Článek
Ale síla těchto emocí mě neustále odrazovala. Sbírání odvahy k návštěvě tohoto místa trvalo neuvěřitelné tři dekády. Vzpomínám si, jak jsem před lety navštívil koncentrační tábor Dachau. Byla to zkušenost, která mě hluboce zasáhla a naplnila hrůzou. Myslel jsem si, že už to bylo na mou povahu příliš, že poznání a uvědomění si této doby temné historie je dostatečné a že Dachau mi dal víc, než jsem kdy očekával.
A teď, po tolika letech, jsem rozhodnutý udělat další krok. Tuto sobotu mě čeká návštěva Osvětimi, téměř čtyřhodinová prohlídka s průvodcem. Představa, že bude trvat celých 240 minut, mně plní směsí úzkosti i očekávání. Četl jsem tolik knih, viděl jsem mnoho dokumentárních filmů a zhlédl stovky svědectví o ohavnostech, které se v tom táboře odehrávaly. Osvětim je neopomenutelným symbolem holokaustu a genocidy, reprezentací brutality a lidské krutosti, jež zasáhla miliony lidí.
Uvažuju, jestli mě tato návštěva otřese tak, jako zkušenosti z Dachau, nebo jestli bude mít návštěva spíše charakter emocionálního prožitku vyvolaného spojením všech znalostí, které jsem o Osvětimi nashromáždil. Mám otázky, jestli po všech těch dokumentech a knihách bude návštěva přinášet něco rozdílného a jestli se má vnímavost k těmto hrůzám znovu probudí na úplně jiné úrovni.
Nemívám očekávání, protože většinou jsou smíšená. Osvětim není jen místo, je to památník lidského utrpení a krutosti, ale také silného připomenutí, jak důležité je pamatovat a nezapomínat. Neustále přemítám nad tím, zda budu schopen porozumět hlouběji tragédii, kterou Osvětim představuje, nebo zda už jsem natolik emotivně připravený, že mě už nic víc nepřekvapí. Přemýšlím s jistou bázní a skeptickým optimismem o své vlastní emocionální reakci.
Vstup do Památníku Auschwitz-Birkenau je zdarma. Vstupní kartu si musíte rezervovat na visit.auschwitz.org . Abyste lépe porozuměli historii Osvětimi, doporučuje se návštěva s průvodcem-pedagogem.
Pokud někdo z vás, kdo tyto řádky čte, místo holokaustu navštívil, zajímalo by mě, co lze skutečně od této návštěvy očekávat? Je to jiné, než jak si to člověk představuje na základě čtení a sledování materiálů, nebo je to vskutku ta syrová realita, která dokáže připomenout veškerou brutalitu minulosti tváří v tvář nekonečnému tichu těch ztracených duší? Podělte se prosím o své zážitky a myšlenky. Co vám pomohlo pochopit hlubší smysl a co zanechalo největší stopu? Jaké jsou vaše doporučení a varování pro někoho, kdo se na tuto náročnou a zásadní zkušenost teprve chystá?
