Článek
Obchody jsou zavřené, stánky prázdné, a i ty nejrušnější ulice, které obyčejně pulzují životem, vypadají jako mrtvé.
Konečně, po dlouhém hledání, zahlédnu v dálce slabě osvětlený nápis, který mi dává naději. Nápis „Bar BATURRO“ září na neexistujících dveřích a slibuje osvěžení. Bez váhání vcházím dovnitř a zastavuji se na okamžik, abych se rozhlédl. Na první pohled je zřejmé, že prostor je prázdný – není tu ani jedna živá duše, žádní hosté, žádný hluk, žádné rušné rozhovory nebo smích, který bych očekával od průměrného baru doma v tuto hodinu. Pokud však jde o estetiku a atmosféru, bar BATURRO působí téměř magicky. Od starožitných stoliček až po ozdobné lampy vyzařuje jisté ultra retro kouzlo. Ze stěn na mě shlížejí staré fotografie a reklamy.
Sedám si a objednávám si pivo. Obsluha mi bez váhání podává plechovku s názvem Cruzcampo. Rudá barva plechovky září pod světlem a okamžitě vzbuzuje můj zájem. Není to značka, kterou bych znal, ale na tom teď vůbec nezáleží. Otevírám plechovku s uspokojením a první doušek mně zaplaví chladnou úlevou.
