Článek
Norská veřejná agentura odpovědná za ochranu dětí, nechvalně známý Barnevernet, nabádá rodiče, na svých webových stránkách: „Udělejte si test!“ V testu vás čekají podivně formulované otázky, např.: „V jakých situacích se svým dítětem mám úzkost nebo strach?“ Neptá se, zdali máte úzkost nebo strach, ale v jakých situacích. Předpokládají, že sám název: Barnevernet vám úzkost nebo strach, tak jako tak přivodí. Vyhodnocení (v mém případě Ochránce) a doporučení (velmi podrobné) onoho testu vás nenechá na pochybách, kam Barnevernet testem cílí a vůbec se to nesnaží alespoň maskovat:
„Toto je test, který můžete podstoupit, abyste zjistili své silné stránky jako rodiče a podpořili reflexi a povědomí o své roli: https://www.bufdir.no/en/parenting-advice/parenting-test/.“
Organizace Barnevernet, norský systém sociální ochrany dětí, má za cíl chránit děti před zneužíváním, zanedbáváním a jinými formami špatného zacházení. Organizace a její systém vychází z přesvědčení, že stát má zásadní roli v ochraně práv dětí a že je nezbytné zasáhnout, pokud jsou tyto práva rodiči ohrožena. Na tom jistě není nic špatného.
Barnevernet je veřejná agentura odpovědná za ochranu dětí v Norsku. Agentura zřízená zákonem v roce 1992. Její pravomoci a metody jsou předmětem mnoha diskuzí a kritik. V celém Norsku je 429 kanceláří Barnevernetu, které fungují především na základě udání, nebo oznámení. Pokud na vás oznámení agentura obdrží, následuje pozváni na pohovor, a podle toho, jaký dojem uděláte, se pak provádí další šetření. Zejména návštěvy doma ve školce, škole, hledají se svědci apod. Pokud je udání vážné, Barnevernet rozhodne dítě odebrat ihned, za asistence policie. Rodiče mají pět minut na rozloučení a balení nutných věci dítěte.
Zejména v případech rodin přistěhovalců, kde kulturní rozdíly ve výchově a péči o dítě mohou vést k nedorozuměním a konfliktům ohledně toho, co je považováno za přijatelné a co už ne. Výchovné metody se liší významným způsobem, co je v jedné kultuře naprosto normální v jiné může být považováno za naprosto nepřípustné.
Z Barnevernetu se ozvou dopředu a přijdou vždy dvě. Musíte vařit nebo si hrát s dětmi. Pozorují vás a posuzují.
U nás nejznámější smutný případ Michálkových vyvolal mezinárodní diskusi o praktikách Barnevernetu. V tomto konkrétním případě byly děti odebrány na základě obvinění z tělesného trestání. Tělesné tresty jsou v Norsku nelegální. Rozhodnutí Barnevernetu o odebrání dětí z rodiny a umístění je do pěstounské péče často vedou k vážným nevratným škodám a újmám celých rodin. Zejména pokud jsou tyto kroky přespříliš rychlé nebo bez dostatečného zvážení alternativních řešení.
V některých případech jsou děti sourozenci po odebrání rozděleny a umístěny do různých pěstounských rodin, což často vede ke ztrátě jejich mateřského jazyka a kulturní identity. Nemluvě o narušení přírodou daného, jedinečného vztahu matky k dítěti. Tento přístup byl v některých komentářích přirovnán k historickým případům nucené asimilace a „odnárodňování“.
Kritika norského systému ochrany dětí ve světě trvá
Striktní zákazy tělesného trestání vyžadují norské zákony, které jsou velmi přísné ohledně jakéhokoliv tělesného trestání dětí. Tento fakt, je v rozporu s některými kulturními názory na výchovu a často, právě z těchto důvodů, následuje odebrání dětí. Stále existuje obava, že Barnevernet je příliš rychlý v rozhodnutích o odebrání dětí z biologických rodin, a umístění do pěstounské péče je zbrklé. Pouhé kulturní nedorozumění v případech rodin s mezinárodním nebo imigračním pozadím mohou vést k chybným interpretacím rodinné funkčnosti a výchovných praktik.
Právní boje rodin, které se snaží zvrátit rozhodnutí o odebrání dětí, často čelí dlouhým a složitým soudním bitvám, přičemž rodiče mají jen nepatrnou šanci na úspěch v systému, kde Barnevernet vládne značnou autonomii. Množství pochybení podporuje názory, že nad Barnevernetem není dostatečný dozor. Agentura nechvalně známá, množstvím kauz, po celém světě, má stále příliš mnoho moci bez kontrolních mechanismů.
V Norsku se ročně narodí 60 000 dětí, norský Barnevernet se zajímá ročně o 25 000 dětí, což představuje neuvěřitelný podíl. Praktiky Barnevernu vedly k řadě vážných diplomatických incidentů. V roce 2005 bylo Norsko kritizováno OSN, že má ve státní péči 12 500 dětí, což je vzhledem k populaci Norska abnormálně mnoho.
Pracovníci péče o děti jsou oprávněni sledovat nahlášenou rodinu po celý den, kdykoliv během dne mohou přijít na kontrolu.
Barnevernet u norských soudu zvítězí v devíti z deseti soudních kauz. Norským soudem bylo v roce 2015 prokázáno, že Barnevernet zatajoval a falšoval výpovědi, aby nemusel odebraného syna, jenž měl i po třech letech na svoji matku stále silné vazby, vracet. Bývalá pracovnice Barnevernetu pro tisk uvedla, že stát se v Norsku pěstounem není příliš složité a poptávka po dětech je veliká.
Přes všechny kritiky má systém své stoupence. Ti argumentují, že je zaměřen na ochranu dětí a že jeho intervence jsou oprávněné a potřebné. Nicméně případy jako ten rodiny Michálkových ukazují, že systém je vnímán jako příliš rigidní a nelítostně krutý. Zejména z pohledu zahraničních rodin, rodin cizinců a přistěhovalců.
Je jen otázkou času, kdy v Barnevernetu bude zničen další lidský osud. Barnevernet svůj přístup zatím nezměnil. Proto úvodní otázka na jejich webu zní poněkud mrazivě:
„Uvažujete o přestěhování s dětmi do Norska?“
Zdroj: https://discretion.uib.no/concerns-about-changes-in-norwegian-child-protection/, https://tvpworld.com/68748841/barnevernet-a-troublesome-side-of-the-norwegian-state, https://barnevernsutvalget.no/ , https://www.bufdir.no/barnevern/, Norské ředitelství pro záležitosti dětí, mládeže a rodiny (Bufdir), Úřad pro záležitosti dětí, mládeže a rodiny (Bufetat).
