Článek
Je ráno, půl šesté, a my právě vyrážíme z hotelu Jumbo ve Watamu. Čeká nás dvoudenní safari s průvodcem a řidičem. Výlet jsem si už domluvil předem s místním průvodcem Filipem, který mluví bezvadně česky. Máme celou dodávku – džíp, takže předpokládám, že nás bude víc. Procházíme recepcí, mineme hotelového vrátného a už na nás čeká mladý usměvavý Keňan v nepřehlédnutelném žlutém tričku s nápisem Pippo Dzumbo – český průvodce.
Zaplatíme každý domluvený obnos v eurech, usadíme se do džípu a čekáme. Za chvíli, ze stejného hotelu, k nám přišly další tři – všechny ženy, které byly plné elánu a v kompletní safari výbavě. Zpočátku si nás vůbec nevšímaly, jen rychle zaplatily. Na začátku jsme se na sebe trochu nedůvěřivě dívali – oni na nás a my na ně. Možná to bylo proto, že už jsme seděli na těch lepších místech a ony přišly o něco později, takže jim zbyla místa vzadu. Ale možná jen proto, že od nás Čechů se to tak nějak očekává, na všechno se mračit. Došlo k drobnému nedorozumění, když náš mladý průvodce nechtěl vracet v eurech, ale dal nám keňské šilinky, což jednoho z pasažérů docela zbytečně rozčílilo. Nakonec jsme to vyřešili gentlemansky a můžeme vyrazit na cestu.
Silnici, pokrytou červeným prachem, totiž křižuje malá skupinka. Pravděpodobně míří k napajedlu.
Tak, a už se jede. Cestou jsme si ještě vyzvedli jeden sympatický manželský pár z Břeclavi, který byl ubytovaný v sousedním resortu, přímo v centru Watamu. A musím říct, že to byli opravdoví světoběžníci. Cestovali všude možně, viděli spoustu zajímavých míst a mají nespočet zážitků, o kterých navíc umí hezky vyprávět.
Takže, celkem sedm nadšenců s řidičem a průvodcem. Vyrazili jsme do národního parku Tsavo East s úctyhodnými 13 747 km2. Cesta je sice dlouhá, ale čas rychle ubíhá, protože jsme všichni byli, plní očekávání a těšili jsme se, co všechno uvidíme, a jestli to opravdu je takový zážitek. Všichni věříme, že lovec safari Theunis Botha, kterého rozdrtil slon v Zimbabwe, svou smrtí zaplatil za všechny zlé skutky a my budeme mít jen hezké zážitky. Každý z nás byl vybaven kamerou nebo mobilem, abychom si mohli natočit všechny ty úžasné momenty. Já jsem měl své nové GoPro, se kterým jsem se chystal teprve seznámit po cestě do parku. Dvoudenní safari právě začíná.
Zastávka před branou do parku Tsavo, je vhodné místo, kde si říkám, že si vytáhnu své mini GoPro a zjistím, jak se to zapíná. Než si všichni odskočí, já si natáčím suvenýry v obchodě, a když za sekundu zvednu hlavu, nikde nikdo. Všichni byli pryč. Ani lidé, ani auto, ani průvodce nebyli nikde k vidění. Jen místní a cizí se zastavovali, než vjedou přes bránu parku, kde se nesmí vystoupit z džípu.
Začal jsem se ptát, jestli si vůbec všimli, že s nimi nejsem. Nebo možná všimli, a jen si říkali, že takhle budou mít víc místa. V tu chvíli mi bylo opravdu vedro. Všichni, se kterými jsem přišel, jako by se vypařili. Jen jedna bouda – obchod a jediný vchod, jeden okamžik a jsou, fuč. Byl jsem opravdu na malý moment bezradný, protože jsem si nepamatoval ani značku auta, ani jak vypadá náš řidič, natož průvodce, teď už bez trička. Snažil jsem se běhat kolem ostatních džípů a vypadat co možná nejvíce vyděšeně, doufaje, že si mě někdo všimne.
Po neskutečně dlouhých 15 minutách, přišli všichni od řeky za boudou se suvenýry fotili krokodýla. Neviděl jsem sice krokodýla, ale byl jsem happy, protože jsem byl přesvědčený, že mne tam nechali a že už jsou dávno v parku bez toho, aniž by si všimli, že nejsou kompletní.
Vyjíždíme přes bránu Sala gate a cesta parkem je nádherná, příroda zelená, zvířata úžasná. Víříme prach za sebou, pozorujeme gazely, antilopy a krajina je plná barev. Potkáváme zebry, které přecházejí cestu přímo před naším džípem. Nejvíce nás ale hned ohromí i setkání se slony.
Hned na začátku nás překvapila nádherně zelená příroda. Všude kolem nás byly úchvatné barvy – zelenomodrá, červenohnědá, prostě kouzelná planeta zvířat zasazená do nadpozemské barevné kulisy umocněné magickými zvuky africké přírody. I když jsme tu a tam narazili na vyschlé koryto nebo jen malou louži vody, objevili jsme i jezera a obrovské tůně.
A hle, první zvířata! A opravdu, začali jsme fotit – ptáky, motýly, což značně pobavilo našeho řidiče i průvodce. S kamerou v ruce, foťákem na krku a mobilem připraveným k focení jsme pořád připraveni vyfotit všechno a všude, co se pohne. Cestou jsme potkali gazely, antilopy a jen samotná krajina, kolem nás byla naprosto dechberoucí. Červená cesta, modrá obloha, bílé mraky. Pohled je úžasný. A pak se před námi objevily zebry, přecházející přímo před naším džípem.
Na cestě se potkáváme většinou ve dvou džípech, jeden za druhým, a i když cesta trochu práší, není to nic, co bychom nezvládli. Máme sebou i dalekohledy a během cesty jsme se už stihli pořádně seznámit. Uvidíme, jak si spolu poradíme během dvou dnů a v noci na safari. Mezi námi je Petra s maminkou, kterou ale všichni známe jako Lenku, tak ji Petra oslovuje – to nás na začátku trochu mate, ale už si zvykáme, že mami zazní jen zřídka kdy. A je tu také kolegyně z práce, Monča, která se na safari těšila asi nejvíce ze všech. Monča se přesně ve 12:42 stane hrdinkou dne a zachránkyní života. Ale o tom bude jiné vyprávění. Dnes jen safari.
Těch motýlů je tu neuvěřitelné množství, doslova cítíte tu energii života. Je to úplně jiný zážitek, než když sedíte doma a díváte se na dokument nebo absolvujete návštěvu zoologické zahrady. Tady opravdu cítíte jedinečnou a nespoutanou fysis všemi svými smysly. Po dnešku už nikdy žádné zoo. Tsavo East se, podle našeho průvodce, nepodobá žádnému jinému. Park má největší chráněnou oblast v Keni a je domovem většiny velkých savců: obrovských stád tzv. červeného slona, nosorožce, buvola, lva, leoparda, hrochů, krokodýla, antilopy vodní, malého kudu, antilopy žirafí a jen ptačí život zahrnuje více než 500 druhů.
Je úchvatné sledovat, jak si sloni užívají koupel v jezeře. A ta slůňata! Poslouchat ty zvuky, které vydávají, je prostě magické. Celý ten pohled a pocity, které to ve vás vyvolá, jsou nezapomenutelné. Opravdu přeji každému, aby si jednou za život, zkusil safari. Protože, jak dnes už všichni víme, cestování je otázkou odvahy, nikoli peněz. Je to strhující zážitek, na který se nezapomíná.
Tsavo West spolu se svým sousedem Tsavo East tvoří jeden z největších národních parků na světě. Je domovem celé tzv. Velké pětky (The big five).
Sloni se opodál majestátně koupou, ale vědí o nás. Ptáci vylétají vyrušeni z trávy, když sloni jdou. Vypadá to moc hezky. Je to krásný pocit, když vidíte, jak slon trhá chobotem trávu, ze které vylétávají ptáci a motýly. Zastavili jsme v džípu a pozorujeme slony, kteří se právě koupou tak, jak to bývá. Stříkají na sebe vodu a jsou ve svém živlu. Všude kolem je půda značně červená i sloni bývají od ní červení. My stojíme, před námi ještě skupinky ve dvou džípech a díváme se s úžasem na všechny slony. Zničehonic začínají přecházet cestu. Dost rychle, ale vznešeně.
To je překrásný pohled. Úplně zíráme s otevřenou pusou a ani si to nikdo z nás neuvědomí, jak z auta zní unisono: „Jé je, jú, wá.“ Ale to se ozývá ze všech džípů. Vykoupali se a teď přecházejí cestu. Najednou se ten největší slon na nás otočil, přímo proti autu, ve kterém stojíme. Rozběhl se, varovně zatroubil, zamával ušima, a zahoupal hlavou, jako by říkal: „Co tady rušíte! Jděte pryč!“
Každý, myslím, rozuměl. Mohutně jsme se lekli, někdo dramaticky vyjekl. Pak se otočil a naštvaně odcházel za svou družinou. No Páni! To byl ten nejmocnější moment celého safari, alespoň pro mě. Svobodný, volný a majestátně sebevědomý, krásný slon brání svůj klid. Pohled na prachově červeného slona, jak se stříká temnými vodami ve stínu vysoké trávy, je snad jedním z nejvíce magických obrazů Afriky.
Moment na safari a v něm celá věčnost síly přírody. Všichni máme husí kůži, přesto, že je asi čtyřicet stupňů. Děkuj Afriko, děkuji Keňo!
Na konci 19. století, dva lvi lovili stavební brigádu, která se podílela na výstavbě železnice přes Tsavo. Během několika týdnů se jim podařilo zabít a sníst sto třicet pět dělníků, než byli konečně zastřeleni. Díky této události jsou Tsavo a jeho lidožraví lvi dodnes velmi známí. Ale nemějte obavy, dnes v Tsavo najdete přes sto lvů, ale žádný z nich není známý tím, že by jedl lidi.
Právě zapadá slunce. Pořádně to s námi hází. Jedeme rychle na večeři v ubytování, kde nás překvapí obrovská hejna cvrčků domácích, jdeme spát brzy, abychom mohli vyrazit na další safari. Ráno po snídani se vracíme do parku a naše nadšení nezná mezí. Potkáváme lvice, vidíme z dálky hrochy, buvoly, a nakonec i žirafy, na které jsme se už těšil. Toto safari bylo opravdovým dobrodružstvím, plným nezapomenutelných zážitků, které si budu pamatovat celý život. Afrika ukázala svou neopakovatelnou krásu a já jsem za to nesmírně vděčný. Tak tedy ještě jednou děkuj Afriko, děkuji Keňo!
