Článek
Vypjatá situace té doby, spojená s problémy na frontě, vedoucími k strádání obyvatelstva nedostatkem potravin, dospěla do fáze, kdy socialisté naplánovali na 14. října 1918 generální stávku, jejímž vyvrcholením bude vyhlášení republiky. Tento akt měl být jakýmsi překvapením, do větších měst měl být vyslán řečník, který ono osamostatnění sdělí shromážděným. Údajně jakýmsi nedopatřením - u nás přece nikdy nikdo nedonášel a nedonáší, se o tom dozvěděly mocnářské instituce a tak po třenicích mezi Aloisem Rašínem, který cítil riziko násilného potlačení, a zapálenými radikálními socialisty, došlo k odvolání akce.
Nicméně, doba mobilů, SMS a podobně se možná ukrývala v dosud nenalezených vizích Járy Cimrmana, a tak do Písku dorazil vyhlášením samostatnosti pověřený novinář a redaktor František Hanzlíček, nemající tušení o změně situace podobně, jako svého času - konkrétně roku 1878, na křtiny dcery básníka Heyduka dorazivší přítel Neruda. Hanzlíček netušil, že akce byla odvolána a Neruda, že Heydukova Jarmilka je po smrti.
Hanzlíček tedy vystoupil před dav zhruba pěti ticíc občanů s poselstvím, že v Praze již byla vyhlášena republika. Následná radostná euforie vedla k obvyklým projevům - odstraňování symbolů mocnářství a nahrazování jich národními vlajkami za zpěvu vlasteneckých písní, zašlo to i tak daleko, že vojáci se stavěli proti rozkazům velitelů.
Den poté dorazily z Plzně vojáci, rozkazů plně poslušní, stejně jako ti, nedávno podlehnuvší osvobozenecké náladě, a započalo vyšetřování tohoto incidentu. Výsledkem bylo Hanzlíčkovo zatčení a uvěznění, starosta vyvázl s pokutou poloviční, než jsem vyfasoval nedávno sám na píseckém Alšově náměstí za krátké zastavení, tedy 100 korun. Hanzlíček si útulnosti píseckého žaláře neužil, 28. října byla opravdu vyhlášena samostatnost republiky a tak hned následný den byl propuštěn na svobodu. Kdo však události kvapného vyhlášení nepřežil, byly tři písecké lípy svobody, 14. října vysazené a zanedlouho uschlé.
Jára Cimrman, mocnářstvím bytostně pohrdající český velikán, by jistě měl radost - kdyby tedy byl reálnou osobností dějin, jeho existence doložena není, byť divadlo jeho jména (jehož letitým členem je písecký rodák Petr Brukner) nabídlo spoustu z jeho tvorby, úvah a vynálezů, že právě toto datum uvažovali později i komunisté prohlásit za skutečný den vzniku republiky. Každý den vydobyté svobody se cení, a tak: „Dycky Písek!“, však je tam i nejstarší most v té naší republice.
Odkazy:
