Článek
Česká politická scéna občas připomíná tragikomedii, v níž se úroveň trapnosti měří v megapixelech. Když se pak v předvolební superdebatě utkají lídři, kteří mají víc škraloupů než průměrný slevový portál, je zaděláno na momenty, které by i scenáristé Kanceláře Blaník odmítli pro přílišnou prvoplánovost.
Poslanec a šéf hnutí PRO Jindřich Rajchl si ve Studiu CNN Prima NEWS zase jednou střihl svou oblíbenou roli bezchybného spasitele, který má na všechno názor a všem vidí do portmonky. S gustem sobě vlastním obvinil svou oponentku Gabrielu Svárovskou, že v životě „nepodnikala“ a jen „sosala stát“. Člověk by málem zatlačil slzu dojetí nad tímto nefalšovaným burcujícím hlasem tvrdě pracujícího lidu.
Jenže paměť internetu je krutá a zrovna u pana Rajchla funguje s přesností švýcarských hodinek. Výrok „Tak, jako vy, určitě ne, pane Rajchle“ totiž vrací celou politickou debatu do úchvatných rozměrů české absurdity.
Tvrdá konkurence na mezinárodním trhu
Když totiž velký obhájce tradičních morálních hodnot, rodinného stříbra a křesťanských kořenů začne kázat o tom, kdo v životě čestně budoval hodnoty a kdo ne, je záhodno si připomenout jeho vlastní „podnikatelské“ začátky. Ano, mluvíme o oněch slavných epizodách z přelomu tisíciletí, kdy se pan poslanec pokoušel prosadit v drsném světě mezinárodního porno-průmyslu.
Nutno uznat, že konkurence na německém trhu bývá nelítostná a obstát v oboru vyžaduje nejen fyzickou kondici, ale i jistou dávku ohebnosti – což se pak politikovi v ohebných koalicích a politických veletočích vlastně docela hodí. Zůstává sice opředeno tajemstvím, zda tato „investice do vlastního těla“ nesla slibné dividendy, ale faktem zůstává, že mluvit o „poctivém byznysu“ zrovna z úst někoho, jehož nejvýraznější umělecký výkon proběhl v horizontální poloze před kamerou, má v sobě nepopiratelný prvek černé komedie.
Kázání o morálce z gauče
Je fascinující sledovat, s jakou nonšalancí dokáží lidé s tak pestrým profesním portfoliem moralizovat o druhých. Zatímco Svárovská čelí výtkám za působení v neziskovém sektoru, pán, který na mezinárodním poli budoval slávu českého dospělého průmyslu, se stylizuje do role morálního majáku národa.
A tak tu sedíme a posloucháme, jak nám o ekonomice, rodině a státním rozpočtu káže člověk, jehož největším tržním úspěchem bylo, že se kdysi dokázal prodat – doslova. Možná by příště stačilo, kdyby si pánové a dámy před vstupem do televizního studia udělali malou rekapitulaci. Ušetřili by divákům salvy smíchu ve studiu i u obrazovek a novinářům materiál na ty nejlepší glosy.
