Článek
Hluboko pod úrovní moře se rozkládá oáza Síwa. Ostrov smaragdové zeleně obklopený nekonečným, žhavým oceánem velkého písečného moře.
Prostora, kde se potkává historie se zázrakem, kde sůl chutná jako krev země a kde vítr v noci vypráví příběhy, jež měly zůstat navždy pohřbeny v dunách.
Cesta na konec světa
Cesta do Síwy je zasvěcením. Když opustíte magické pobřežní Marsa Matrúh, krajina kolem vás začne pomalu umírat. Zbyde jen prázdnota. Asfaltová silnice se zařezává do nehybného obzoru Západní pouště, kde se tetelí horký vzduch a lidská mysl snadno propadá přeludům.
Představte si ten kontrast, kdy po mnoha kilometrech jízdy vyprahlou pustinou vaše oči poprvé spatří záplavu zeleně. Více než dvě stě padesát tisíc datlových palem a olivovníků se vlní ve větru jako živé moře. Vzduch náhle zvlhne a zavoní zralým ovocem, mátou a těžkou vůní sirných pramenů. Jste tu. Vstoupili jste do ticha.
Síwa je jedinečná oáza v Libyjské poušti na západě Egypta.
MARSA MATRÚH - 300 km pouští – OÁZA SÍWA - 19 metrů pod hladinou moře
Tady bohové šeptali králům
Srdcem mystické Síwy je skalnatý vrch Aghurmi, na němž k nebi ční ruinami opředená Amonova věštírna. V 6. století před naším letopočtem patřilo zdejší orákulum k nejmocnějším bodům antického světa. Lidé věřili, že právě zde promlouvá k smrtelníkům sám bůh Amon.
Amonova věštírna, nebo orákulum, ve starověku proslavila oázu Siwa v egyptské Západní poušti. Ruiny chrámu Aghurmi (známé také jako Oracle Temple) se nacházejí poblíž centra oázy Siwa, přibližně 50 km od libyjských hranic.
V roce 331 př. n. l. sem nechal osud zavát muže, který chtěl vlastnit celý svět – Alexandra Velikého. Plutarchos popisuje jeho tažení jako pochod hlubokým, nekonečným pískem s neustálou hrozbou udušení v pouštní bouři. Když však mladý vojevůdce dorazil rituálně očištěn před zdejšího kněze, ten ho neoslovil jako obyčejného krále. Prohlásil ho za syna Amonova.
