Článek
Byla mezi nimi i devítiletá dívka Phan Thị Kim Phúc, jejíž nahé a popálené tělo, jako z apokalypsy světa, upoutalo pozornost všech přítomných vojáků a novinářů agentury AP, včetně fotografa Nicka Uta. Ut stiskl spoušť svého fotoaparátu a zachytil záběr, který se stal symbolem zrůdnosti války ve Vietnamu.
Malá Phan Thị Kim Phúc vyběhla z budovy, kde se schovávala s rodinou, právě ve chvíli, kdy napalmové bomby zasáhly vesnici. Popáleniny byly na černobílém snímku méně děsivé, nicméně devítiletá dívka měla štěstí, že vůbec přežila. Když dorazila k novinářům, její popálenou kůži polili vodou, bolestí omdlela. Lékaři jí dávali minimální šance na uzdravení. Do nemocnice v Saigonu, vzdálené 40 kilometrů, ji převezl právě fotograf Nick Ut, který pro ni vymohl lékařskou pomoc.
Tehdy devítiletá Kim Phúc vyběhla z plamenů, strhala ze sebe hořící šaty a vydala se po cestě pryč z vesnice. V tom okamžiku reportér agentury AP Nick Ut stiskl spoušť.
Zásah napalmovými bombami byl motivován blížícími se bojovníky Viet-Kongu. Americké letadlo však omylem shodilo náklad na vlastní vojáky a civilisty, což vedlo k tragickým následkům. Napalm, vynalezený americkými chemiky v roce 1943, byl původně určený k vypalování trávy, ale brzy ho začala používat americká armáda.
Nick Ut za svůj snímek získal Pulitzerovu cenu. Fotografie byla publikována v The New York Times a vyhrála i soutěž World Press Photo v roce 1972. Autenticitu děsivého snímku zpochybňoval tehdejší americký prezident Richard Nixon.
Kim Phúc dnes žije v Kanadě, kde založila nadaci na pomoc dětským obětem současných válečných konfliktů. Přestože původně chtěla studovat lékařství, stala se předmětem propagandy vietnamské komunistické vlády, která jí zakázala studium na vysoké škole. Právě na Kubě, kam vycestovala v roce 1986, se seznámila se svým budoucím manželem Bui Huy Toanem. Dvojice později požádala o politický azyl v Kanadě.
Snímek malé Kim, jak prchá z vesnice bombardované napalmem, se stal symbolem zrůdnosti války ve Vietnamu a významně ovlivnil pohled americké veřejnosti na tento konflikt. Fotografie doslova změnila svět a přispěla ke konci války.
Viděla jsem padající letadlo a následně čtyři bomby. Okolo mě byl oheň. Pak jsem uviděla plameny na svém těle, zejména na levé ruce. Mé oblečení úplně shořelo. Jeden voják se mi pokusil pomoct, dal mi napít a polil mě vodou. Ale když se voda dostala na popáleniny od napalmu, do hloubky ran. Bolest byla nesnesitelná. Ztratila jsem vědomí.
Fotografie plačící Kim je považována za jeden z nejsilnějších protiválečných dokumentů. Tato černobílá fotografie obletěla svět a přispěla k urychlení konce války ve Vietnamu. Ukázala světu obraz bezbranného dítěte vystaveného hrůzám války s otázkou v očích – Proč?
Svět ji poznal jako nahé, k smrti vyděšené dítě křičící bolestí a strachem při útěku z vesnice bombardované napalmem. Celý svět tehdy vyděsila fotografie dezorientovaných, popálených dětí běžících po silnici vstříc šokovaným vojákům.
Kim přežila těžké popáleniny a zvládla těžkou léčbu. Její život prošel několika zásadními změnami. V roce 1984 ji vietnamští komunisté povolali do Ho Či Minova Města, aby hrála v propagandistických filmech. O dva roky později ji vláda vyslala na Kubu studovat farmakologii, kde poznala svého budoucího manžela. V roce 1992 se vydali na svatební cestu do Moskvy. Při návratu požádali při mezipřistání v Kanadě o azyl. Dnes Kim pomáhá dětem, které trpí v nových válkách.
Kim Phucová se dlouho držela mimo veřejného života. Veřejně vystoupila až v listopadu 1996, kdy během oslav amerického Dne veteránů položila věnec u washingtonského památníku válečných veteránů z války ve Vietnamu.
Kdybych se mohla setkat s pilotem, který tu bombu shodil, řekla bych mu, že nemůžeme změnit minulost, ale měli bychom se snažit dělat vše pro přítomnost a budoucnost v zájmu míru.
Po skončení ceremonie se odvážil jeden muž ji obejmout a se slzami v očích ji řekl: „Tak moc mě to mrzí.“ Byl to John Plummer, který tehdy nařídil bombardování vesnice Trang Bang. „Odpouštím vám, odpouštím vám,“ opakovala žena, jejíž utrpení dodnes zůstává silným symbolem.
Fotografie zasáhla v Americe desetitisíce lidí, kteří se přidali k protiválečnému hnutí. Nicméně, tato fotografie málem nebyla nikdy zveřejněna. Agentura AP byla se zdráhala ji publikovat kvůli nahotě dívky. Po dlouhé diskusi však padlo rozhodnutí, že význam, který snímek nese, je důležitější než vnitřní pravidla agentury.