Israel-Hamas: Svou matku, která je slepá, a svého otce, který je ochrnutý, neviděl od poslední války

Ve svém domě ve Washingtonu, DC, Dorgham Abusalim, syn Gazy, se mění do obrazu siluety před televizní obrazovkou. Každý obraz, každý výstřel, který z ní vychází, se odráží v jeho očích, zatímco jeho ruce pevně svírají modlitební korálky, ten drahocenný dar od jeho matky. Je to jeho jediné fyzické spojení s rodiči, kteří se ocitli uprostřed zuřivé války mezi Izraelem a Hamásem.

Již více než týden je Dorgham v napjatém očekávání. Každý pokus o kontakt s rodinou v centrální Gaze skrze hovory a zprávy je marný. Komunikace je přerušena, naděje je zlomena. Město jeho rodičů, Deir al-Balah, je odříznuto. Internetové připojení a mobilní služby jsou nyní tak slabé, že ani hlasové zprávy na WhatsApp, ani telefonické hovory neprocházejí.

Jediné, co Dorgham dostává, jsou krátké, útržkovité textové zprávy. Děsivě prosté zprávy – stále jsme naživu. Tato potvrzení života mu však nezajistí klid, naopak, jeho obavy se stupňují. Obává se, že jeho rodina v Gaze bude muset v určitém okamžiku uprchnout do bezpečí.

Dorgham, který se narodil a vyrostl v Gaze a nyní žije ve Washingtonu, DC. Svou matku, která je slepá, a svého otce, který je ochrnutý, neviděl od poslední návštěvy během války v Gaze v roce 2014. Tehdy bylo násilnou smrtí zmařeno asi 2 200 Palestinců a 73 Izraelců. Zbytečně válkou zmařených lidských životů. Teď se historie zdá být opět tragická na pokraji bezmoci.

Příběh nám představuje osobní perspektivu na konflikt mezi Izraelem a Hamásem, který je často zobrazován spíše v makroskopickém měřítku – jako politický spor, vojenský konflikt nebo náboženský odpor. Zde však sledujeme konkrétního člověka, který je od svých rodičů oddělen tisíce kilometrů daleko, a přesto je na vzdálenost jednoho telefonního hovoru. Nebo by byl, kdyby jeho rodné město nebylo zasaženo válkou a komunikační prostředky nefungovaly.

Jeho jediným fyzickým spojením s rodinou jsou modlitební korálky, dárek od matky. A právě tyto korálky jsou zřejmě symbolickým ztělesněním toho, jak může být člověk emocionálně a duševně propojen se svými blízkými, ať už jsou kdekoli. Jsou zároveň symbolem naděje, víry a vytrvalosti.

Cítí beznaděj a frustraci. Je donucen sledovat zprávy o válce z televize, znepokojený a bezmocný, neví, zda je jeho rodina je v pořádku. Každý obraz, každý výstřel, který vidí na obrazovce, jen zvyšuje jeho obavy a stres. Napětí se stupňuje s každou neúspěšnou snahou o komunikaci se svými rodiči, s každou útržkovitou zprávou, která prochází. Každé „stále jsme naživu“ je pro něj hroznější, protože se obává, co přijde dál.

Dorghamův příběh je silnou připomínkou toho, že za každou zprávou o válce, za každou statistikou, za každým politickým rozhodnutím jsou jednotlivci, jejichž životy jsou zásadně ovlivněny tím, co se děje. Každý den žijí ve strachu a nejistotě, každý den čelí neznámému a bojují o přežití. A to je něco, co bychom neměli zapomínat.

Zdroj: Dorgham Abusalim, Bulletin2022, X