Článek
V malebných údolích Malých Karpat, do rodiny vojenského důstojníka a aristokratky se narodil Matúš Móric Michal František Serafín August Beňovský. Matka se jmenovala Ana Révay, baronka z maďarského rodu Pestvarmegyei. Jeho otcem byl Samuel Benyovszky, plukovník 9. pluku maďarských husarů.
Od okamžiku jeho narození, v září roku 1746, se ve vzduchu vznášela předtucha, že tento chlapec se neprojde vyšlapanými cestami svých předků. Sám cítil, že jeho touhy se rozprostírají mnohem dále než na sousední uherské statky, že jej žene neklid, který vychází z proměnlivého, dramatického století, kdy Evropa i svět hledaly svůj nový obraz.
Beňovský v ilustrovaném týdeníku z roku 1864
Již v mládí byl svědkem vojenských tažení a brzy se aktivně zapojil do vojenské služby v rakouské armádě v době sedmileté války. Jenže jeho osobnost byla nesnesitelně svobodomyslná a příliš vzdorovitá vůči dogmatické autoritě. Musel tedy z vlasti uprchnout. Tato zkušenost jej katapultovala do příběhu, který by i dnes jen těžko někdo vymyslel.
Včetně riskantního rozhodnutí účastnit se boje polských konfederátů proti ruské nadvládě. Když byl po porážce zajat a deportován do vzdálené ruské Sibiře a později na samotný okraj známého světa, na Kamčatku, mohl by se jeho život zdát zlomený krutým osudem. Jenže Beňovský byl mužem, který uměl i v nejtěžších okamžicích vykřesat z chaosu smělý plán.
Na Kamčatce organizoval s dalšími spoluvězni nevídaný útěk. Získal a unesl ruskou loď, přelstil stráže i počasí a s posádkou zamířil na východ přes Pacifik.
Jedinečnost této cesty tkví v tom, že nikdo před ním z Evropy podobnou trasu neabsolvoval. Stal se tak jedním z průkopníků plavby severním Pacifikem. Přes Japonsko, Čínu, Tchaj-wan a Indii se nakonec dostal až do Paříže, pod ochranu francouzského dvora. Jeho přirozené charisma a dobrodružná minulost udělaly velký dojem i na samotného Ludvíka XV., jenž se rozhodl využít jeho schopnosti a fantazii ve prospěch francouzských zájmů.
Francie v té době toužila ovládnout strategicky položený Madagaskar, bohatý a tajemný ostrov v Indickém oceánu. Móric Beňovský tak získává pověření vést expedici, která má ostrov kolonizovat a založit zde pevnou francouzskou přítomnost. Roku 1774 se jeho loď poprvé dotýká břehů ostrova v zálivu Antongila.
Kočovce je obec na západním Slovensku v okrese Nové Město nad Váhom, Rodové sídlo Beňovského.
Beňovský buduje první pevnosti a pořádky v Louisbourgu, zakládá polnosti a infrastrukturu ostrova, vše však čelí jak domorodé nedůvěře, tak vytrvalým tropickým nemocem, hladu a neustálým hrozbám z přírody a od pirátů.
Ale právě jeho otevřenost, ochota naslouchat domorodým vůdcům a snaha spojit evropský technologický pokrok s respektem k místním tradicím z něj brzy činí postavu, která není jen dalším kolonizátorem, ale spíše prostředníkem mezi dvěma odlišnými světy.
Beňovský neváhá postavit se proti otrokářství a nehumánnímu zacházení s místními. Za svou spravedlivost a snahu chránit Madagaskar před vnějším drancováním získává mezi ostrovními vládci nebývalou úctu, která nezná hranic.
V roce 1776, v době velkých otřesů v Evropě i severní Americe, je kmenovými náčelníky jednomyslně zvolen za tzv. ampansacabeho, tedy krále Madagaskaru. Stává se tak jedním z mála cizinců, kterým byla kdy v Africe svěřena královská hodnost a s ní i zodpovědnost za životy statisíců obyvatel v zemi, kde žijí prastaré kmeny, kde v hlubokých pralesích rostou posvátné baobaby, kde rituály a mýty určují rytmus života.
Beňovského kurie v obci Vrbové
Nový panovník rozvíjí vize, které dalece překračují jednoduché dobývání nebo vykořisťování. Chce z Madagaskaru vytvořit silnou, hospodářsky prosperující říši, centrum mezinárodního obchodu, kde bude hlavním městem. Město vystavěné na východním cípu ostrova, plánované jako trvalé sídlo evropské civilizace v srdci Indického oceánu.
Chce zde skloubit vše pozitivní, co zná z Evropy, se silnými tradicemi a bohatstvím domorodých obyvatel, s jejich moudrostí i niterným vztahem k půdě, duchům a ostrovnímu prostředí.
Jeho nápady i nezávislost však vzbuzují podezření mezi evropskými mocnostmi. Ani Francie, ani Rakousko, ani nový americký stát nechtějí, aby se Beňovský stal samostatným vládcem ostrova.
Ačkoliv jedná s dalšími králi a diplomaty, píše Franklinovi, nabízí projekty vídeňskému dvoru, dokonce Angličanům, ale nedokáže získat stabilní oporu. Intriky a podezírání, rivalita mezi evropskými velmocemi a místními guvernéry vedou k tomu, že jeho pozice je čím dál tím složitější.
Dobová publikace
Osudnou se mu stává jeho přílišná nezávislost a schopnost budovat aliance nejen s Malgaši, ale i s Američany či Brity. Francouzské ministerstvo se obává, že bych mohl Madagaskar skutečně proměnit v samostatnou sílu v Indickém oceánu. Proto posílá v roce 1786 na ostrov tajnou vojenskou výpravu.
Dne 23. května, uprostřed ranních paprsků a prudkých bouří, je Beňovský přepaden ve městě Mauritanii a umírá v zoufalém boji. Je pohřben spolu s věrnými druhy v zemi, kterou tolik chtěl změnit.
Smrt Mórica Beňovského však nebyla jen tragickým koncem, byla počátkem legendy. Jeho paměti, které sám zaznamenal, se staly již na sklonku 18. století bestsellery po celé Evropě. Vyvolaly vlnu romantických i dobrodružných představ.
Inspirovaly spisovatele, dramatiky a filmaře, vznikalo nespočet knih, oper i televizních adaptací. Jeho osud je i dnes předmětem sporů a diskusí. Jedni v něm vidí osvíceného vizionáře a reformátora, druzí sporného dobrodruha, jehož metody byly někdy diskutabilní.
Jisté však zůstává, že nikdo jiný v evropských dějinách neproběhl světem tak překvapivým obloukem. Od šlechtických honiteb pod Malými Karpatami přes vězení na Kamčatce až na trůn exotického ostrova, jehož příběh stále žije v baobabových alejích a starých zpěvech Malgašů.
