Nemám rád revivaly, ale někdy to holt prostě jinak nejde

Trochu logiku má, když někdo, maje obdiv k určité partě, jindy nemaje vlastní invenci, nebo touže po jistotě, že mu to muzicírování vynese sichr nějakou korunu, se věnuje přehrávání skladeb kapel, které není šance už slyšet naživo. Takže něco jako covery Doors, Janis Joplin, nebo Věry Špinarové (vlastně i Božského Káji) má nostalgický přínos pro fanoušky zemřelých hvězd.

Po více než deseti letech jsem zavítal na slovenský revival The Beatles, který se jmenuje The Backwards. „Mládenci“ - hrají pomalu 30 let, dorazili v klasické čtyčlenné sestavě, program stavěl na posledním turné Brouků v roce 1966. Tomu odpovídaly i kostýmy a samozřejmě často i širé veřejnosti méně známé rané kompozice kapely. Dobově znějící zvuk, pódium prosté odposlechů, ladící vokály, „slušivé“ účesy, prostě vše, jak má být. Publikum v píseckém divadle si retro večírek patřičně užilo.

Popravdě, příznivci hudebně vyzrálejší éry Beatles postrádali kousky z pro ně zásadních alb, jako Abbey Road, „Bílého dvojalba“, nebo Sgt. Peppera, jaké měli možnost slyšet před zmíněnými deseti roky. Tehdy Backwards nabídli průřez epochami tvorby Beatles, včetně patřičných převleků a finálního nárustu vlasů a vousů. Vzhledem k přehrávání i náročnějších studiových skladeb občas nastoupila i posila na klávesy. Jak show tenkrát vypadalo napoví fotografie níže a i se zvukem si to můžete vychutnat zde: https://www.youtube.com/watch?v=8Cu0Zoozn5Y

Reportáž z konceru v říjnu 2013 pak je dostupná zde: https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-ringo-george-paul-a-john-dobyli-pisek-40147428

Obecně za mne, coby krom jiného i muzikanta, přehrávat cizí reportoár je něco, jako opsat slovo od slova Hraběte Monte Christo (pokud možno bez hrubky, F.L. Věka bych nepřál nikomu) nebo ofotit na mobil nějakou Drtikolovu nahotinu - podstatně větší zručnost pak dozajista je namalovat Monu Lisu jako Leonardo, snazší se to jeví být Picassem. Něco jiného je samozřejmě chopit se na jamsession po svém nějaké známé (mnohdy i pro část muzicírujících neznámé) skladby a společně si pak spontánně zadovádět někde v klubu. Nicméně nutno opět konstatovat, že Backwards se své vize a podání zhostili s respektem, muzikantskou zručností a profesionálním přístupem, takže oproti jistým revivalům jakési neurčité kategorie, žijícím z toho, že mnohdy neuměle přehrají Deep Purple a přiopilý dav si zařve „Smóók on d váátr“ nebo si zabéká „Někdy přýýštěě“, večírek s Beatles…, sorry jako, s Backwards, měl milou retro atmosféru se vším, co k ní patřilo. A publikum si s radostí s kapelou zazpívalo jak tu Ringovsky rozvernou o žluté ponorce, tak finální hymničtější Hey Jude.

Jelikož letošní shlédnutý program je jeden ze sedmi, s kterým jsou Backwards úspěšní i v zahraničí, třeba příště dorazí s velkým orchestrem.