Článek
Vůně cukrové třtiny se mísí s typickým aroma benzínu a dehtové silnice. Vedle mě sedí Ramón, místní řidič s typickou kubánskou uvolněností, který si v ústech pohazuje doutník, jakoby to byla jen nevinná třísky z jeho dvora. Jeho temné oči se na mě na okamžik přátelsky zalesknou v malém zpětném zrcátku, když se mě zeptá: „První návštěva Kuby, amigo?“
Ano, první. A tahle cesta Kubou bude dlouhá. Startujeme na východě v barvách divoké přírody pohoří Sierra de Nipe, míříme přes nekonečné cukrové plantáže uprostřed ostrova až po rušnou a poetickou Havanu. Máme na to víc než dva týdny.
Kuba se mi okamžitě dostává pod kůži. Ale ne kvůli plánované trase nebo slavným památkám, které jsem si pročítal v cestovních příručkách před cestou. Kuba je o pocitech. O podmanivých rytmech, které slyšíte téměř všude. O horkém karibském slunci, které se tiše vpíjí do pokožky, dokud vás nepřemluví k osvěžujícímu doušku rumu. Ale hlavně o lidech, kteří i přes všechno, čím si jejich zemně prošla, rozdávají úsměvy a vytváří důvěrně známý pocit – jste vítaní na Kubě!
„Kuba není jen ostrov - země. Je to život,“ prohlásí Ramón a téměř mi četl myšlenky. A má pravdu. Kuba je směs hluboce zakořeněných kontrastů. Místo, kde čas plyne – nebo spíš stojí – ve zcela jiném rytmu. Stačí, abyste zamžourali do dálky, a vidíte americké veterány z padesátých let vedle stejně starých buvolích povozů. Na jedné straně vás okouzlí katedrály a nablýskané sochy hned vedle opadaných omítek zdobených šňůrami barevného prádla. Kuba je nádherně chaotická, a přesto v té chaotičnosti najdete krásný řád.
Když konečně opustíme zaprášené předměstí a dostaneme se na otevřenou silnici, krajina se hned mění. Palmové lesy se prolínají s lány tabáku, které jako uctivé koberečky rozprostřely své zelené lístky pod žhnoucí nebe. Vesnice se tady asi zrodily přímo z prašné půdy. Děti si hrají na dvorku před domy, jejichž fasády možná za celá svá léta neviděly nový nátěr, ale stále z nich kouká radost. Každé mávnutí místních, každý bezstarostný úsměv mi připomíná, že život tu plyne s neuvěřitelnou dávkou lehkosti.
Na cestě Kubou mě čeká více než 1 200 kilometrů napříč krajinou protkanou příběhy krve, slz, tance a smíchu. Pocit fascinace spolu s otázkami. Jak je možné, že Kuba – země s tak bohatou přírodní a kulturní paletou – dokáže být zároveň tak klidná a tak vzpurná zároveň? Jak dokáže být běžný Kubánec, tak srdečný a otevřený, i když každodenní realita jejich života může být (a věřte, že je) tak neúprosná?
Cesta z východní Kuby přes pobřeží, pláže a města
Jeďte společně se mnou. Projedeme horami Sierra Nipe, kde Fidel Castro a jeho pravá ruka Che Guevara plánovali revoluci, která navždy změnila běh kubánské historie. U místních, kteří i v chatrné chalupě vytáhnou k večeři čerstvé mango, jejichž sladkost vás rozechvěje až do konečků prstů. Jiný den zaboříme nohy do hedvábného písku bílých pláží Santa Maria, kde tyrkysová voda hypnotizuje tak, že člověk na malou chvíli zapomene kam má namířeno.
Podíváme se do každého pomyslného kouta této magické země. A hlavně – otevřeme své smysly. Kuba je právě o každém nádechu, každé vůni, tónu a doteku. Cesta napříč Kubou, přes města Antilla, Holguín, Las Tunas, Camagüey, Santa Claru až do Havany, právě začíná.
