Článek
Dobové zasazení filmu
Jiří Mádl, který si udělal jméno díky filmům jako Snowboarďáci, Ro(c)k podvráťáků, nebo jako režisér filmu Pojedeme k moři, se tentokrát pustil do dramatického příběhu, jenž čerpá z bohaté historie Pražského jara a invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.
Obsazení filmu
Hlavní role ztvárnil talentovaný Vojtěch Vodochodský, který podává přesvědčivý výkon jako technik zapletený do dramatických událostí kolem Československého rozhlasu. K němu se přidávají další hvězdy českého a slovenského filmu, jako Stanislav Majer v roli Milana Weinera, Táňa Pauhofová jako Věra Šťovíčková, a Vojta Kotek v roli Jiřího Dienstbiera a další.
Děj filmu
Film Vlny je emotivní a napínavý, což z něj činí nejen historické drama, ale také film, který dokáže diváky vtáhnout svou autenticitou a napětím. Film se zaměřuje na boj novinářů s tajnými službami, jejich odhodlání přinášet nezávislé zprávy, a na osobní oběti, které jsou s tím spojené.
Pokud nejste úplnými milovníky historie, nevadí. O srpnu 1968 ví snad každý a děj se právě kolem tohoto data udává. Emoční houpačka od cenzury po částečnou svobodu vedoucí k zákazu cenzury a končící najíždějícími tanky směr Praha, potažmo Československý rozhlas.
Já osobně nemám moc rád historické filmy. Jak skončí člověk předem ví a neustále je to na jedno brdo. Film Vlny však takový vůbec není. Pohled na rok 1967-1968 z pohledu rozhlasového zaměstnance tady nikdy nebyl.
Zároveň film krásně líčí to, že v ČSSR si lidé něco mysleli, ale Moskva to prezentovala úplně jinak. Vzhledem ke stopáži dvou hodin je to málo pravděpodobné, ale místo nudného učení se dat zpaměti by mohli dějepisáři tento snímek pouštět studentům, krásně totiž lýčí tuto dobu.
Moderní grafika
Mádlův přístup k propojení skutečných archivních záběrů s nově natočenými scénami je technicky velmi povedený, což podtrhuje pocit autentičnosti. Zároveň film není v dobovém stylu, záběry a scény jsou tedy v kvalitním provedení a člověka pak nenudí „filtr“ dobového obrazu.
Závěr
Shrnuto a podtrženo, film Vlny představuje mimořádně zdařilé dílo, které nejenže oživuje důležitou část české historie, ale také ukazuje Jiřího Mádla jako vyzrálého režiséra s citem pro dramatický příběh. Tento film rozhodně doporučuji navštívit, neboť nabízí silný zážitek, který zůstane v paměti ještě dlouho po opuštění kina. Vlny jsou důkazem toho, že český film má co nabídnout i na mezinárodní scéně.
