Článek
Žádné argumenty. Žádné složité projevy. Žádné zbytečné otravování veřejnosti vlastními myšlenkami. Že je to sci-fi? Kdeže. V české Poslanecké sněmovně jde o zavedenou praxi, kterou v celé její kráse vysvítila nedávná analýza serveru SinMed.cz.
Podle zjištění novinářů existuje v dolní komoře rovnou třináct zákonodárců, kteří za celé své dosavadní působení u pultíku neřekli ani „dobrý den“. A čím je tato mlčenlivá třináctka unikátní? Není to geografický původ ani průměrný věk. Všichni bez výjimky nosí v klopě odznáček hnutí ANO.
Nejvýraznějším symbolem tohoto zákonodárného sanatoria se stal legendární žokej Josef Váňa. Člověk, který dokázal osmkrát skočit Taxisův příkop, si v parlamentních lavicích osvojil disciplínu podstatně bezpečnější: absolutní ticho. S docházkou dosahující téměř 80 % poctivě mačká tlačítka, avšak jeho hlas z reproduktorů nezazněl ani jednou.
Dostihová filozofie se tak otiskla do politiky v dokonale zmutované podobě – hlavně neplašit koně a držet se v zákrytu.
Vedle pana Váni pak v tichém šiku sedí zkušení kormidelníci jako Jaroslav Faltýnek, olomoucký hejtman Ladislav Okleštěk či přerovský politik Petr Vrána. Ten sice hlasoval, ale verbální stopu v záznamech zanechal hlubokou asi jako stín na zdi.
„Demokracie je diskuse,“ tvrdíval Tomáš Garrigue Masaryk. V podání poslanecké třináctky je však demokracie spíše prstoklad na hlasovacím zařízení.
Babišův sen o digitální armádě
Tento fenomén přitom není pouhou náhodou nebo shodou okolností. Jde o krystalickou ukázku toho, jak hnutí ANO chápe parlamentní politiku. Zatímco stranické špičky jako Karel Havlíček nebo Alena Schillerová u pultíku odehrají celá divadelní představení, zbytek poslaneckého klubu má plnit roli dobře promazaných koleček.
Ostatně, zahraniční cesty a výborové papíry slouží jako skvělé alibi. Poslanec např. odcestuje v rámci meziparlamentní skupiny do Tanzanie či na Filipíny, napíše své jméno pod pozměňovací návrh a občan má mít pocit, že zákonodárce pracuje do roztrhání těla.
Když se však redakce dotazovala šéfky klubu Taťány Malé, zda je toto hromadné mlčení oficiální stranickou strategií, odpovědi se nedočkala. A proč taky? Odpovědět by znamenalo prolomit ticho – a to se v tomto klubu evidentně nenosí.
Cena za politický mramor
Zatímco daňoví poplatníci spoléhají na to, že jejich zástupci budou ve Sněmovně střetávat myšlenky, obhajovat své voliče a podrobovat zákony kritické debatě, realita je mnohem prostší. Ctihodní komparzisté drahého politického divadla, kteří pobírají plný plat za to, že drží ústa a krok.
Mlčení poslanců z ANO není selháním jednotlivců. Je to dokonalé naplnění firemní kultury, kde je názorová diverzita na obtíž a poslanec je redukován na biologický držák hlasovací karty. Poklona těmto třinácti hrdinům – ukázali nám, že brát sto tisíc měsíčně za tichou poštu nebylo nikdy snazší.
