Článek
Roky poctivě podnikáte. Budujete firmu, platíte miliardy na daních, zaměstnáváte lidi a vytváříte hodnoty. A pak přijdete do cesty někomu, kdo má pocit, že mu patří celá tato země. Někdo, kdo chce vaši vlečku. Někdo, komu nestačí normální konkurence, poctivý boj ani tržní pravidla. Chce to, co je vaše. A když řeknete „ne“, stane se z vás štvaná zvěř.
Nejde o fikci z mrazivého severského thrilleru ani o mafiánské příběhy z devadesátých let. Je to krutá, zdokumentovaná realita české politiky a největší stín moderní historie premiérského solitéra.
Osud firmy FAU: Když státní moc slouží jedinému muži
Vezměte si společnosti FAU. Firma sídlící v Přerově – přímo v strategickém areálu chemičky Precheza patřící do impéria Agrofert – vlastnila něco mimořádně cenného. Železniční vlečku a velkokapacitní sklad pohonných hmot. Agrofert měl zálusk na tuto lukrativní kořist. Jenže majitelé odmítli prodat.
Chyba. Fatální chyba v zemi, kde si šéf penězovodu státu může dělat, co chce!
V září 2016 se spustilo peklo. Finanční a celní správa – tedy ozbrojené pěsti podřízené Ministerstvu financí – provedly koordinovaný kobercový nálet. Na základě velmi vratkých podezření a vyfabulovaných argumentů vydaly bleskové zajišťovací příkazy na stovky milionů korun. Úřady tehdy bezcitně a v rozporu se zákonem vymáhaly tutéž daň dvakrát.
Žádná šance na obhajobu. Žádný čas na spravedlivý soud. Během pouhých čtyřiadvaceti hodin byla zdravá, prosperující firma mrtvá. Úkony finančáku, obstavené účty, zabavené vagony. Firma musela pod nátlakem sklopit hlavu a šla do insolvence.
„Naši klekli na tu FAU…“
Měli bychom pochybovat o tom, co se stalo, kdybychom neslyšeli vlastní slova hlavního aktéra? Anonymní nahrávky skupiny Július Šuman odhalily děsivou pravdu bez obalu. Sám Andrej Babiš na nich s chladnou samozřejmostí glosuje likvidaci konkurence: „Ty naši klekli na tu FAU Přerov, takže ta je v insolvenci…“
Slova, ze kterých mrazí v zádech. Jazyk absolutní moci, která si z veřejných institucí udělala soukromou eskadru.
A kdo byl po ruce, aby tento stroj na likvidaci nepohodlných firem hladce promazával? Alena Schillerová. Tehdejší odborná náměstkyně ministra financí pro daně a cla, dnes věrná spojka, která svou loajalitu povýšila nad jakoukoliv morálku. Nadužívání zajišťovacích příkazů pod jejím dohledem se stalo bičem na podnikatele. Z úřadů se staly novodobé popravčí čety.
Spálená země pro obyčejné lidi
A co na to ti, kteří dnes tleskají na předvolebních mítincích? Paradox je v tom, že tito lidé – Babišovi nejvěrnější voliči – tleskají systému, který bezohledně ničí svobodné podnikání. Dnes a denně slyšíme o „polistopadovém kartelu“ a „spálené zemi“. Jenže málokdo dodává, že hlavními architekty této spálené země jsou právě ti, kteří se dnes stylizují do rolí spasitelů a obětí systému.
Firma FAU nebyla jediná. Zeptejte se majitelů společností jako Tradeco, Kovář Plus, Frigoprima nebo Tabák Plus. Všechny tyto podniky měly jedinou "vinu": byly příliš úspěšné, nebo se zkrátka připletly do cesty zájmům Agrofertu. Nekompromisní mašinérie je smetla. Soudy sice později potvrdily nezákonnost těchto postupů, ale mrtvé firmy už to nevrátilo.
Účet za tuto zvůli nakonec neplatí politici ze svého. Platíme ho my všichni – daňoví poplatníci v podobě možných obřích odškodného ze státní kasy.
