Článek
Rána, kdy se světlo proplétá klenutými ulicemi, ale ještě zcela neodhaluje všechny detaily.
A právě zde, na tomto místě, potkávám dvě známé tváře. Lenka a Ivana, moje krajanky. Už jsem je potkal předtím, při cestě autobusem do tohoto města, ale netušil jsem, že zrovna teď a tady jejich přítomnost najde nové pokračování. Podobně jako já ani ony nemohly spát. Noční šum Camagüey jim nedopřál dlouhý spánek.
Jejich plán mi přišel přirozený, skoro jako by do tohoto momentu patřil odjakživa. Ve skupince jsme se rozhodli obejít alespoň část města ještě před tím, než se zaplní turistickými davy. Ve stínu lavičky sedí dva kubánští vojáci. Jejich uniformy, na Kubě tak běžné, vypovídají příběh zdejší služby. Jsou hubení – tak hubení, až to vypadá, že jim uniforma vlastní vůlí drží na ramenech, aniž by měla oporu v jejich tělech. Sedí tiše, skoro nehybně, a v jejich očích je směs vyčerpání a bdělosti. Možná hlad, určitě únava.
