Článek
Tento silný snímek nejenže zachytil zoufalství a krutou realitu hladomoru, ale také vyvolal celosvětovou debatu o etice fotožurnalistiky. Za tímto ikonickým snímkem se skrývá příběh o nesmírném boji, morálních dilematech a nelítostné povaze hledání pravdy.
Ponořte se se mnou do strhujícího příběhu, který se skrývá za nechvalně proslulou fotografií Kevina Cartera a prozkoumejte okolnosti, které vedly k jejímu vzniku, kontroverzi, kterou vyvolala, a trvalý dopad, který má na svět dodnes. Připravte se na dojetí, výzvu a inspiraci jedním z nejsilnějších snímků, které kdy byly zachyceny objektivem.
Mladý fotograf v Súdánu uslyšel sténání a uviděl malou dívku na zemi v blízkosti potravinového distribučního centra OSN. Když se přikrčil, aby ji vyfotografoval, přistál poblíž ní sup. Dával pozor, aby ptáka nevyrušil, počkal asi 20 minut a postavil se tak, aby získal nejlepší záběr.
Kevin Carter byl jihoafrický fotoreportér, který byl spolu s dalším fotografem jménem João Silva pozván, aby zdokumentoval hladomor v Súdánu. Jejich úkolem bylo upozornit na zoufalou situaci a osvětlit potřebu mezinárodního zásahu. Carterova fotografie se stala symbolem této humanitární krize, upoutala pozornost lidí na celém světě a přiměla je k humanitární akci. Snímek získal v roce 1994 Pulitzerovu cenu za fotografii, což bylo oceněním jeho silného významu a základního poselství, které přinášel a stále přináší.
Po pořízení fotografií Carter zvíře odehnal, sedl si pod strom, zapálil si cigaretu, mluvil s Bohem a plakal. O několik dní později zveřejnil snímek deník The New York Times. Tisíce a tisíce lidí volaly do novin, aby se zeptaly, co se stalo s dítětem.
Za tímto silným snímkem se však skrývá příběh nesmírného boje a morálních dilemat, kterým Kevin Carter čelil. Jeho fotografie sice upozornila na hladomor v Súdánu a zvýšila povědomí o chudobě a potřebě pomoci, ale zároveň vyvolala polemiku ohledně etiky zachycování takových okamžiků lidského utrpení. Někteří kritici Cartera obviňovali, že situaci zneužil k osobnímu prospěchu nebo že nezasáhl, aby pomohl dítěti, které vyfotografoval. Tato obvinění těžce doléhala na Carterovo svědomí.
Jen několik měsíců po obdržení prestižní Pulitzerovy ceny si Kevin Carter tragicky vzal život. Sláva a pocit viny spojený s fotografií se podepsaly na jeho duševním zdraví a trápily ho morální složitosti, kterým jako fotožurnalista čelil. Carterova sebevražda poukázala na problémy, kterým čelí ti, kdo jsou svědky lidského utrpení a snaží se ho zodpovědně dokumentovat.
Teprve v roce 2011 byla odhalena pravda. Novinář Alberto Rojas z deníku El Mundo cestoval do Súdánu, aby příběh vystopoval. V Ajódu hovořil s desítkami vesničanů, s místním komisařem, starostou a vojenským generálem. V prvních dnech cesty zjistil, že to není dívka, ale chlapec jménem Kong Nyong. Místní ho poznali.
Fotografie Kevina Cartera dodnes rezonují mezi diváky a připomínají nám sílu vizuálního vyprávění a s ním spojenou odpovědnost. Slouží jako připomínka nespravedlnosti a těžkostí, kterým čelí lidé v různých částech světa, a nutí nás klást si otázky o naší vlastní roli při řešení těchto problémů. Podněcuje nás k zamyšlení nad etickými aspekty fotožurnalistiky a nad tím, jak mohou snímky utvářet veřejné mínění a podněcovat sociální změny.
„Je to nejdůležitější fotka mé kariéry, ale nejsem na ni hrdý, ani ji nechci vidět, nenávidím ji!“
Kevin Charter, narozený 13. září 1960 v Jižní Africe, byl během svého dětství svědkem mnoha policejních razií a zatčení černochů žijících nelegálně, jeho rodina byla k těmto událostem lhostejná, ale Kevin to považoval za pobuřující. Ve věku dvaceti let začal dokumentovat veřejné popravy - začal svou kariéru jako fotožurnalista.
„Dodnes lituji, že jsem té dívce hned nepomohl,“ říkával. Ponořil se do hluboké deprese a nemohl pracovat. V dopise na rozloučenou napsal: „Že je v depresi, bez telefonu, bez peněz na nájem nebo výživné pro svou dceru.“ Dále prozradil: „Že byl pronásledován živými vzpomínkami na vraždy a mrtvoly, hněv a bolest, na hladovějící nebo zraněné děti, na šílence, na střelby, na policii, na vrahy na katy“. Nakonec to uzavřel: „Půjdu za Kenem, pokud budu mít štěstí.“ Kevin Carter zemřel ve věku 33 let.
Snímek je víc než jen fotografie. Je to symbol lidského utrpení, odolnosti a morálních složitostí, kterým čelí ti, kdo se snaží tyto příběhy zachytit a sdílet se světem. Snímek Kevina Cartera stále provokuje k zamyšlení, podněcuje diskusi a inspiruje k činům, připomíná nám naši společnou lidskost a odpovědnost za pozitivní dopad tváří v tvář nepřízni osudu.
_____
