Článek
Exekuce se i dnes dotýkají stovek tisíc lidí, z nichž většina čelí několika paralelním exekucím zároveň. Přestože legislativní změny a akce typu Milostivé léto pomohly situaci částečně zmírnit, k opravdovému řešení má Česko ještě daleko.
1. Pozitivní trend: Méně lidí v exekuci
Podle dat Exekutorské komory ČR bylo k 1. 6. 2025 evidováno 3 186 164 exekucí vůči 607 693 osobám. To znamená, že oproti roku 2017, kdy se v exekuci nacházelo 863 tisíc lidí, došlo k poklesu o 248 tisíc (tj. cca 29 %). Tento trend svědčí o určitém obratu v přístupu společnosti i státu k řešení zadluženosti.
K tomuto vývoji přispělo několik klíčových faktorů:
- Změny v exekučním právu: Zvýšení nezabavitelných částek, zavedení principu jeden dlužník – jeden exekutor a novelizace o bezvýsledných exekucích (tzv. třikrát a dost).
- Milostivé léto (2021, 2022, 2023, 2024): Unikátní možnost zbavit se některých exekucí zaplacením jistiny a minimálních nákladů výrazně pomohla desetitisícům lidí.
- Oddlužení pro širší skupiny osob: Nová pravidla v insolvencích usnadnila cestu z dluhové pasti i nízkopříjmovým skupinám.
2. Skrytý problém: Vícečetné exekuce a jejich tíživost
Zatímco absolutní počet lidí v exekuci klesá, ti, kteří v systému zůstávají, jsou často v daleko horší situaci než dříve. Průměrný počet exekucí na jednu osobu činí 5,2, přičemž více než 77 % dlužníků má více než jednu aktivní exekuci.
To znamená, že většina zasažených není jen jednorázově v prodlení – jsou to lidé dlouhodobě lapeni v systému, kde každý nový dluh eskaluje jejich už tak zoufalou situaci.
Navíc:
- Průměrná vymáhaná částka dosahuje více než 900 000 Kč na osobu – do tohoto čísla ale vstupují i podnikatelé s vysokými závazky, což statistiku zkresluje.
- Regionální nerovnosti přetrvávají – zatímco v Praze má exekuci méně než 5 % obyvatel, v Ústeckém nebo Karlovarském kraji je to až 13 % populace nad 15 let.
3. Dlouhý stín minulosti: Proč je situace pořád tak vážná
Exekuce v Česku mají specificky tvrdý charakter kvůli historickému vývoji:
- Liberalizace exekučního trhu v 2000s vedla k soutěživosti exekutorů a často k tvrdým praktikám.
- Nízké právní povědomí a podceňovaní závazků u některých skupin obyvatel (např. mladistvých s pokutami z MHD, sociálně vyloučené lokality).
- Překupování pohledávek nebankovními subjekty, jejichž cílem není návratnost dluhu, ale maximalizace výnosu přes úroky a poplatky.
To vše vedlo k vytváření dluhových pastí, z nichž se lidé jen velmi obtížně dostávali – někdy i kvůli pár stokorunovým závazkům, které narostly do statisíců.
Závěrem
Ano, čísla klesají. Ale každá z těch více než tří milionů exekucí představuje konkrétní lidský příběh – často spojený s chudobou, sociálním vyloučením a zoufalstvím. Pokud chce Česká republika tento fenomén skutečně vyřešit, nestačí jen snížit statistiky. Musí odstranit kořeny problému – a těmi jsou nerovnost, nedostatečná prevence a nefunkční části právního rámce.
