Článek
Kráčíte chodbami chrámu demokracie – místa, kde se pečou zákony, píší dějiny a kde by vzduch měl ‚vonět‘ svobodnou diskusí. Proti vám jde politik. Položíte mu otázku, která pálí jako žhavé uhlí: Odkud se vzaly ty miliony? Proč lidé ve Strážnici poslouchali přirovnání k opilým buranům?
Politik v předraženém obleku neodpoví. Místo toho zrychlí krok, otočí se na podpatku a mizí v útrobách budovy.
A teď přichází ten klíčový moment. Co udělá novinář? Zastaví se poslušně na pomyslné čáře, jako by narazil do neviditelné skleněné stěny, a zakřičí do prázdna: „Tak nic, on utekl?“ Nebo se vydá pár kroků za ním, aby dokončil větu a dal veřejnosti to, na co má svaté právo – odpověď?
Nora Fridrichová zvolila druhou možnost. A Kancelář Poslanecké sněmovny jí za to vystavila účet v podobě tříměsíčního zákazu vstupu. Nevěříte? Tak to nevíte, kde posledních devět měsíců žijete!
Rozhodla jsem se podat žalobu na Kancelář Poslanecké sněmovny. Za to, že mi zakázala na 3 měsíce vstup kvůli rozhovorům natočeným se dvěma politiky. Podobné tresty dostali i maďarští novináři za Orbánovy éry a se svou žalobou uspěli. Chci postupovat stejně. pic.twitter.com/8gJOrMsbgj
— Nora Fridrichova (@NoraFridrichova) October 1, 2026
Geometrie moci
Celý spor se točí kolem několika metrů čtverečních. Média mají ve Sněmovně vyhrazený prostor – takový pomyslný novinářský ohraničený revír. Pravidla existují, to nikdo nezpochybňuje. Sněmovna má právo dbát na bezpečnost a pořádek. Jenže se tu rýsuje fascinující a poněkud děsivá logická kličková hra:
Politik jde, novinář se ptá.
Politikovi je otázka nepříjemná, tak rázným krokem opustí povolený „obdélník pro média“.
Novinář udělá dva kroky za ním, aby rozhovor neskončil trapným tichem do prázdna.
V tu chvíli dotyčný novinář formálně „porušil pravidla“.
Následuje trest.
Vzniká tak dokonalý politický štít. Chcete se vyhnout nepříjemným dotazům? Nemusíte odpovídat. Stačí ujít pět metrů za roh do zakázané zóny a kamera, která jde za vámi, se rázem stává zločincem. Z provozního řádu se tak rázem stává velice účinné tlačítko „Mute“ na novinářskou zvědavost.
Své o tom ví i investigativní reportér Seznam Zpráv Lukáš Valášek, který si vysloužil podobné opatření do konce října poté, co konfrontoval šéfa poslanců SPD Radima Fialu kvůli majetkovým nejasnostem.
Stíny z Budapešti
Nora Fridrichová se však nehodlá vzdát bez boje. A ve své snaze míří vysoko – přímo k justičnímu přezkumu a s otevřeným odkazem na maďarský precedens z éry Viktora Orbána. Připomíná tím případ z roku 2016, kdy maďarští novináři dostali stopku za podobné přeběhnutí v parlamentu a Evropský soud pro lidská práva později jednohlasně rozhodl, že Maďarsko porušilo svobodu projevu, protože neexistoval účinný mechanismus odvolání proti svévolnému trestu.
Je to memento. Nikdo netvrdí, že česká Sněmovna je zítra druhou Budapeští. Ale princip, jímž se moc brání kontrole, je znepokojivě univerzální.
Sněmovna není exkluzivní klub
Demokracie nestojí na tom, že se politici a novináři poplácávají po ramenech v přesně vymezených koutcích. Stojí na permanentním, leckdy nepříjemném tření. Na lidech, kteří se ptají i tehdy, když druhá strana utíká.
Pokud se pravidla pro pohyb v budově stanou pastí na ty, kdo kladou otázky, přestávají plnit bezpečnostní funkci a začínají sloužit jako cenzura. Fridrichová teď žene tento absurdní tanec před soud. A výsledek? Ten napoví, zda si česká politika udrží otevřenost, nebo jestli se i u nás chodby moci pomalu promění v nedobytná území, kam má zvědavost vstup přísně zakázán.
