Článek
Jak poznat skutečný Istanbul? Příběh o cestě do Istanbulu, ohromujícího a pulzujícího města nabitého energií. Rušné ulice a zvuky lidí, kteří se věnovali svému každodennímu životu, vůně vynikajících jídel, seznámení s místními, které umožnili poznat pravý Istanbul. Zvyky, jídlo a lidé mě fascinovali a toužil jsem je poznat na vlastní kůži. Když se mi naskytla příležitost vycestovat do Istanbulu, chopil jsem se příležitosti.
Modrá mešita dominuje městskému panoramatu a je považována za jednu z nejvýznamnějších staveb islámské architektury. Tuto impozantní stavbu, jejíž oficiální název je Sultanahmet Camii, si nenechte ujít při návštěvě Istanbulu. Mešitu nechal postavit sultán Ahmed I. v 17. století.
Do tureckého největšího města jsem přijel s velkým očekáváním a nebyl jsem zklamaný. Město bylo směsicí starobylého a moderního, s rušnými trhy a působivou architekturou na každém rohu. Celý den jsem strávil prohlídkou Hagie Sofie a Modré mešity, ochutnával jsem chutě turecké kuchyně a ztrácel jsem se ve spleti uliček Velkého bazaru.
Nad Bosporem se začaly sbíhat temné mraky. Bylo to jako divadlo přírody, kde každý element hraje svou specifickou roli.
Jednoho večera jsem narazil na malou kavárnu poblíž Bosporské úžiny. Byla plná místních lidí, kteří se smáli a povídali si turecky. Objednal jsem si šálek turecké kávy, posadil se a nasával jsem živou atmosféru. „O čem se asi ti příjemní lidé baví?“ pomyslel jsem si. Když jsem usrkával kávu, přistoupil ke mně starší muž. Mluvil lámanou angličtinou, ale podařilo se mu se mnou navázat rozhovor.
Istambul, perla mezi dvěma kontinenty, je domovem mnoha fascinujících budov, mezi něž patří i velkolepá budova univerzity.
Povídali jsme si o svých cestách, rodinách a nadějích do budoucna. Rušné ulice žily zvuky lidí, kteří se věnovali svému každodennímu životu, a vzduchem se linuly vůně vynikajících jídel, které mě lákaly ochutnat vše, co jsem viděl. Jak večer pokračoval, uvědomil jsem si, že jsem získal nového přítele.
Místo, kde se spojuje středověk se současností, se tyčí jeden z nejmonumentálnějších stavebních úspěchů moderního Turecka. Most přes Bospor je spojovací článek mezi Evropou a Asií, mezi západem a východem, a jako takový představuje symbol spojení.
Muž mě pozval na druhý den k sobě domů a slíbil mi, že mi ukáže skutečný Istanbul. Souhlasil jsem a toužil jsem po dalších dobrodružstvích. Druhý den mě muž vyzvedl ve svém starém Volkswagenu Brouk a odvezl mě na okraj města. Zastavili jsme v malé vesnici, kde muž představil mě své rodině a přátelům. Jedli jsme domácí turecké jídlo, pili čaj a smáli se spolu, jako bychom se znali už léta.
Na jedné z hustě osídlených ulic tržiště, mezi stánky prodávajícími vše od čerstvé zeleniny po ručně vyráběné šperky, je jedno místo, které vyniká více než ostatní - nejlepší kebab co sem kdy měl.
Prozkoumal jsem rušné trhy, ochutnal jsem vynikající pouliční jídlo a navštívil jsem i některé z ikonických památek města. Ale byli to lidé, které cestou potkával, a díky nimž byl můj výlet skutečně nezapomenutelný.
Je pravděpodobně nemožné psát o Istanbulu bez zmínky o jedné z nejvýznamnějších a nejkrásnějších chrámů města - Hagia Sofia. Stojím před touto ikonickou stavbou, která byla kdysi důležitým centrem byzantské a osmanské říše. Majestátní vzhled a kupole jako by se dotýkala nebes.
Když jsem se loučil se svým novým přítelem a jeho rodinou, uvědomil jsem si, že moje cesta do Istanbulu byla víc než jen dovolená. Poznal jsem pravého ducha Turecka, vřelost a štědrost jeho obyvatel. A věděl jsem, že na to budu rád vzpomínat.
Istanbul mě naprosto dostal. Musím upřímně přiznat, že počasí nebylo během mého pobytu příliš příznivé. Od úsvitu až do noci se na střechy města snášely nekonečné proudy deště.
Když jsem nastupoval do letadla zpět do Brna, nemohl jsem se ubránit myšlence, kolik dalších skrytých klenotů na světě čeká na své objevení. A slíbil jsem si, že budu pokračovat v objevování a že na své cestě budu získávat nové přátele.
