Článek
Práva občanů patřících do komunity LGBT byla historicky omezována a diskriminována, podobně jako bylo v minulosti omezováno právo otroků nebo žen.
Buď sám sebou a dopřej stejné právo i druhým.
První novodobá zásadní změna nastala v roce 1781, kdy císař Josef II. vydal patent o zrušení tělesného poddanství a nahradil ho mírným poddanstvím, podobně jako by se dalo přirovnat k přechodu od kriminalizace homosexuality k její toleranci bez plného uznání.
Na příkaz římského císaře a českého krále Josefa II. byl 1. listopadu 1781 vydaný patent, který ukončil nevolnictví, někdy označované jako „tělesné poddanství neboli člověčenství“, v českých zemích. Místo toho bylo zavedeno „mírné poddanství“, inspirované rakouským modelem. Tento krok znamenal zrušení bezprostřední osobní závislosti poddaných na svých vrchnostech, čímž se stali osobně svobodnými. Díky tomuto patentu také získali poddaní právo na uzavírání manželství bez souhlasu vrchnosti, svobodě pohybu, možnost odcházet za prací a vzděláním i za hranice svého panství.
V USA byla situace podobná. Otroctví bylo zrušeno v roce 1863, ale plná občanská práva pro bývalé otroky byla zaručena až v roce 1964 (!!!) zákonem Civil Rights Act, který zakazoval jakoukoli formu rasové diskriminace. Tento zákon by se dal přirovnat k rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 2015, který legalizoval stejnopohlavní manželství ve všech státech USA.
Prezident Abraham Lincoln zrušil otroctví v USA v roce 1863, avšak pouze na územích Unie, které nebyly ovládány „rebelskými státy“, a to z propagandistických důvodů, s cílem zabránit uznání Konfederace Evropou. Definitivní zrušení otroctví v celých Spojených státech přišlo více než půl roku po Lincolnově smrti, dne 6. prosince 1865. Odpovědí na tyto události bylo přijetí zákona Civil Rights Act dne 2. července 1964, který zakázal jakoukoli formu rasové diskriminace. O rok později došlo k úpravě volebního zákona, aby bylo zajištěno rovné hlasovací právo pro menšiny.
Afroameričané byli v USA, konkrétně na jihu země, dlouhodobě podrobeni rasové segregaci. I přes to, že otroctví bylo zrušeno třináctým dodatkem ústavy, byla rasová segregace zakotvena v takzvaných zákonech Jim Crow, které byly platné na území bývalých Konfederovaných států amerických. V roce 1964 byl schválen Zákon o občanských právech (Civil Rights Act), jenž zrušil rasovou diskriminaci ve veřejných institucích, školách, restauracích a v dopravě. Následující rok byl přijat zákon o volebním právu, který také ukončil diskriminační praktiky. Přesto však podle studie z roku 2002 od Harvardovy univerzity a podle informací z roku 2020 od serveru eu.usatoday.com, ve školách po celých Spojených státech stále přetrvávají náznaky rasové segregace.
V kontextu římského práva nebyla každá žena oprávněna disponovat plnou právní osobností, což znamenalo, že neměla práva a závazky – byla více či méně, majetkem svého pána. Ženy byly klasifikovány jako osoby sui iuris nebo alieni iuris. Ženy, které byly považovány za sui iuris, měly plnou právní osobnost už od okamžiku, kdy se narodily, a to až do smrti. Na druhou stranu, ženy považované za alieni iuris neměly tuto právní osobnost. I když ženy sui iuris měly plnou právní osobnost, neměly plnou právní svéprávnost, což znamená, že nebyly schopné právně jednat. Toto se týkalo nejen žen alieni iuris, ale i žen sui iuris.
V polovině 19. století začala kampaň za právo žen volit. Ve dvacátých letech 20. století (až!) získaly ženy ve většině zemí právo volit. Finsko se v roce 1906 stalo prvním evropským územím, kde ženy získaly volební právo. Na druhé straně, Saúdská Arábie byla poslední zemí na světě, která ženám umožnila volit v prosinci 2015 (ale jen do místní samosprávy).
První setkání na podporu práv žen se konalo v roce 1848 v USA. Účastnice konference v Seneca Falls v New Yorku prohlásily, že všichni muži a ženy jsou si rovni. I přesto ve Švýcarsku, které je často považováno za vzor demokracie, získaly ženy volební právo až v roce 1971.
Zásadní změna přišla v únoru 1920 pro ženy v Československu, kdy byla ženám udělena volební práva. V únoru 1920 byla v československé ústavě zakotvena rovnost žen a mužů v politickém, sociálním a kulturním ohledu, včetně práva žen volit. První parlamentní volby, při kterých mohly ženy využít svého volebního práva, se uskutečnily v dubnu 1920 a týkaly se poslanecké sněmovny a senátu.
Toto by se dalo přirovnat k dnešní situaci, kdy mnoho zemí uznává a chrání práva transsexuálů a dalších skupin v rámci komunity LGBT.
Nicméně, i přes tyto významné změny, mnoho zemí stále uplatňuje diskriminační a segregující zákony vůči komunitě LGBT, podobně jako byly v minulosti uplatňovány rasové zákony. Například v některých státech USA platí zákony, které omezují práva a možnosti transsexuálů. Stejně tak v některých zemích, jako je Rusko nebo Uganda, jsou platné zákony, které trestají „propagaci homosexuality“.
Historický vývoj práv občanů patřících do komunity LGBT tak připomíná historický vývoj práv jiných diskriminovaných skupin, jako byli otroci, ženy nebo menšiny. Je tedy možné doufat, že stejně jako se podařilo zrušit otroctví, získat ženám volební práva a zrušit rasovou segregaci, se podaří i plně uznat a chránit práva občanů patřících do komunity LGBT. Mějte na paměti, že žádná práva, včetně lidských, nejsou vám poskytnuta jen tak. Je nutné je vždy vybojovat.
