Článek
Tak jsme se zase jednou dočkali té ryzí, nefalšované politické arogance, na kterou jsme od nové garnitury tak příjemně zvyklí.
Ministr zahraničí a šéf Motoristů Petr Macinka se nechal slyšet, že policejní vyšetřování autonehody jeho stranického kolegy Filipa Turka je mu – cituji – „ukradené“. Jak osvěžující upřímnost! Proč se proboha zabývat takovými malichernostmi, jako je zdraví zraněného řidiče nemocničního vozu, předjíždění v odbočovacím pruhu nebo nedej bože platnost zákona pro všechny stejně?
Když se pan ministr Macinka vydal na inspekci na Ministerstvo životního prostředí, patrně zapomněl, že v normálním světě, kde neplatí imunity a papalášské manýry, znamená dopravní nehoda s ublížením na zdraví z nedbalosti přinejmenším ostudu a tiché stažení se do pozadí. Ale kdepak! V podání Motoristů se z vážného policejního vyšetřování stává pouhá „běžná nehoda, která se může stát každému“ – třeba každému, kdo si zvykl ignorovat houkající sanitky a předpisy.
Filip Turek sice po červencovém incidentu velkoryse „pozastavil“ svou funkci vládního zmocněnce (a slíbil rezignaci, až policie konečně odhalí to, co je na videu vidět víc než jasně), ale pan předseda Macinka už na nějakou spravedlnost nehodlá čekat. Proč taky? Vždyť přece jde o experta na Green Deal! A jak všichni víme, zachraňování planety skrze silácké řeči dává člověku takzvanou suverénní licenci na ignorování dopravních předpisů a policejních složek.
Zatímco premiér Babiš poněkud rozpačitě opakuje, že by snad nějaká pravidla platit měla, Macinka rovnou kopne do vrtule a vyžaduje, aby se Turek okamžitě vrátil k poradám vedení ministerstva. Proč by totiž ministerstvo měl řídit někdo bez policejního vyšetřování na krku, že?
Je fascinující sledovat tuto novou politickou morálku. Pokud jde o vás, obyčejné smrtelníky, pokuta za překročenou rychlost je tragédie. Pokud jde o vládní elitu a její poskoky, zdemolované auto a zraněný personál nemocnice jsou jen legrační šmouhou na kapotě. Hlavně že ten správný hlas bude na ministerstvu zase hlasitě slyšet. Na nějakou úctu k pravidlům ústavního státu se přece nehraje – obzvlášť když máte pocit, že vám patří celá silnice.
