Článek
Proč tento ocelový kolos ztratil první atomovou bombu v historii a proč po nebi létal jako duch bez posádky? Osud monstra, ze kterého tuhla krev v žilách i samotným pilotům.
Píše se rok 1950, svět drží dech pod prvním mrazivým závanem studené války a oblohou nad Aljaškou stále zní jediné slovo: odstrašení.
Když se na ranveji rozjede Convair B-36 Peacemaker, nesleduje divák obyčejné letadlo, nýbrž ocelové monstrum tak obří, že by se pod jeho křídla vešla celá skvadra z druhé světové války. Stroj vznikl z ryzího strachu. Když v roce 1941 američtí generálové sledovali zkázu v Evropě, polil je studený pot při předtuše pádu Británie. Odpovědí na otázku, odkud pak bombardovat nacisty, byla myšlenka na útok přímo z americké půdy přes Atlantik a zpět. Tak se zrodil Mírotvůrce, stroj navržený k šíření zkázy.
B-36 nezněl jako žádný jiný letoun. Na zadních hranách křídel se zběsile točilo šest obřích vrtulí o průměru skoro šest metrů a k nim se přidávala čtveřice řvoucích proudových motorů na koncích křídel.
B-36D s pístovými i proudovými motory
Oficiální vojenský slang pilotů definoval tento pohon jako „Six turning, four burning“ (šest se točí, čtyři hoří). Mechanici v údržbě, kteří neustále řešili úniky paliva a požáry pístových motorů Pratt & Whitney, si ji však s hořkým úsměvem upravovali na:
„Dva se točí, dva hoří, dva kouří, dva se dusí a dva další se někam poděli!“
Provoz giganta byl peklem na zemi, motory trpěly na požáry a karburátory v mrazu zamrzaly. Vzhledem k rozměrům letadla byly přetlakové kabiny v přídi a na zádi odděleny nepřetlakovanou pumovnicí. Pro spojení sloužil 26 metrů dlouhý přetlakový tunel o průměru pouhých 60 cm, v němž se posádka přepravovala tak, že si lehla na speciální lanový vozík a přitahovala se rukama napříč vnitřkem bombardéru ve výšce 12 000 metrů. Posádka na přídi jinak viděla na kolegy na zádi pouze přes periskop.
Dne 13. února 1950 odstartoval letoun B-36B z Aljašky na tajnou cvičnou misi simulující jaderný útok na San Francisco. V husté aljašské vánici způsobila námraza v karburátorech požár tří z šesti pístových motorů. Stroj s těžkým nákladem nedokázal udržet výšku a posádka musela reagovat na ztrátu výšky nad Tichým oceánem u pobřeží Britské Kolumbie.
Na palubě se nacházela atomová puma Mark IV bez plutoniového jádra, ale nabitá 2 300 kg běžné trhaviny a přírodním uranem. Aby bomba nepadla do cizích rukou, pilot ji svrhl a nad oceánem. Tím se rozzářilo pekelné světlo, když klasická trhavina uvnitř pumy ve vzduchu explodovala. Posádka vyskočila na padácích do studené temnoty a stala se tak účastníkem prvního incidentu typu Broken Arrow (první ztráta jaderné zbraně v dějinách).
Neřízený bombardér však neudržel plánovaný kurz do oceánu, protože autopilot nebyl nastaven správně, a osamocený obří stroj letěl bez posádky ještě stovky kilometrů, než narazil do hory Mount Kologet v kanadské divočině, kde byl vrak objeven až o několik let později.
Přestože B-36 naháněl hrůzu sovětským generálům tím, že létal tak vysoko, že na něj tehdejší stíhačky nedosáhly, jeho čas vypršel dříve, než stačil opravdu odstrašit. Byl to stroj přechodné éry na rozhraní věků, kdy vrtule střídaly tryskové motory a atomové bomby už zmenšily své rozměry. V březnu 1953 vedl generálmajor Richard E. Ellsworth cvičný přepad Severní Ameriky v rámci testu protivzdušné obrany.
Vzlet XB-36. Místo čtyřkolového podvozku má jen dvě obří pneumatiky.
B-36 letěl z Azorských ostrovů v extrémně nízké výšce kolem 150 metrů nad mořem, aby zůstal nezachycen radary. Kvůli husté mlze a chybným meteorologickým údajům se stroj odchýlil z kurzu a v plné rychlosti narazil do kopce na ostrově Newfoundland, přičemž všech 23 osob na palubě včetně generála zahynulo. Pátrací letoun B-29 Superfortress vyslaný hledat trosky se při návratu na základnu zřítil do moře a celá jeho desetičlenná posádka rovněž zahynula. Na počest generála byla základna Rapid City AFB přejmenována na Ellsworth Air Force Base.
V roce 1959 opustil nebe poslední Peacemaker bez jediného ostrého výstřelu v reálné válce. Svému jménu nakonec dostál do puntíku, neboť splnil úkol a nahnal protivníkům takový strach, že válka zůstala jen u slov a mrazivých pohledů přes Severní pól. Dnes tyto ocelové katedrály odpočívají v muzeích jako memento doby, kdy člověk stavěl létající hory, aby zachránil svět před sebou samým.
