Článek
Nyní však působí, jako by se čas zastavil. Mříže sevřely v prázdnu vzduchu střípky života, který zde dřív tepal, a jejich běloba se pod nočním světlem proměnila v pokroucené stíny, které se jemně odráží na červeném podkladu sloupů. Na fasádě jednoho z domů jasně září nápis: „DRA. FERNANDEZ SOSA DENTISTA“, připomínající, že za těmito zdmi se ukrývá ordinace zubaře. Ale teď, když je okolí ponořené do ticha, působí jako relikvie z jiného světa.
Je teprve večer. Přesto má člověk pocit, jako by město už dávno tvrdě spalo. Ulice, které přes den praskají pod horkým sluncem a hemží se lidmi, teď zejí prázdnotou, občas jen tiše zasténají pod tíhou nočního vánku. Bez ruchu kolem se zdá, jako by obyvatelé města náhle zmizeli – snad se všichni kolektivně rozhodli odjet na víkend pryč, nebo se prostě zavřeli ve svých domovech a nechali město zalít klidem. Působí to téměř surrealisticky, takové ticho a prázdno v tak živém a historickém městě. V dálce sem tam prosakuje světlo z pouličních lamp, které vykresluje zřetelné obrysy uzavřených okenic a křivolakých stěn.
Najednou, z ničeho nic, prorve ticho ohlušující pískot. Ten zvuk je ostrý, hlasitý a zcela dominantní. Je to pískání, které varuje a oznamuje příchod něčeho těžkého a robustního – nákladního vlaku. Hned poté se zvedne hukot, který rozvíří klid nočního vzduchu.
