Článek
Povídejte mi o tom, že vybrat datum svatby trvá věčnost! Myslím to vážně, jako by se proti nám vesmír spikl a kladl nám jednou směšnou, jindy krutě tragickou překážku za druhou. Zažili jsme všechno – pandemie, časový skluz, stavbu chaty, dokonce i pohřeb v rodině. A nezapomeňme na, ano – válku na Ukrajině. Jo, a už jsem zmínil nekonečné pruhy pošmourného počasí? Už toho bylo dost! Ze všech těch výmluv se začínám červenat, kdykoli se mě někdo zeptá na naši neexistující svatbu. Ale hej, pamatujte si moje slova – svatba bude!
Cestou z práce se ve mně něco roztříštilo na milion malých kousků, jako když nemotorný cirkusák žongluje se skleněnými míčky. Ale neboj se, příteli, vesmír se spikl, aby nám přinesl překážky, ale svatba bude! Představte si to: já s telefonem přilepeným k uchu dychtivě vytáčím nejvytáčenější číslo jako soutěžící v reality show. A hádejte co? Navrhl jsem tolik očekávané, právě „vnuknuté“ datum svatby - 1. 7. 2023. Věřili byste tomu? Trochu váhala, jestli to myslím vážně, nebo si dělám legraci. Ach, ta legrace! Ale neboj se! Můj odhodlaný výraz a třesoucí se hlas připravil půdu pro velkolepou show – tedy naši svatbu. Hned se zahájili svatební přípravy. Už nebylo cesty zpět. Hlas na druhé straně telefonu byl stejně nadšený: „Páni! No bezva! Teda a stihne se to?“
Když jsme konečně měli datum a místo konání, pomyslel jsem si: „Tak, to nejtěžší je za mnou, ne?“ Páni, to jsem se mýlil! Ukázalo se, že je tu celý cirkus věcí, které je třeba zařídit. Mluvím o pozvánkách, matrikářce, fotografovi, řidiči… Dokonce potřebuju koordinátora, aby všechno proběhlo hladce. A to není všechno! Musím najít vizážistu, teplého kadeřníka (bez něj svatba prý nebude) a DJe, který nebude opakovaně hrát Macarenu. Jo, a nesmíme zapomenout na výběr dokonalých prstýnků, šatů a bot. Mám pocit, že seznam úkolů je nekonečný! Musím také vymyslet seznam hostů, zasedací pořádek, výzdobu, označení stolů… Sakra, věděl někdo, že musí být i vlastní svatební noviny? Kdo by řekl, že svatba bude vyžadovat tolik plánování.
Na internetu jsem narazil na miliardu článků, které trvají na tom, že je třeba začít s přípravou už rok předem, a to mě vyděsilo! Ale neboj se! Nastávající taky vyjádřila své obavy. Uklidnil jsem ji (i sebe): „Hele mě stačí, když dojdeš Ty – to budu fakt šťastnej! To ostatní vůbec nepotřebuju!“ To ji úplně odzbrojilo.
A tak se to konečně stalo! Po tom, sto let plánování, schůzka za schůzkou, zkoušení, při kterém se potíte, nekonečných telefonátech, posedlosti počasím a místem konání, jsem stál na koberci k oltáři. Upřímně řečeno, co bylo u obřadu řečeno si nepamatuju, všechno mám trochu rozmazané. Protože se mi opakovalo v hlavě: „Hlavně nezakopni na tom zatraceném koberci!“ Ruce se mi trochu třásly, zoufale jsem se snažil to maskovat před zraky svatebčanů. Ale jsem šťastný! Jsme svoji!
Ach jo, dokázali jsme to! Věřili byste tomu? Jednu chvíli se naše oči spojily a stalo se něco magického. Všechny obavy se rozplynou. Je to jako puf! Pryč! A hádejte co? Nemohl jsem si pomoct. Čistá radost, příteli. Štěstí.
Ten pocit už mi nemohlo nic pokazit. Nepokazil mi ho ani Honza, který se rozhodl pro půlnoční koupání v okrasné fontánce zcela nahý. Omotal se jen dekoračním meruňkovým tylem ze stolu. Nepokazil mi ho ani strejda Karel, který na meruňkovém retro kole vytaženém ze svatební dekorace se ve fontánce projížděl kolem káravě hledící sochy. Málem ji shodil a rozbil. Nepokazilo mi to ani svérázné vystoupení mého kolegy z práce, po kterém spousta svatebčanů naši svatbu opustilo. Nepokazil mi to ani číšník, který po shlédnutí stavu některých svatebčanů nemilosrdně o půlnoci uzamknul salonek a taneční parket. Zůstali jsme venku, ve svatebním stanu. Nemohl jsem uvěřit, že v salonku zůstaly naše klíče od novomanželského apartmá. Místo romantické noci jsme nakonec strávili svatební noc v pokoji ve společnosti zvědavých sousedů. Ale pořád lepší než usnout pod svatebním stolem!
Trvalo mi dobré tři dny, než jsem se vzpamatoval z kocoviny. Nezapomenu na šokující vysoký účet, ze kterého se stále snažíme vzpamatovat. Navzdory všemu musím říct, že to byla úžasná svatba. Takže ano, navzdory všem těm šílenostem. Protože buďme upřímní. Život je především o těch nezapomenutelných a vtipných okamžicích, při kterých se smějete, až vás bolí břicho. A věřte mi, že tohle byl jeden z takových okamžiků.
