Hlavní obsah
Lidé a společnost

Před 55 lety zabíjeli Čechoslováci vlastní lidi

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Paměť národa / volné dílo

Praha - 21. srpen 1969

Konkrétně se jednalo o 20. a 21. srpen r. 1969, kdy „ozbrojená pěst dělnické třídy“ i další ozbrojené složky neváhaly použít ostré náboje. Zabily přitom právě dělníky, ne opovrhovanou inteligenci.

Článek

Postarší soudruzi si zřejmě spletli akci, na kterou byli povoláni zatnout tipec jakýmsi živlům, kterými byla ta část národa znechucena vývojem v rodné zemi po jejím obsazení částí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, s jakýmsi cvičením, kdy s ohněm v srdci předváděli školní mládeži střelbu na terč nořící se z páchnoucí mlhy dýmovnic.

Jedním z živých terčů byl jistý Bohumil Siřínek, zmiňovaný donedávna nedopatřením jako Siřínek - viz zde, který se spolu s kamarádem vracel z vandru po Slovensku. Zcela neplánovaně - šli k Bohumilově tetě pro peníze na cestu domů - se ocitli mezi po právu demonstrujícími občany v oblasti nedaleko Tylova náměstí v Praze. Padlo několik výstřelů a k zemi padl čtrnáctiletý chlapec. Na následky zranění vnitřních orgánů, doplněné přes okamžitou lékařskou péči infekčním zánětem, zemřela oběť 24. srpna, tedy po třech dnech, kdy nějaký střelbychtivý milicionář z n.p. Okula Nýrsko nedbal nejen mezi trampy známého varování: „Nehraj si s tou pistolkou!“ A pro samopal to platí dvojnásobně. Omluvou by nebylo ani kdyby skolil některého z případných nespokojenců, již marně volajících „Běž domů Ivane, čeká tě Nataša!“, či z množiny z euforie roku 1968 neprobuzených a v politiky pražského jara doufajících křiklounů hesla „Sláva Dubčekovi!“

Foto: Paměť národa / volné dílo

Příslušníci SNB - 21.8.1969 v Praze

Tou dobou již nebyl nepřítelem, který vytáhl do ulic v Praze, Brně, Liberci i v dalších městech tisíce protestujících, onen Ivan. Nepřítelem byli soudruzi jako Vasil, Gustav, náhle prozřelý Lubomír, Lojza s Tondou a další vlastizrádci poklonkující Leonidu Iljičovi dlícímu v Moskvě (znalým netřeba upřesňovat, že se jednalo o Biľaka, Husáka, Štrougala, Indru, Kapka a Brežněva). Studenti Janové, kteří se na protest okupace upálili, by se museli obracet v hrobě, pokud je podobný úkaz reálný. Jejich jména - Palach a Zajíc, by oproti výše jmenovaným neměla skončit na hnojišti dějin.

Siřínkův vrah nebyl nikdy potrestán, z prostého důvodu, že nebyl zájem po něm pátrat, navíc jaksi záhadně zmizely zbraně, které by mohly identifikovat i další vrahy. Bohumil je pochován na hřbitově u kostela sv. Jakuba na Čížové.

Foto: se svolením autora Václava Turka

Hrob Bohumila Siřínka

Právě 50 let po tragédii jsem zcela náhodou zjistil, že tento můj nepatrně mladší vrstevník se narodil a je pochován nedaleko mého současného bydliště. S vědomím, že jsem to mohl tenkrát být klidně já, po rodné Praze se ten den potulující naopak s jasným - zpětně až neuváženým - záměrem. A díky získávání jiných historických faktů, než hlásaných ve škole, tedy ve skautském oddíle, kam jsem vstoupil v roce 1966, ještě před krátkou legalizací Junáka v r. 1968, i s jednoznačným postojem k okupaci a KSČ. Dost mne to zasáhlo. Narychlo, den před datem vraždy, jsme svolali setkání s pietním uctěním a s připomínkou zla, které, když už nebylo potrestáno, tak by nemělo být zapomenuto.

Foto: se svolením autora Václava Turka

Piety se zúčastnili i duchovní CČSH

Foto: se svolením autora Václava Turka

Milovníka přírody a toulek uctila také skautka

Siřínek nebyl jediným zabitým občanem naší, od té doby údajně v nastoupivší éře normalizace vzkvétající, socialistické vlasti. Krom dalších čtyř mrtvých statistika uvádí kolem padesáti postřelených a spoustu zatčených. V Praze byli dále zabiti 20. srpna František Kohout, zedník - 18 let (zásah do hlavy), Vladimír Kruba, elektrikář - 19 let (rána do srdce), obdobně byl v Brně 21. srpna zasažen Stanislav Valehrach, dřevomodelář - 28 let a tamtéž Danuše Muzikářová, krejčová - 18 let (zezadu prostřelená hlava). „Nepřímou obětí“ pak byla Bohuslava Mazaná, která utrpěla smrtelná zranění, když na skútru narazila do neosvětleného transportéru mířícímu do centra Prahy. Je zmiňován i voják, který se v rámci příprav na zákrok zřejmě připletl mezi tanky.

Foto: Bezpečnostní složky

Oběť z Brna Danuše Muzikářová

Na potlačení demonstrací v okupované vlasti bylo nasazeno 20 000 vojáků a 27 000 milicionářů.

Prosím, kdo zažil a pamatuje, nezapomeňte a připomínejte.

Zdroje: osobní rozhovor v roce 2019 se Stanislavem Vaňáčem, Bohumilovým kamarádem, který s ním byl osudný den na místě vraždy & externí zdroje:

PS: Nesrovnalosti ve jménu Syřínek /Siřínek, dané chybou zápisu v matrice, jsou myslím nepodstatné. Postarám se o změnu na Wikipedii, kde je dosud psán nesprávně.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz