Článek
Představte si, pokud můžete, že byste v tajné politické laboratoři vzali zkumavku s italským oligarchickým šarmem, přisypali hrst newyorského drze-proti-systémového marketingu a všechno to zalili pořádnou dávkou středoevropského populismu. Výsledek? Žádný monstrózní hybrid z komiksu, ale zcela reálný úkaz české politické scény – Andrej Babiš.
Když se podíváte na zahraniční tisk, často si s ním nevědí rady. Je to miliardář? Ano. Populista? Beze sporu. Technokrat? Někdy ráno. Bojovník za důchodce? Určitě po obědě. Chcete-li však tohoto politického úkazu doopravdy dešifrovat, musíte si poskládat mozaiku ze tří mužů, kteří přepsali pravidla moderní politiky.
Italský recept – Silvio Berlusconi a kouzlo „vlastního státu“
První a nejsilnější ingrediencí je bezpochyby Silvio Berlusconi. Legendární Il Cavaliere ukázal světu, jak vypadá dokonalý střet zájmů v praxi. Proč sponzorovat politiky, když se můžete stát politikem sami? Příběh je jako obdržený skrze kopírák. Miliardářské impérium jako vyšité. Berlusconi měl Finvest a televize, Babiš Agrofert a noviny.
Pohádka o úspěšném manažerovi už tady byla. Oba vstoupili do politiky s tím, že jsou tak pohádkově bohatí, že už nepotřebují krást. A voliči jim to s radostí věřili, protože představovat si, že miliardář nepotřebuje víc miliard, je tak uklidňující!
Stát jako vedlejšák, jak povědomé. Spravovat zemi zkrátka vyžaduje stejný přístup jako spravovat holding. Že se při tom občas schválí dotace nebo zákon, který shodou okolností pomůže vlastní firmě? Ale no tak, nebuďte úzkoprsí, to je přece čistá synergie!
Americký střih – Donald Trump a marketingový uragán
Zatímco styl podnikání je berlusconi, způsob, jakým Babiš komunikuje se světem, nese jasný podpis Donalda Trumpa. Tedy, abychom byli přesní – Trumpa s českým pivem v ruce a občasným výletem do průhonické sokolovny. Co má náš premiér společného s pánem z Mar-a-Lago?
„Tradiční politici jsou neschopní!“ To jel hlavní odrhovačka obou. Všechno před nimi byla „pakáž“, „korupční hydra“ nebo „drenáž bažiny“. Pouze oni, spasitelé v drahých oblecích, přišli dát věci do pořádku.
Sociální sítě na prvním místě! Když vám nepřejí nepřátelská média, oslovte lidi přímo. Trump má Twitter, Babiš má Čau lidi, TikTok a legendární fotky s koblihami.
Ať už jde o jakékoliv obvinění, dotaz na Čapí hnízdo nebo cokoliv nepříjemného, odpověď je vždy univerzální. Je to spiknutí, plánovaná provokace a hlavně – účelová kampaň.
„Já jsem vám chtěl jenom říct, že všichni lžou, jenom já řídím stát jako firmu. A teď mi dejte ten mikrofon, musím natočit video na síti.“
Slovenský realismus – Robert Fico a bezbřehý pragmatismus
A nakonec je tu lokální koření. Americký marketing je fajn a italská elegance potěší, ale jsme ve střední Evropě. Zde vyhrávají volby témata jako levný chléb, drahá elektřina a strach z Bruselu. A tady se Babiš učí od svého souseda, Roberta Fica.
Babiš se na rozdíl od ideologických fanatiků nikdy nenechal svázat jednou doktrínou. Kde je potřeba být proevropským liberálem? Tam byl na začátku. Kde je potřeba křičet o „diktátu z Bruselu“ a chránit národní suverenitu? Tam je dnes.
Politická pružnost je podle něj jen to pravé a ideologie je přežitek. Důležité jsou průzkumy veřejného mínění. Pokud průzkum řekne, že voliči chtějí zrušit pátek, do týdne je to v programu.
Rozdat ze státního rozpočtu co nejvíce lidem přímo do kapes a účet poslat budoucím generacím. Fico to umí se slevami na vlaky, Babiš s příspěvky pro důchodce. Výsledek je stejný: spokojený volič u volební urny dnes, hlava v dlaních ministra financí zítra.
