Článek
Kráčíte chodbami chrámu demokracie – místa, kde se pečou zákony, píší dějiny a kde by vzduch měl ‚vonět‘ svobodnou diskusí. Proti vám jde politik. Položíte mu otázku, která pálí jako žhavé uhlí: Odkud se vzaly ty miliony? Proč lidé ve Strážnici poslouchali přirovnání k opilým buranům?
Politik v předraženém obleku neodpoví. Místo toho zrychlí krok, otočí se na podpatku a mizí v útrobách budovy.
A teď přichází ten klíčový moment. Co udělá novinář? Zastaví se poslušně na pomyslné čáře, jako by narazil do neviditelné skleněné stěny, a zakřičí do prázdna: „Tak nic, on utekl?“ Nebo se vydá pár kroků za ním, aby dokončil větu a dal veřejnosti to, na co má svaté právo – odpověď?
Nora Fridrichová zvolila druhou možnost. A Kancelář Poslanecké sněmovny jí za to vystavila účet v podobě tříměsíčního zákazu vstupu. Nevěříte? Tak to nevíte, kde posledních devět měsíců žijete!
Rozhodla jsem se podat žalobu na Kancelář Poslanecké sněmovny. Za to, že mi zakázala na 3 měsíce vstup kvůli rozhovorům natočeným se dvěma politiky. Podobné tresty dostali i maďarští novináři za Orbánovy éry a se svou žalobou uspěli. Chci postupovat stejně. pic.twitter.com/8gJOrMsbgj
— Nora Fridrichova (@NoraFridrichova) October 1, 2026
Geometrie moci
Celý spor se točí kolem několika metrů čtverečních. Média mají ve Sněmovně vyhrazený prostor – takový pomyslný novinářský ohraničený revír. Pravidla existují, to nikdo nezpochybňuje. Sněmovna má právo dbát na bezpečnost a pořádek. Jenže se tu rýsuje fascinující a poněkud děsivá logická kličková hra:
