Článek
Právě tiše opouští parkoviště, na které jsme dorazili.
Zvláštní ticho panuje v téhle nadmořské výšce. I když, „výška“ zní divně – jsme přece pod hladinou moře. Mrtvé moře, bezodtoké slané jezero rozkládající se mezi Izraelem, Jordánskem a Palestinou, zůstává jednou z nejunikátnějších přírodních lokalit na planetě. Jeho hladina je přibližně 440 metrů pod úrovní světového oceánu a toto číslo se kvůli neúprosnému vysychání neustále snižuje.
Je půl osmé ráno. Mám na sobě zimní bundu a představa, že za chvíli budu v plavkách, mi připadá legrační. Nejprve si ale dáváme ranní kávu v právě otevřeném obchodě s kosmetikou, jak jinak než z Mrtvého moře. Majitelé otevřeli evidentně jen kvůli nám – okolí ještě spí.
Žlutý písek, roztroušené palmy, světle modrá hladina a veškerá infrastruktura připravená na návštěvníky. Kávovary, WC, sprchy, převlékárny. Sem tam někdo běží v teplákové soupravě podél vodní plochy, někde se procházejí kočky, jinak jen my, naše dvacetičlenná skupina.
Jeden Čech, devatenáct Rusů, průvodkyně a řidič autobusu. Rus jménem Rodion, bez centimetru dva metry, projevuje eminentní zájem o konverzaci v ruštině už od hranice v Ejlatu. Manželku a dva téměř dospělé syny nechává stranou a mě se vyptává na všechno možné. Asi jsem mu v této skupině asi podezřelý. Roďa, rusky Родион, je jméno s bohatou historií a silným literárním nábojem, bude mít ještě své místo v dalším vyprávění.
V osm hodin už svítí slunce naplno. Nastal čas. Šup do plavek a do vody. Máme tam strávit maximálně dvakrát dvacet minut, pak jedeme k řece Jordán na další „koupání“. Vznáším se v Mrtvém moři. Je to určitě zvláštní a příjemný zážitek. Voda trochu připomíná olej a nadnáší mnohem víc než třeba solné jezero na Kapverdách.
