklovou vrstvou. A ta, stejně jako zinková u dvoukoruny, pro ptáky není nikterak přínosná, žádné ionty mědi se z ní při styku s vodou nemohou logicky uvolňovat a kdyby někdo nechtěl na ptáčcích skrblit a dal jim tam rovnou tu dvoukorunu, tak zinek vyvolává přímo zinkovou toxikózu (tedy smrtelnou otravu). Ale svůj účel splní cokoliv z mědi, stačí zajít do potřeb pro instalatéry.

Takže autorům podobných nesmyslů s vložením koruny bych doporučil nejprve si ověřit, co čtenářům nabízí. Nejen ptactvomilným čtenářům, starou korunu vlastnícím, bych naopak radil se jí nezbavovat – už jen proto, že je na ní vyobrazena na deset let za údajnou velezradu za vedení oddílu odsouzená devatenáctiletá skautka Bedřiška Synková, kterou coby mladou ženu vysazující lípu na ni umístila v roce 1956 sochařka Marie Uchytilová. Ta tím vlastně svým způsobem spojila známou skutečnost, že komunismus a nacismus jsou stejně zrůdné režimy - byla totiž i autorkou sousoší zavražděných dětí v památníku v Lidicích, na kterém začala pracovat již koncem 60. let. Zatímco zbudovat na Letné známou frontu na maso, tedy Stalinův pomník, přes její nabubřelost a rozsah netrvalo dlouho (pamětníci mohou vzpomenout na film V srdci Evropy z roku 1968, končící jejím odstřelem, který jsem viděl, sám již od roku 1966 členem utajované skautské organizace - tímto i zdravím vedoucího našeho oddílu Pedra), tak její projekt komunisté finančně podpořit otáleli. K instalaci prvních soch došlo až v roce 1995, když autorka již byla po smrti. A datum úmrtí paní sochařky až děsí - 16. listopadu 1989, jak málo jí chybělo k tomu, aby se dožila pádu komunistické totality.