Článek
Izraelské letectvo a dělostřelectvo bombardovaly pásmo Gazy, přičemž zahynuly tisíce Palestinců. Tento útok, který následoval po masakru v minulém týdnu. Devastující útok zanechal v pobřežní enklávě masivní devastaci. Terče izraelských útoků se staly také zařízení OSN, novináři a nemocnice. Izrael přiznal, že provedl útoky bez varování, což představuje odchylku od minulých postupů. Organizace pro lidská práva B'Tselem označila izraelské bombardování a blokádu za „politiku zločinné pomsty“.
V předtuše pozemní invaze se mnoho Palestinců vydalo na útěk ze svých domovů, aby vyhověli izraelskému požadavku na přesun obyvatelstva z severu do jižní části pásma Gazy. Většina nemocnic v Gaze se nachází na severu, což vedlo Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) k prohlášení, že takové nařízení je pro pacienty smrtící.
Egypt byl údajně vyzván k přijetí uprchlíků výměnou za odpis dluhu, čímž riskuje, že se stane spolupachatelem v trvalém vysídlení Palestinců z Gazy. Tajemník Norské rady pro uprchlíky, Jan Egeland, varoval, že bez záruky bezpečnosti nebo návratu by se takový příkaz k evakuaci rovnal válečnému zločinu nuceného přesídlení.
Objevují se obavy, že izraelský požadavek na přesun Palestinců může sloužit spíše jako diplomatické krytí pro palestinské ztráty na životech než jako opatření na ochranu civilistů. Přestože se region Jižní Gazy chystá získat přístup k vodě, zůstane bez potravin, paliva a elektřiny.
Izraelský bombardový útok na 70 civilistů na bezpečné trase vedl k velkému narušení důvěry v bezpečný pohyb. Izrael má právo na sebeobranu podle mezinárodního práva, ale tresty nesmí být kolektivní.
Joe Biden uvedl, že většina Palestinců nemá nic společného s masakry. Britská vláda a labouristé souhlasí a zatím nekritizují Izrael za jeho strategii nebo chování. Za týden bylo v Gaze zabito více Palestinců než za šest týdnů války v roce 2014. Z těchto zabitých byly polovinou ženy a děti.
Zprávy o bombardování severní hranice Izraele Hizballáhem a to, že osadníci prý tlačí Izrael do války na Západním břehu, naznačují, že situace se může dále zhoršovat. Hamás by měl osvobodit své rukojmí, aby předešel zničení svého vedení za oběti na životech, které by mohly být důsledkem nadměrné izraelské síly.
Izraelská bolest nesmí být podceňována, ale nadměrná vojenská reakce může jen prohloubit, pokud to je vůbec ještě možné, nenávist mezi oběma národy. Cesta pomsty nepovede nikam, zatímco spravedlnost a čas můžou umožnit nalezení nových a lepších způsobů společného soužití Palestinců a Izraelců.
Konflikt mezi Izraelem a Palestinou je jedním z nejtrvalejších a nejtěžších konfliktů současnosti. Situace poukazuje na drastickou eskalaci násilí ze strany Izraele vůči pásu Gazy. Tisíce mrtvých Palestinců, ničení zařízení OSN, nemocnic a médií, to vše svědčí o zcela neúměrné reakci izraelské armády. Skutečnost, že Izrael prováděl útoky bez předchozího varování, je odchylkou od dosavadních postupů a nasvědčuje tomu, že se jedná o novou strategii, kterou některé organizace označují za „politiku zločinné pomsty“.
Přesun obyvatelstva z jedné části pásma Gazy do druhé, který Izrael požadoval, vyvolává otázky o jeho skutečných motivech. Může se jednat o strategii, jak maskovat ztráty na životech a zároveň vyvolat ještě větší chaos a humanitární krizi v této oblasti, která již tak trpí nedostatkem základních potřeb, jako je voda, potraviny, palivo a elektřina.
Konflikt také ovlivňuje mezinárodní komunitu, jak ukazuje například postoj Egypta, který byl vyzván, aby přijal uprchlíky výměnou za odpis dluhu. Tím by se však mohl stát spolupachatelem trvalého vysídlení Palestinců z Gazy. Situace v Palestině je přitom značně komplikována tím, že se nejedná jen o konflikt dvou stran. Existuje řada různých palestinských skupin s různými politickými cíli a strategiemi. Ne všechny jsou nezbytně v souladu s principy mezinárodního práva a lidských práv. Na druhé straně, Izrael má bezesporu právo na obranu, ale jak už bylo zmíněno, tresty nesmí být kolektivní a nesmí být nepřiměřené ke skutečné hrozbě.
Přes všechny tyto složitosti je třeba připomenout základní principy, které by měly být v těchto situacích dodržovány. Prvním z nich je dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. Druhým je nutnost politického řešení konfliktu. Bez toho není možné dosáhnout trvalé stability a míru. V tomto směru je důležité, aby mezinárodní komunita vyvíjela tlak na obě strany, aby ukončily násilí a vrátily se k jednacímu stolu. Bez toho se situace může pouze dále zhoršovat, s dalekosáhlými důsledky nejen pro obyvatelstvo Palestiny a Izraele, ale i pro celý region.
Zdroj: Bulletin2022, B'Tselem, WHO, The Guardian
