Článek
Podíváme se do světa, kde lidská paměť funguje s přesností děravého cedníku a kde politická amnézie dosahuje takových rozměrů, že by ji mohl vyučovat sám Houdini. Řeč je o soudním projednávání jedné z nejbouřlivějších kauz novodobé české historie – případu společnosti FAU, s.r.o. Té firmy, na kterou, jak víme z nesmrtelných zvukových stop, kdysi „naši na ně klekli“.
Jenže ouha! Když se oněch „našich“ u soudu zeptali, co tam vlastně prováděli, spustil se orchestr složený ze tří neměnných tónů: Nevzpomínám. Neznám. Nepamatuju si.
Začněme u kapitána lodě. Andrej Babiš se před soudním tribunálem tvářil tak nevinně, až by jeden zatlačil slzu dojetí. Pán, který kdysi s přehledem manažera řídil stát jako firmu, najednou u soudu prohlásil, že o nějaké firmě FAU nikdy v životě neslyšel. Žádná firma, žádný problém, žádní „naši“ na nikoho neklečeli. Možná to byl přelud, možná kolektivní halucinace celé republiky, možná šlo o fatamorgánu v pražských ulicích.
Ještě o poznání zábavnější představení ovšem předvedla tehdejší náměstkyně na ministerstvu financí a dnešní královna sociálních sítí Alena Schillerová.
Představte si to drama. Píše se rok 2016. Na stůl vysoce postavené náměstkyně dopadá oficiální písemná zpráva o tom, že se na jistou firmu chystá pořádný státní vichr. Tehdejší šéf celníků Petr Kašpar by to odpřisáhl, papíry hovoří jasně, celníci mluví o naprosto bezprecedentním tlaku a telefonátech shora.
Ale paní Alena? Ta měla v hlavě čisto jako po generálním úklidu. „Že bych se o tom bavila s panem ministrem? Vyloučeno!“ „Že mi přistála na stůl zpráva? Možná ano, možná ne, ale teď je přece rok 2024, tak copak já vím, co se dělo před lety!“
Úžasné! Kéž bychom měli všichni takovou výhodu. Představte si, že v práci podepíšete výpověď kolegům, založíte požár v mrakodrapu nebo ztratíte služební auto, a u soudu pak s úsměvem pronesete: „Víte, já si teď matně vzpomínám možná tak na to, co jsem měla k obědu, ale minulá léta? To musela být nějaká paralelní dimenze.“ Zlatá rybka v akváriu má delší paměť než tahle úřední eskorta.
Zatímco řadoví úředníci a celníci, kteří na rozdíl od politických špiček netrpí náhlou ztrátou paměti, u soudu popisovali naprosto nestandardní tlaky a telefonáty shora, naši nejvyšší představitelé předvedli mistrovskou lekci z oboru, jak dělat z občanů hlupáky. Nikdo nic neví, nikdo nikde nebyl, nikdo s nikým nemluvil a celá kauza se prý snad stala ve snu.
Anatomie jedné likvidace: Pozadí kauzy FAU
Abychom pochopili, o co se vlastně hraje, musíme se podívat na samotnou podstatu případu. Opavská společnost FAU s.r.o., založená v srpnu 1993, se zabývala výrobou a zpracováním paliv, maziv a silniční dopravou. Stala se však středem jedné z nejostřeji sledovaných politicko-ekonomických kauz v zemi.
V září 2026 potvrdil soud definitivní osvobození firmy z obvinění z daňových úniků a zásah finanční správy označil za nezákonnou svévoli. V důsledku tohoto postupu státu skončila úspěšná miliardová firma v insolvenci. Otázka motivace a zapojení Andreje Babiše se však dělí do dvou zcela odlišných výkladů:
Pohled kritiků: Likvidace konkurence a strategický majetek
Podle kritiků, opozičních politiků a investigativních novinářů byl státní aparát zneužit k odstranění podnikatelské konkurence a získání hodnotného majetku.
Strategická vlečka a sklady
Společnost FAU totiž vlastnila sklad pohonných hmot a železniční vlečku uvnitř areálu přerovské chemičky Precheza, která spadá do holdingu Agrofert, tehdy vlastněného Andrejem Babišem. Agrofert měl o tuto infrastrukturu dlouhodobý zájem.
Uniklá nahrávka
Na nahrávce anonymní skupiny Julius Šuman z roku 2017 Babiš doslova říká: „No a ti naši klekli na tu FAU Přerov. Takže to je v insolvenci…“ Kritici v tom vidí přímý důkaz, že finanční správa jednala na jeho politický pokyn.
Soudní verdikt
Poslední rozsudky potvrdily, že k likvidačnímu zásahu neexistovaly reálné důkazy a akce byla „podnícena centrálně z Prahy“.
Pohled Andreje Babiše: Boj proti daňovým únikům
Andrej Babiš i vedení Finanční správy jakékoliv zneužití moci pro byznysové zájmy Agrofertu striktně odmítají. Jejich argumentace stojí na těchto pilířích:
Ochrana státního rozpočtu
Podle úřadů byla firma zapojena do rozsáhlého karuselového podvodu s pohonnými hmotami, kde stát přicházel o stamiliony. Zajišťovací příkazy měly peníze ochránit před odlivem do zahraničí.
Odmítnutí nahrávky
Babiš označil uniklý záznam za zmanipulovaný s cílem ho poškodit a opakovaně deklaroval, že finanční správu nikdy neúkoloval.
Tvrzení o zločinecké bandě
Na nahrávce Babiš argumentoval, že firmu koupil kontroverzní podnikatel Tomáš Pitr a lidé kolem ní dlužili na daních desítky milionů. Z jeho pohledu šlo o legitimní boj proti zločinu.
Zda šlo primárně o tvrdý, byť nezákonný a zpackaný pokus státu vybrat domnělé daně, nebo o cílené zneužití moci k odstranění konkurence Agrofertu, zůstává v rovině politických interpretací. Justice potvrdila protiprávní postup úřadů, avšak přímou trestní odpovědnost za politické zadání se prozatím prokázat nepodařilo.
Jedno je však jisté: české politické špičky mají v umění zapomínat naprosto světovou formu. Takže dobrou noc, česká spravedlnosti – a hlavně si nezapomeňte vzít vitamíny na paměť!
Zdroje:
Neovlivní.cz (Sabina Slonková): AB a Schillerová u soudu: Nevzpomínám, neznám, nepamatuju si – Primární zdroj detailů o výpovědích Andreje Babiše a Aleny Schillerové a jejich odmítání vzpomínek na rok 2016.
Neovlivní.cz: Rozsudek: „Zakleknutí našich na FAU“ bylo nezákonné – Zjištění z oficiálního písemného rozsudku soudu ohledně likvidace opavské firmy FAU.
Forum24.cz: To je ručník do ringu, Andreji. Zakleknutí na FAU bylo nezákonné, potvrzuje rozsudek – Komentář a shrnutí k závěrům soudního verdiktu o postupu státní správy.
Info.cz: Kauza FAU u soudu: Žalobci neměli důkazy, obžaloba pohořela – Detailní pohled na zproštění obžaloby obviněných osob a firem a právní kontext kauzy.
