Článek
Státní kulturní politika na léta 2026–2029 je mistrovským dílem politického alibismu. Nabízí desítky vznešených cílů, pestrobarevné grafy a moderní floskule o umělé inteligenci, ale v klíčových momentech selhává. Místo skutečné pomoci přináší pouhý soupis zbožných přání, na která zapomněla peněženka státu.
Sliby o důstojných mzdách? Jen papírová fikce
Dokument hrdě vyhlašuje jako prioritu číslo dvě „spravedlivější odměňování pracovníků v kultuře“ a slibuje snižování propasti mezi platy v kultuře a zbytkem veřejného sektoru. Jakmile však dojde na lámání chleba, finanční rámec dokumentu přichází s ledovou sprchou. Úředníci v textu zcela natvrdo přiznávají, že realizace jednotlivých opatření „nezakládá automatický nárok na navýšení prostředků státního rozpočtu“.
Jak chce stát přilákat a udržet kvalifikované odborníky v galeriích, archivech či divadlech, když jim dopředu deklaruje, že na vyšší platy nejsou peníze a vše se bude odvíjet jen od každoročního handrkování nad státním rozpočtem? Jde o výsměch tisícům lidí v prvotřídních kulturních institucích, kteří dál zůstávají podhodnocení, zatímco ministerstvo na papíře tleská jejich záslužné práci.
Spoléhání na mecenáše
Autoři strategie sází na tzv. vícezdrojové financování a spoléhají na to, že výpadek státní pokladny zacelí evropské fondy, kraje, obce a soukromí dárci. Jenže takový přístup je v českých podmínkách krajně nebezpečný. Soukromý kapitál a sponzoring přirozeně proudí tam, kde je zaručena rychlá komerční návratnost – tedy do velkých metropolí a masových projektů.
Regionální kultury, menší paměťové instituce, amatérské spolky či nekomerční živé umění v menších obcích tak zůstávají napospas osudu. Stát sice alibisticky deklaruje spolupráci s kraji a obcemi, ale jedním dechem dodává, že politika „sama o sobě nezakládá těmto subjektům nové povinnosti nad rámec jejich působnosti“. Jinými slovy: Hrejte si, tvořte, ale peníze si sežeňte sami. Obce, které už tak ždímají vlastní rozpočty, budou muset kulturu ořezávat na kost.
Vznešené fráze a prázdná měřítka
Kritika směřuje i k samotné struktuře cílů. Strategie operuje s vágními formulacemi jako „vytvářet podmínky“, „rozvíjet spolupráci“ nebo „podporovat rozmanitost“. Ačkoliv ministr kultury ve své předmluvě sebevědomě tvrdí, že o úspěchu kulturní politiky nerozhoduje „počet rozdělených dotací, ale to, kolik lidí kultura osloví“, dokument zcela postrádá reálnou metodiku, jak takový společenský dopad měřit. Sledovat jen tabulkové statistiky návštěvnosti a vykazovat splněné „akční plány“ je snadné, ale hloubková krize českého kulturního prostoru tím vyřešena nebude.
Moderní fasáda bez základních kamenů
Státní kulturní politika 2026–2029 se tváří jako vizionářský plán, který zohledňuje digitální éru, umělou inteligenci i mezinárodní export. Bez reálného finančního krytí a politické odvahy jít do střetu s ministerstvem financí je to však jen drahá šablona.
Kulturní obec nepotřebuje další tlusté svazky plné vznešených frází o „sebevědomé společnosti“, které končí klauzulí o nulovém nároku na peníze. Pokud stát nedokáže garantovat svým tvůrcům a správcům dědictví důstojné podmínky, zůstane silná kultura i silná společnost jen prázdným sloganem z úvodní strany ministerského prospektu.
Autorkou textu dokumentu Státní kulturní politika vlády České republiky 2026–2029 je Mgr. Barbora Šťastná.
Barbora Šťastná (narozená v roce 1983) na sebe upoutala výraznou pozornost veřejnosti a médií na počátku roku 2026, kdy se stala ředitelkou kabinetu a mluvčí ministra kultury Oty Klempíře. Její profesní přesun do čela ministerského aparátu doprovázela intenzivní politická diskuse, neboť je zároveň manželkou Borise Šťastného, ministra pro sport, prevenci a zdraví. Tato kumulace vlivu v rámci rodinných a vnitrostranických vazeb (oba ministři reprezentují hnutí Motoristé sobě) okamžitě vyvolala debaty o střetu zájmů a politickém nepotismu.
Vedle svého působení ve státní správě je Barbora Šťastná aktivní také v podnikatelské sféře. Podle registru Hlídač státu figuruje v orgánech soukromých společností spojených s rodinným byznysem. Od července 2022 působí jako členka statutárního orgánu ve firmě ŠŤASTNÁ SAMOTA s.r.o. a je majetkově či personálně navázána na developerské a investiční projekty, jako je společnost MEDICAL INVESTMENTS PROPERTIES s.r.o., která se zaměřuje na nemovitosti a zdravotnickou infrastrukturu.
