Článek
Na starobylém území mezi dvěma významnými evropskými metropolemi - rakouskou Vídní a slovenskou Bratislavou - se rozprostírá fascinující archeologický park, jehož historie sahá až do dob antického Říma. Toto místo, kde před téměř dvěma tisíciletími pevně dopadaly sandály římských legionářů na prašné cesty, dnes představuje jeden z nejvýznamnějších archeologických komplexů ve střední Evropě.
Cesta římskými lázněmi
Srdcem celého komplexu je důmyslný systém podlahového vytápění – hypocaustum. Procházím po vyvýšené podlaze, pod níž se nachází síť dutých prostor. „Představte si to jako obrovský radiátor pod vašima nohama,“ vysvětluje průvodce. „Horký vzduch z pece cirkuluje pod podlahou a zároveň stoupá dutinami ve zdech, čímž vytápí celou budovu.“
Fascinuje mě, jak důmyslně Římané vyřešili problém rovnoměrného vytápění. V kotelně (praefurnium) vidím repliku původních pecí, kde otroci nepřetržitě přikládali dřevo. Teplo se odtud šířilo pomocí terakotových trubek a dutin pod podlahou, která spočívá na malých cihlových sloupcích.
Impozantní stavba s vysokými klenutými stropy a řadami mohutných sloupů byla místem, kde se setkávali občané všech společenských vrstev, aby diskutovali o politice, filozofii nebo umění. Prostorná hala byla osvětlena velkými okny a zdobena nádhernými mozaikami a sochami.
„Všimněte si těch různých výšek sloupků,“ ukazuje naučenými pohyby průvodce. „Čím blíže k peci, tím vyšší sloupy, aby horký vzduch mohl přirozeně proudit dál od zdroje tepla.“
Procházka lázněmi sleduje tradiční římský postup koupele. Začínáme v šatně (apodyterium), kde si návštěvníci odkládali oděv. „Římané se nemyli doma,“ vysvětluje. „Lázně byly centrem všeho společenského života.“
Následuje frigidarium s bazénem studené vody. Mramor na stěnách se leskne ve světle procházejícím střešními okny. Pokračujeme do vlažného tepidaria. „Tady se tělo připravovalo na horkou lázeň,“ říká průvodce. „Všimněte si mozaiky na podlaze – zobrazuje bohy moří.“
Za velkolepou vstupní halou se rozkládal propracovaný systém samotných lázeňských prostor, kde každá místnost měla svou specifickou funkci a teplotu. Tento důmyslný komplex byl navržen tak, aby návštěvník postupně procházel jednotlivými teplotními zónami v logickém pořadí.
Vrcholem je caldarium s horkou lázní. Vzduch zde má přes 40 °C. „V původních lázních byla voda ohřívána kotli umístěnými přímo nad pecemi,“ vysvětluje. „Dnes používáme moderní ohřev, ale princip zůstává stejný.“
Živá historie
Co činí lázně Carnuntum unikátními, je jejich plná funkčnost. „Nejde jen o muzejní exponát,“ zdůrazňuje. „Lázně jsou v provozu celý rok, vytápěné přesně tak, jak to dělali Římané před 2000 lety.“
Dovídám se, že během speciálních akcí si návštěvníci mohou vyzkoušet autentickou římskou lázeňskou proceduru. „Lidé jsou překvapeni, jak příjemný je přechod z horké do studené lázně,“ usmívá se průvodce. „A když jim vysvětlíme, že stejný zážitek měl i císař Marcus Aurelius, který zde pobýval, jsou nadšeni.“
Vrcholem lázeňského rituálu bylo caldarium - horká místnost s parními lázněmi a bazénem s horkou vodou. Tato část byla nejvíce vytápěna a disponovala nejsložitějším systémem ohřevu. Stěny caldaria byly duté a horký vzduch jimi proudil vzhůru, čímž se vytvářelo rovnoměrné teplo v celém prostoru. Místnost byla vybavena několika bazény s různě teplou vodou a odpočinkovými lehátky.
Celý tento systém místností byl propojen chodbami a menšími prostory, kde se nacházely šatny, masážní místnosti a prostory pro relaxaci. Vytápění bylo zajištěno komplexním systémem pecí a teplovzdušných kanálů, který vyžadoval neustálou obsluhu a značné množství paliva. Římští architekti tak vytvořili nesmírně pokročilý systém, který sloužil nejen k hygienickým účelům, ale především jako centrum společenského života.
Než odcházím, všímám si skupiny studentů architektury, kteří nadšeně studují technické detaily vytápěcího systému. „To je přesně smysl této rekonstrukce,“ a uzavírá prohlídku. „Ukázat, že římské technologie nejsou jen historickou kuriozitou, ale inspirací i pro současnost.“
V Carnuntu se minulost nejen připomíná, ale skutečně žije. Římské lázně jsou toho nejlepším důkazem.
